Tak tohle bude povídka na HeeDragon, což je SoHee (Wonder Girls) a G-Dragon (BigBang). Snad se vám to bude líbit ^^ Plánovala jsem to už dost dlouho :D


"SoHee jsi v pohodě?" Zeptala se mě Yubin.
"Hmmm..." odpověděla jsem "Um, promiň co jsi říkala?"
"Nic zvláštního." pousmála se "Myslíš na Jiyonga?"
Jiyong... no jo Jiyong. Usmála jsem se, ale nebyl to ten šťastný úsměv. Já a Yubin jsme šly dolů po schodech, najednou se Yubin zastavila a začala mávat na Chaerin. Jenom pomyšlení na tu holku mě dokáže rozčílit, efekt Jiyongovo jména byl stále v pozadí. Slyšet jeho jméno je pocit, který nedokážu vysvětlit, jsem šťastná i smutná zároveň.
"Chaerin se dnes zdá být v dobré náladě..." řekla jsem smutným tónem.
"Sohee, ty víš, že Chaerin a já už nejsme kamarádky, ne po tom, co se tohle stalo. Ale nechci se k ní chovat zle."
"Takhle jsem to nemyslela. Ona doopravy vypadá, že má dobrou náladu."
Yubin se na mě mile usmála.
"Po tom dni jsem si nebyla jistá tím co cítím, ale teď jsem si stoprocentně jistá." pronesla jsem a smutně jsem vyhlížela ze školního okna.
"Já vím, ale ty bys měla vědět, že nikdy není příliš pozdě." spustila "Nebylo ani příliš pozdě tenkrát se mnou a Taecyeonem."
Kousek kolem nás po chodbě prošel Jiyong. Znovu jsem se smutně pousmála. Vím, že jsem pro něj jen jeho dobrá kamarádka a vím, že jsem svojí šanci propásla, protože jsem si nebyla jistá tím, co k němu ve skutečnosti cítím, ale teď jsem si naprosto jistá. Jistá, že nechci být jen jeho dobrá kamarádka, ale mnohem víc než to. Neměla jsem z toho všeho dobrý pocit.
"Yubin... obě moc dobře víme, že pro mě a Jiyonga je už pozdě."
Yubin se naštvala a protočila oči. "Jsi nemožná Sohee, fakt nemožná." Řekla a šla pryč. Ke mě se blížila jistá skupinka kluků se kterými jsem v žádném případě nechtěla zůstat o samotě, tak jsem se rozeběhla za Yubin. Kluci se tvářili zklamaně a odešli pryč.
Přesto, že jsem řekla, že pro nás dva není naděje a je příliš pozdě... něco mi stále říkalo, že bych mohla být jeho holka. "Yubin, počkej!" křičela jsem a běžela za kráskou ve školní uniformě.
"Fajn" řekla ona a dala si ruce v bok. "Sohee, měla by jsi říct Jiyongovi, že ho miluješ." koukla se mi do očí. "Víš, že tě Jiyong pořád miluje, pořád a pořád tě bude milovat. Ty bys měla být jeho holka, ne Chearin. Protože víš, že on je ten pravý. Jiyong je jediný, který tě nikdy nepotopí. Dokonce začal chodit na basket, protože jsi říkala, jak jsou basketbalisti hezký."
Do očí se mi dostávaly slzy. "Yubin, já mu to chci říct! Miluju ho úplně šíleně, ale..." slzy už začaly stékat po mém obličeji.
"Ale co?!" Začala na mě křičet. Po tomhle už jsme na chodbě zůstaly jen my dvě. Všichni se bojí, když se Yubin naštve.
"Ale nechci ho ztratit. Bojím se, že když se mu vyznám z lásky, už se mnou nikdy nepromluví. A já chci zůstat po jeho boku, alespoň jako kamarádka." Už jsem na ní málem taky začala křičet, ale co na tom vlastně záleží. Přišla jsem o mou jedinou lásku, takže když budu po škole nijak mě to nezabije.
Je tu někdo kvůli komu jsem smutná a láme mi srdce, ale prostě se bojím, že o něj přijdu. "Ty ho neztratíš Sohee! On tě předsi pořád miluje, copak si nevzpomínáš? Řekl to snad před půlkou školy. Přísahala jsem, že ti nikdy neukážu video z toho dne, ale udělala jsem to. Možná kdybych to neudělala, všechno by vypadalo úplně jinak..."
Povzdechla jsem si "Pro mě za mě si říkej co chceš, ale už bychom měly jít do třídy." Chytila jsem Yubin za ruku a odtáhla na biologii. Posadily jsme se do lavic a já se znovu podívala z okna. Začalo pršet. Celá třída dávala pozor na vyučování, ale já nedokázala dostat z hlavy mou lásku. Celkem vtipné je, že v den kdy Yubin natočila to video, také pršelo.
Byl to chladný a deštivý den. Celá škola byla v pořádku a všichni se v poklidném duchu bavili mezi sebou. Tedy až na dva kluky... Jeden z kluků měl černé krátké vlasy, ten druhý je měl šedé (až do fialova) a měl vyčesaného kohouta. "Ale no ták, vždyť Sohee je tak nudná. Bom je o hodně víc sexy než Sohee." Ječel na toho druhého kluk s vyčesaným kohoutem na hlavě. Jeho jméno bylo Seunghyun, ale přátelé mu říkali T.O.P.
"Jo, je víc sexy, protože chodí oblíkaná jak tanečnice v baru. Fakt T.O.P, jak můžeš milovat takovou děvku?" Odvětil černovlásek, jehož jméno bylo Jiyong. "Ona není žádná děvka. Vždyť ani nevíš jaké je to někoho milovat." Jiyonga to naštvalo a poprvé v životě konal aniž by přemýšlel. "Tak to se pleteš, protože já Sohee doopravdy miluju! Nikdy jsem ještě k žádné dívce necítil to, co cítím k Sohee!" Jakmile to dořekl, hned toho litoval. Jiyong to řekl, tak nahlas, že všichni, kteří byli okolo ztichly a něco si mezi sebou začali šeptat.
Nikdy nezapomenu, jak jsem Jiyonga ignorovala po tom, co mi Yubin ukázalo video z toho dne. Po tom Jiyong začal chodit s Chearin a to zlomilo mé srdce na tisíc kousků. Možná by pochopil, že s ním chci chodit a že nechci být jen jeho kamarádka. "Chci aby jsi mě miloval..." povzdechla jsem si smutně.
Yubin mě pozorovala ustaraně a s jistým pochopením. Nesnášela vidět mě úplně bez naděje. Pořád si myslí, že mě Jiyong nepřestal milovat, ale já tomu nevěřím. "Občas dokáže být vážně tvrdohlavá." Zamumlala Yubin naštvaně.
"Jistě zlatíčko, chybí mi její přátelství, ale ty víš, že jsi pro mě ta jediná." Otočila jsem se ke dveřím, protože jsem poznala Jiyongův hlas. "Jo, vyzvednu tě dneska v osm." Slyšela jsem ho říkat, když prošel okolo dveří do naší učebny. Nesnáším, když mluví s holkama po telefonu. Občas bych mu nejradši vyrvala telefon z ruky a řekla jim, ať ho nechají na pokoji... ale to udělat nemůžu. Propásla jsem u něj šanci.
"Jsi v pořádku Sohee?" Ptala se mě Yubin a já jsem jen kývla hlavou na souhlas. Ona se dál věnovala tomu, co říká učitel, ale já to prostě nedokázala. Dříve jsem nevěděla, jak moc miluju Jiyonga a hádám, že jedna z příčin díky nímž jsem si to začala uvědomovat bylo právě to, jak každý den telefonoval se svými přítelkyněmi: Dara, Minzy, Kiko a Suzy. Všechny jsem je nesnášela. Ani jsem jim nikdy nedala šanci, protože jsem prostě cítila, že to já k tobě patřím.
Někde hluboko vevnitř cítím, že už dávno nechci být jen tvou nejlepší kamarádkou. Miluju tě Jiyongu, copak to nevidíš? To já jsem ta, která tu pro tebe vždy byla v dobrém i ve zlém. Já jsem ta která tě doopravdy miluje. To já, ne Dara, Minzy, Kiko, Suzy nebo Chaerin, jsem to já!
"Já jsem vážně pitomá, Yubin." Odvrátila jsem se od okna. "Chtěla bych pro něj znamenat víc."
Už tu není to mé radostné a spokojené staré já. Je tu mé nové já, které je skleslé, vystrašené, politování hodné a nic jiného než smutek ve mně není. Jedna z věcí, kterým i přesto všechno nerozumím je to, že jak kvůli někomu můžu být tak smutná, ale nechci o něj přijít? Nebo jak moc ti chci říct, že tě miluju, ale bojím se, že bys mě opustil a nikdy víc se mnou nepromluvil.
Nechci o tebe přijít. Jsme dobří přátelé a kdybych teď z ničeho nic za tebou přišla a řekla "Saranghae", tak by sis pravděpodobně myslel, že jsem rozdvojená osobnost a nebo hůř. Mohl by sis myslet, že mi jde jen o to, abych zničila tvůj vztah s Chaerin a to bych byla asi horší než Suzy. Jedna z jeho bývalek.
Možná nebudu kamarádka s Chaerin a ne tak dobrá kamarádka s Jiyongem, ale jejich vztah doopravdy zničit nechci.
"Prosím Jiyongu, proč nemůžeš pochopit, že nechci být jen tvá kamarádka..."
Zvonilo na konec hodiny a já a Yubin jsme společně vyrazily do knihovny, která je přes celou chodbu. Zastavila jsem a koukla se přes skleněné dveře ven, abych mohla pozorovat déšť.
Kap kap
Kap kap
Kap kap
Kap kap
Usmála jsem se, ale zase to nebyl šťastný úsměv. Dokážu se vůbec ještě někdy smát štěstím? Bylo to dlouho, co jsem se neusmála z radosti. To všechno kvůli Jiyongovi... Yubin konečně zaregistrovala, že jsem se zastavila v půlce cesty a vrátila se pro mě. Vzala mě za ruku a táhla směrem ke knihovně. "Pojď Sohee, musíme jít." Ale já jsem tomu, co říká nevěnovala žádnou pozornost.
Dostala jsme se do knihovny, no dobře Yubin mě dostala do knihovny. Sedly jsme si ke stolu a já začala kreslit srdíčko. Yubin se tomu zasmála a otevřela knížku. Pod srdce ze kterého tekla krev jsem napsala "CHCI ABY JSI MĚ MILOVAL!".
"Chci aby jsi mě miloval Jiyongu. Abych už nemusela předstírat, že jsem jen tvoje kamarádka."
Yubin se podívala na obrázek a povzdychla si. Samozdřejmě, že mě má moc ráda a strachuje se o mě, ale to jak jsem byla neustále skleslá a smutná jí strašně štvalo. Vztala, chytla mě za ruku a vyvedla pryč ze školy.
Yubin mě zavedla do cukrárny kousek od školy. "No fajn, takže doopravdy miluješ Jiyonga?" Kývla jsem. "Já myslím jestli ho doopravdy, ale doopravdy miluješ?" Znovu jsem kývla. "No, tak když ho doopravdy miluješ a víš, že bys ho nikdy neopustila, tak za ním běž!" Věděla jsem, že má pravdu. Sebrala jsem veškerou mou odvahu a vyrazila za Jiyongem. "To je Sohee, kterou znám." Řekla Yubin, když jsem odcházela.
Procházela jsem městem snad přes hodinu ve snaze najít svou lásku, ale Jiyong nikde. Šla jsem kolem parku a přemýšlela nad tím, jak můžu být kvůli někomu, tak smutná, ale nechi o něj přijít za žádnou cenu. Věděla jsem, že mu to dokážu říct. A proto ho musím najít. Moje srdce je zlomené, ale za to si můžu sama. Vzala jsem do ruky svůj IPhone a znovu si přehrála video, které Yubin v ten den natočila. Bylo to natočeno hned po basketbalovém zápase takže Jiyong a Seunghyun na sobě měli ještě stále basketové dresy. Kdybych už předtím věděla, že ho miluju, nemusela bych teď tolik trpět. Koukla jsem se na Jiyongovu fotku, kterou jsem měla v mobilu. "Miluju tě." Odložila jsem svůj mobil zpět do kapsy a vydala jsem se na cestu ve snaze najít Jiyonga a říct mu, co k němu doopravdy cítím. Možná měla Yubin pravdu a já se jenom zbytečně bojím a užírám se.
Vyrazila jsem do středu parku a tam na mě čekalo to největší překvapení. Jiyong a Chaerin jsou tady a líbají se spolu. Jistě, že jsem je viděla se líbat už hodněkrát, ale ještě nikdy jsem je neslyšela říct to, co jsem měla v plánu říct dnes Jiyongovi.
"Saranghae" řekli oba naráz. Byla jsem v šoku.
Slzy stékaly z mých očí v jednom velkém proudu. Začali se znovu líbat a to už nadobro zlomilo mé srdce. To co jsem chtěla říct Jiyongovi, už mu nejspíš nikdy neřeknu. Věděla jsem, že už mě nemiluje. Je jen jedna věc na světě, kterou chci, tak proč jí nemůžu mít? "Chi aby jsi mě miloval, Jiyongu." řekla jsem téměř neslyšitelně a utelka pryč.




















