close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dreamcatcher || MBLAQ || Thunder

11. srpna 2014 v 22:12 | Ady |  Oneshots
Jedna už starší povídka, co jsem vyhrabala ^^
Hlavní postavy: Jiyeon (OC - Original Character) a Thunder (MBLAQ)


"Wah, to je nádhera." tiše jsem nadchla nad magickou krásou lapačů snů ve výloze. Čekala jsem až přijde Thunder.
"Promiň, zdržel jsem se. Čekáš dlouho?" ozvalo se najednou za mnou a já ucítila jeho ruce, které mě ze zadu objaly. "Zase si je prohlížíš?" usmál se, když si všiml na, co koukám. "Jednou ti koupím ten nejhezčí ze všech. Tak nádherný jako ty." letmo mě políbil na tvář.
"Děkuju." otočila jsem se na něj čelem a dala mu pusu.
"Za co?" usmál se zatímco jsem mu dala ruce kolem krku a on mě chytil kolem pasu.
"Za ten úžasný měsíc!" oplatila jsem mu úsměv.
"Jéé, to už bude vlastně skoro měsíc, viď?" rozzářil se a já přikývla. "Hmm... To bychom to měli nějak oslavit."
"Přemýšlím, co ti tak dát." naklonila jsem hlavu na stranu a zazubila se.
"Tebe. To mi stačí." řekl a políbil mě.
"Víš, občas tak přemýšlím, jestli tohle není všechno jen jeden pěkný sen. Bojím se, že se najednou probudím a ty se vypaříš. Nebo ještě hůř, že se všechno najednou změní a ty se proměníš ve zlý sen." zvážněla jsem.
"Hele," začal a chytl mi obličej do rukou. "kdybych byl zlý sen, myslíš, že bych tu vůbec byl? S tímhle množstím lapačů? Ne, můžu ti zajistit, že zlý sen rozhodně nejsem. Možná jsem sen, možná ne. Ale záleží tolik na tom? Vždycky se přece budeš moc vrátit do světa ke mně." pousmál se.
"Máš pravdu. Proč jsi jen tak dokonalý?" cvnkla jsem ho do nosu.
"Jsem tvůj vysněný kluk a ty moje vysněná holka. Pamatuješ?" zazubil se.
"Samozřejmě." kývla jsem na souhlas a lehce se otřela o jeho rty.
"Splníš mi, ale ještě předtím jedno přání?" zeptal se po chvíli. Tentokrát mluvil vážně on.
"Pro tebe cokoliv." řekla jsem a trochu se obávala, co bude následovat.
"Probuď se!" chytl mě za ruku. "Jiyeon, probuď se!"
"O čem to mluvíš? Jsem vzhůru! Proč po mě vždycky tohle chceš? Proč to pořád opakuješ?" zmateně jsem se ptala, ale on pořád opakoval to samé.
"Probuď se! Probuď se! Musíš se probudit!" chytl mě za ramena a začal se mnou třást.
"Thundere, co to děláš? Děsíš mě!" snažila jsem se ho odstrčit, ale on byl silnější. "Nech toho! Nedělej to!"
*******
S trhnutím jsem se probudila. "Thundere!" vykřikla jsem a zděšeně se posadila.
"Pššt, uklidni se." cítila jsem jak mi kolem ramen dopadá něčí ruce. Byl to Thunder. Otočila jsem se na něj. "Zase ten samý sen?" zeptal se a já přikývla. "To je v pořádku, jsem tu s tebou." klidnil mě zatímco si mě přivinul víc k sobě a hladil mě po ruce.
"Proč se mi to pořád zdá? A proč vždycky chceš abych se probudila?" mluvila jsem a přitom zírala tupě někam do prázdna. Přemýšlela jsem, jestli ty sny mají nějaký význam. Ze začátku to vypadalo nevinně, ale pak se ty sny pořád opakovaly. Už je to celý měsíc, co se mi tohle zdá.
"Protože se musíš probudit." odpověděl Thunder a přestal mě hladit.
Překvapeně jsem se na něj otočila. "Ne... Ne! Neříkej to zase!" zacpala jsem si uši a snažila se ten jeho hlas odehnat.
"Jiyeon, musíš se probudit! Vzbuď se!" přes všechnu snahu jsem to dál a dál slyšela.
"Ne, chci odsud pryč!" vykřikla jsem. Najednou se všechno změnilo. Tohle se v mých snech předtím ještě nikdy nestalo. Thunder se začal vytrácet. "Co se to děje? Thundere!" vykřikla jsem, ale nemělo to cenu. Už byl pryč. Pomalu mizely i věci kolem mě. Nastala černočerná tma.
Otevřela jsem pomalu oči. Opatrně jsem se podívala, kde to jsem. Ležela jsem v nějakém divném pokoji a k sobě jsem měla připevněné hadičky. Všimla jsem si svojí starší sestry, která seděla vedle. Hlava jí klinbala a ona se snažila ze všech sil neusnout. "Minyeon?" oslovila jsem jí tiše.
Zvedla hlavu a jak mě uviděla, oči se jí radostí rozzářily. Vstala a pohladila mě po tváři a její oči se naplnily slzami. Vypadalo to jako by tomu nemohla uvěřit. "Řekni, že se mi tohle nezdá." řekla konečně po chvíli a koutky se jí zvedly do úsměvu zatímco jí po tvářích stékaly volně slzy.
Zavrtěla jsem hlavou. "Kde to jsem?"
"Měla si autonehodu. Byla jsi měsíc v kómatu. Ani nevíš jak jsem se o tebe bála! Jsi moje jediná rodina, co mi zbyla potom, co rodiče..." odmlčela se. "Odešli." řekla s třaslavým hlasem. Věděla jsem, že jí to pořád bolí, i když už se to stalo přes nějakou dobou. "Tohle mi už nedělej, Jiyeon! Mám tě ráda a doufám, že to víš!" opatrně mě objala a já jí objetí opětovala. "Teď počkej, musím to jít říct doktorovi." usmála se a běžela ven. Slyšela jsem její hlas jak volá "Doktore! Doktore Masone! Honem!"
Pomalu jsem se na nemocniční posteli posadila. Takže to byl všechno opravdu jen sen? Žádný Thunder neexistuje? Povzdechla jsem si. Byla jsem s ním opravdu šťastná... Podívala jsem se směrem ke dveřím u kterých bylo i velké okno. Pozorovala jsem lidi tam venku.
Panebože! Zdálo se mi to nebo... Ne, to se mi jen muselo zdát. Na malou chvíli jsem si myslela, že to byl Thunder. Kluk, který prošel kolem toho okna, ale nemohl to být přece on. Thunder není a nikdy nebyl. Bohužel...
O chvíli později přišel doktor, aby mě prohlídl. Přestala jsem na Thundera konečně myslet a vrátila jsem se zpět do reality.
*******
Už jsou to dva týdny, co jsem se probrala. Musela jsem je trvávit v nemocnici, ale Minyeon mě naštěstí každý den navštěvovala. Žádný jiný návštěvy jsem neměla. Zítra mě měli konečně pustit. Konečně jsem odsud mohla vypadnout! Za ty dva týdny jsem ani nepomyslela na Thundera. Tedy až do dneška...
"Dále." zvolala jsem, když jsem slyšela něčí klepot na dveře mého pokoje.
"Ahoj." vykoukl do dveří jakýsi kluk. Vzhlédla jsem a v tu jsem ho uviděla. Jako by z oka vypadl Thunderovi! "Myslím, že se neznáme a nevím jestli ti to už řekli, ale já jsem ten kluk se kterým ses srazila." řekl, když vstoupil dovnitř a stoupl si k mému lůžku.
"Cože? A jsi v pořádku?" zeptala jsem se nelogicky, když tu stál teď úplně v pořádku přede mnou.
"Spíš jsem se chtěl ptát já tebe. Schytala si to víc. Já měl jen pár šrámů, nic víc." pokrčil rameny.
"Už je to dobrý, zítra mě pustí." usmála jsem se. "Poslyš... Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se.
"Thunder Park." pousmál se. "Ty jsi Jiyeon Kim, že?"
Přikývla jsem a snažila se nedát najevo svoje šokování. Thunder... Thunder Park... Takhle přesně se jmenoval!
"Asi se mi to zdá, ale připadá mi jako by jsme se odněkud znali." vytrhl mě z myšlenek.
"Je to zvláštní, ale taky mám ten pocit." letmo jsem se usmála.
"No nic, brzy se uzdrav." úsměv mi oplatil. "Třeba se ještě shledáme." mrkl na mě a zamířil ke dveřím. "Opatruj se." zamával mi a pak odešel z místnosti.
Zavřela jsem oči a začala jsem zhluboka dýchat. Vrátila jsem se do vzpomínek na mé sny, když jsem byla v kómatu. Je to možný? Je možný, aby existoval? Proč se mi teda o něm zdálo, když jsem ho ani neznala?
*******
"Už máš sbaleno?" zeptala se mě Minyeon, když dorazila do nemocnice.
"Jasně." podala jsem jí tašku s mými věcmi. "Odneseš to prosím do auta? Musím ještě zajít za doktorem, aby mě naposled zkontroloval."
Minyeon přikývla, vzala do ruky mojí tašku a odešla. Vyrazila jsem za doktorem. O pár minut mě propustil. Konečně můžu domů! Pomyslela jsem si a už už jsem chtěla odejít, když jsem si na něco vzpomněla. Nechala jsem si v pokoji sluchátka! Vrátila jsem se a jakmile jsem otevřela dveře, zůstala jsem stát v úžasu.
"Už jsem si vzpomněl." řekl Thunder zatímco já se pořád rozkoukávala po pokoji, který se za tu chvíli neskutečně proměnil. Všude byly rozvěšené lapače snů. "Doufal jsem, že tě ještě zastihnu." mluvil dál Thunder, když jsem se otočila zpět na něj. "Jsi ta Jiyeon z mých snů. Od té nehody jsem měl pořád sny jen o tobě. O mojí vysněné holce. A tohle jsem ti přece slíbil." ukázal na všechny ty lapače.
"Je to nádhera, Thundere! Já věděla, že jsi to ty. Ten Thunder z mých snů. Můj vysněný kluk." usmála jsem se a popošla blíž k němu.
Podíval se mi do očí a přivinul si mě k sobě. "Miluju tě, Jiyeon. Ve snech i v realitě."
"Já tebe taky, Thundere." a hned jak jsem to dořekla jsem znovu ucítila jeho nežné rty na svých.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.