Tehee... *awkward laugh* Pamatujete si ještě vůbec, že jsem někdy takovouhle povídku zmiňovala?! xD
I know, mian mian. Už je to měsíc, co jsem napsala úvod k týhle povídce a slibovala jsem, že "brzy napíšu první kapitolu". Vážně se omlouvám, když já nemám pořádně čas... TwT (A taky moje lenost xD)
Je toho moc: škola, nějaký věci doma, KPOP a všechny ty věci, co se tam teď dějí... Autonehoda Ladies Code (RIP EunB & Rise), autonehoda Seungriho (sakra, víte jak mě na něm záleží?! BIGBANG jsou moji No.1, když mě skolili i Ladies Code, které jsem pořádně neznala... To bych nepřežila T_T), do toho měl pak další autonehodu JB, Seungri byl propuštěn a znovu hospitalizován, Jessica byla vyhozená z SNSD... A to nemluvě o těch věcech předtím! (Krisovo odchod, Sewol...) Tohle je opravdu špatný rok! :(
Každopádně, asi už byste rádi konečně začali číst. Takže, tady je první kapitola mé povídky Wolf.
P.S. A mian, že je to krátký...

TIFFANY
Každé ráno je u mě stejně. Dnešek byl, ale jiný. Jako vždy mi trvalo vylézt z postele... Tentokrát jsem měla od rána strašně divný pocit. Znáte to ne? Takový ten pocit, že se něco stane...
"Tiff? Pospěš si, už je tady autobus." volala na mě mamka.
To mi připomíná, že jsem se ještě nepředstavila. Jmenuji se Kim Tiffany, je mi 16 let. Žiji obyčejný život na předměstí. Samozřejmě také chodím na střední školu. To by mohlo stačit ne? Takže, zpátky k ději.
"Jasně mami, už běžím." hodila jsem tašku na záda a vyběhla ven.
Blbý to bylo ráno. Co myslíte, že se asi stalo? Samozřejmě mi ten autobus ujel! "Do háje!" zanadávala jsem na ujíždějící autobus. Chtěla jsem se vrátit domů a říct mamce, aby mě odvezla. Najednou na mě, ale někdo zatroubil.
"Hej holka!" ozval se nějaký klučičí hlas. Otočila jsem se. Koukal na mě nějaký tmavovlasý kluk. Už jsem ho předtím viděla... Jasně! To je jeden z těch nových kluků. Ti kluci... působí trochu děsivě a chovají se divně, hodně divně. "Nechceš svést?" vytrhl mě hlas toho kluka z přemýšlení.
"To je dobrý, mamka mě vezme." vymlouvala jsem se. Nechtěla jsem s těma klukama.
"Ale prosím tě, proč ji zatěžovat?" zazubil se. "Jen pojď, hodíme tě tam."
Nohy mě přestaly poslouchal. Chtěla jsem jít domů, ale ony mířily k nim. Nejenom, že jsem neovládala své nohy, ale nedokázala jsem ze sebe dostat ani hlásku. Chtěla jsem říct "Ne, děkuju.", ale když jsem otevřela pusu, nic jsem ze sebe nedostala. Místo toho jsem jim na to přikývla.
Nasedla jsem do jejich auta. Prohlédla jsem si je. Ten kluk, co na mě mluvil vepředu vedle řidiče. Otočil se na mě. Všichni na mě koukali. Dokonce i kluk, co řídil. Zahlédla jsem jeho pohled v zrcátku.
"Jsem Kyungsoo, ale všichni mi říkají D.O." po chvíli řekl ten kluk, co už na mě mluvil.
"Kris." řekl řidič a pokývl na mě hlavou. Postupně se mi pak představili i ostatní - Kai, Sehun a Luhan. Ale počkat! Bylo jich šest, ne pět. Jeden se nepředstavil. Seděl a jen na mě koukal.
"To je Lay." odpověděl D.O. jako by mi četl myšlenky.
"Aha." přikývla jsem. "Jsem Tiffany... Kdyby něco."
"My víme." zaslechla jsem Sehuna, kterého hned na to šťouchl Luhan a gestem naznačil, aby byl zticha. Dělala jsem, že jsem nic neslyšela a koukala ven z okna. Cítila jsem, jak mě chvílemi pozorují. Věděla jsem, že na mě koukají jen chvílemi, ale cítila jsem jak mě zezadu někdo provrtává očima. Celou dobu. Už jsem to nevydržela a otočila jsem se. V tu chvíli Lay okamžitě odvrátil zrak. Jeho černé vlasy měl zastřižené tak, že mu odhalovaly jeho uši. Měl na nich sluchátka a něco poslouchal. Jeho oči byly tmavé, ale bylo na nich něco divného. Chvílemi vypadaly tak... tak nelidsky. Jako nějakého zvířete.
"Áááh!" vykřikla jsem zděšeně, když po mně Lay najednou vystartoval. Jako by po mně chtěl skočit. Vycenil na mě zuby a zavrčel. Jeho zuby byly jako zvířete. A to vrčení. Jako by byl vlk...
"Hej holka, nespi tu!" obořil se na mě Kris. "Už jsme ve škole."
"A-a-ale já nespala!" bránila jsem se. "Copak jste to neviděli?"
"Muselo se ti to zdát." mrkl Kris, ale ten pohled... Jako by lhal. Vystoupili jsme a já se koukla po Layovi. Mračil se a Kai, který šel vedle něj po něm házel zlostné pohledy. "Kroť se!" zasyčel na něj, ale přesto jsem to slyšela. O čem to mluví? Lay se otočil a koukl se na mě. Podívala jsem se do jeho očí. Teď vypadaly normálně. Najednou se začali měnit zase v ty zvířecí a on, stále koukající na mě, vycenil ty jeho zuby a zavrčel. Leknutím jsem uskočila. Tak tohle se mi vážně nezdálo!
Co je sakra zač?!




















