Březen 2015

Wolf - 5. kapitola

28. března 2015 v 23:49 | Ady |  Wolf
Hey guys! ^^
Imma back a mám pro vás novou kapitolu Wolf. Doufám, že se vám bude líbit :)
A jinak... Anglie byla úžasná! :33 A dobrá zpráva je, že mě po cestě tam, napadla nová povídka. Asi taky kapitolovka. A nejspíš znovu na EXO. Jen nevím, kdy jí začnu sepisovat... Mám tolik povídek rozepsaných nebo připravených na sepsání a furt nic >< Dokopejte mě k tomu někdo!~
Ale teď už tedy k Wolf... :D ^^


Wolf - 4. kapitola

19. března 2015 v 0:47 | Ady |  Wolf
Hey guys! ^^
Tak máme tu další kapitolu povídky Wolf :3
Bohužel na další kapitoly si budete muset asi týden počkat. Ve čtvrtek mířím směr Anglie~ ^^ Jedeme se školou na výlet a notebook si tam sebou nehodlám brát. Ani nevím, jestli budeme mít přístup k wifi. Domů se vrátíme v úterý večer. Tak jen, aby jste věděli, že další kapitola přibude až někdy příští týden. :)

Wolf - 3. kapitola

16. března 2015 v 0:23 | Ady |  Wolf
Hey guys ^^
Trvá mi to, co? I know, jsem prostě líná prdel >< xD
Každopádně, pokusím se napravit to, abych přidávala kapitoly i povídky častěji a vy měli, co číst. (Pokud to teda vůbec někdo čte >.>)
Btw. Pokud chcete, můžete se mrknout i na můj wattpad zde. Hážu tam i nekpop povídky, so~ :)
No a teď už k povídce. Hope you'll like it~
Budu ráda za každý koment dole :3

Věnování: Meshiki
Aspoň vím, že to někdo čte ^^

TIFFANY
"Tiff, ty jsi tady? Mysleli jsme, že už nepřijdeš." ozval se hlas Taa, když jsem přišla do třídy. Seděl jako vždycky s klukama.
"No, ale jsem." zazubila jsem se a posadila se k nim.
"Ty jsi jela s těma novýma?" zeptal se Chanyeol, který zrovna přišel.
"Cože?! Děláš si srandu?" vyhrkl Baekhyun. "Jsou to přece v-" Chen ho loktem šťouchl. "Auu! No jo!" zakňoural Baek.
"Co jsou?" povytáhla jsem obočí.
"Prostě jsou divní, sama si to říkala." odpověděl mi Chen.
"Vážně, drž se od nich dál. Ani trochu se mi nelíbí." starostlivě řekl Suho.
"Nebojte, určitě budu. Jsou ještě divnější než jsem si myslela. A nejvíc Lay." ujistila jsem je.
"Co udělal?" zeptal se po chvíli Xiumin.
Aby bylo jasno, tohle byla už naše kompletní parta - Xiumin, Suho, Chen, Baekhyun, Chanyeol, Tao a já. Skamarádila jsem se s nimi v prváku a od té doby jsou jako moji starší bratři. Vždycky se o mě tak hezky starají.
"Nezbláznila jsem se, ale..." odmlčela jsem se a oni čekali, co řeknu. "Myslím, že není člověk. Že je vlk." dořekla jsem tiše. Všichni se začali tvářit rozzlobeně.
"Drž se od nich dál!" řekl mi Chanyeol. Skoro jako by mi to přikazoval. Trochu překvapená jeho reakcí, jsem přikývla.
"Slib to, Tiff... Nechceme, aby se ti něco stalo." podíval se na mě s vážností v očích Chen.
"Pokusím se, slibuju." odpověděla jsem, přestože mi něco říkalo, že tenhle slib se mi nepodaří dodržet. Něco ve mně prostě chtělo Laye zase vidět.
*****
"Tak teda večer." usmála jsem se na kluky, když jsme se loučili. "Něco koupím, abychom měli u toho filmu, co jíst."
"Okey, my doneseme něco k pití." letmo se usmál Chanyeol. Pak mi všichni zamávali a šli svým směrem. Ještě než jsem se vydala domů, zastavila jsem se v supermarketu, který jsem měla po cestě. Nakoupila jsem brambůrky, popcorn a další všemožný věci. Vyšla jsem ven. Rozhlédla jsem se a spatřila mně známou osobu. Stál tam Lay. Neviděl mě. Aspoň myslím. Někam šel. Chtěla jsem dodržet svůj slib. Otočit se a jít prostě domů.
Hmm... Pěkný to kecy, co? Samozřejmě jsem ho začala sledovat. Přemýšlela jsem, kam asi jde. Chodil do uliček ve kterých jsem předtím ani nebyla. Najednou zahnul. Málem jsem si toho ani nevšimla. Aby mi neutekl, popoběhla jsem. Ale... Počkat!
To není možný. Ta ulička byla slepá, ale on tu nikde nebyl. Zeď přece přeskočit nemohl... Kam se sakra poděl?! Otočila jsem se. Nestihla jsem se ani rozkoukat. Najednou mě někdo totiž strhl k zemi. Správně, byl to Lay. Rukou mi zacpal pusu. Nemohla jsem mluvit ani křičet. Kopala jsem, mrskala sebou, ale byl moc silný. Nemohla jsem se bránit. V hlavě mi naskočila jedna myšlenka "Teď mě zabije."
"Co si sakra myslíš, že děláš?!" naštvaně se na mě obořil. Cítila jsem ostrou bolest. Jeho síla byla čím dál větší. Ta síla už začínala být nelidská. Začalo se mi hůř dýchat. V duchu jsem si vyčítala, že jsem svůj slib nedodržela. Víčka mi klesala a já pomalu omdlévala. Najednou Lay uskočil. "Panebože... Promiň." vyhrkl.
Rozkuckala jsem se a pomalu si sedla. Zhluboka jsem dýchala. Myslela jsem, že Lay uteče, ale neudělal to. Stál tam a pozoroval mě. "Jsi v pohodě?" zeptal se po chvíli opatrně.
Vzhlédla jsem. Nehrál to. Opravdu si o mně dělal starost. Spletla jsem se snad v něm? Malinko jsem se pousmála a přikývla. Pořád jsem ze sebe nemohla vydat ani hlásku. No dobře pro něj, jinak by to ode mě schytal!
Lay se ke mně pomalu a opatrně naklonil. "Tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby se ti něco stalo."
"Tak proč si to udělal? Co jsi zač?" zeptala jsem se, postavila se a vykročila k němu.
On, ale ucouvl. "Nechoď blíž. Už se ke mně nikdy nepřibližuj!" přikázal mi. Otočil se a chystal se odejít.
"Proč? Co jsi zač? Odpověz!" vykřikla jsem a on se zastavil.
Otočený zády ke mně mi tiše odpověděl. "Myslím, že to už víš." Pak utekl pryč.
Cestou domů jsem si pokládala samé otázky. "Je vážně vlk? Proč mě teda nezabil? Vlci přece nemají smilování... A proč na něj musím pořád myslet?"
"Hej Tiff!" zavolal Baekhyun. "Kde vězíš?" Kluci už stáli před domem. Všichni unisimo zvedli pravou ruku a zamávali mi. Zasmála jsem se a rozběhla se k nim.
"Promiňte, trošku jsem se zdržela." omlouvala jsem se, zatímco jsem jim odemykala dveře.
"Jsou tvoji rodiči doma?" zeptal se Tao.
"Ne, taťka je pořád ještě v práci a mamka na návštěvě u její kamarádky." odpověděla jsem.
"Super, bude party!" zasmál se Suho. Spolu s ostatními jsem se taky zasmála. Ale počkat, Xiumin se nesmál. Byl nějaký zamračený.
"Děje se něco, Xiumine?" starostlivě jsem se na něj otočila. Mezitím jsme vešli dovnitř.
"Ale nic." zavrtěl hlavou na odpověď.
"Hmm... Tak dobře." řekla jsem, ale znám Xiumina tak dlouho, takže jsem věděla, že něco nehraje. "Tak jdeme to připravit?" pousmála jsem se.
"Jídlo, jídlo, jídlo!" prozpěvovali Chen a Baek se smíchem a pomalu odtancovali do kuchyně. Tao a Suho je následovali. Zasmála jsem se a otočila se na zbylé dva, Chanyeola a Xiumina. Xiumin se zrovna odtáhl od Chanyeola. Něco mu šeptal. Chanyeol se zamračil.
"Co se děje? Nelžete, já vím, že něco ano." povytáhla jsem na ně obočí.
"Neřeš to, je to jen mezi náma klukama." odpověděl Chanyeol. "Jdi za klukama. My připravíme film." skoro nezřetelně se usmál.
"Jasně Tiff, nedělej si starosti." přida se k němu Xiumin a pak odešli do obýváku. Šla jsem teda pomoc připravit jídlo. Zbytek našeho večera byl úplně v pohodě. Úplně jsem zapomněla na všechny starosti.. Prostě super večer plný zábavy. Ostatně, tak jako vždycky.
"Tak zase super party dneska!" zazubil se Tao. "Zase někdy zopakujeme."
"Určitě!" usmála jsem se. "Jsem ráda, že vás mám." řekla jsem, když jsme se u dveří loučili. Každého jsem objala.
"A my jsme rádi, že máme tebe!" řekl mi Chen v objetí.
"Jdete domů? Mohla bych vás klidně doprovodit." nabídla jsem jim.
"V pohodě, zvládneme to. Stejně si půjdeme ještě zaběhat." zazubil se Chen.
"Teď? Takhle pozdě?" udiveně jsem se na ně koukla. Chen jen s úsměvem kýval. Ostatní se zubili.
"Je to pohoda. Ještě lepší než za dne." zasmál se Baekhyun.
"Hmm.. Tak dobře. Ale dávejte na sebe pozor."
"Rozkaz, madam!" všichni naráz jako vojáci zasalutovali. Musela jsem se zase začít smát. Vždycky když to udělali, vypadali tak vtipně. Zamávali jsme si a já zašla dovnitř. "Jsou to zvláštní kluci," pomyslela jsem si, "ale pořád je mám ráda." Douklidila jsem a odešla nahoru do postele.
to love is to receive a glimpse of heaven.