close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Wolf - 4. kapitola

19. března 2015 v 0:47 | Ady |  Wolf
Hey guys! ^^
Tak máme tu další kapitolu povídky Wolf :3
Bohužel na další kapitoly si budete muset asi týden počkat. Ve čtvrtek mířím směr Anglie~ ^^ Jedeme se školou na výlet a notebook si tam sebou nehodlám brát. Ani nevím, jestli budeme mít přístup k wifi. Domů se vrátíme v úterý večer. Tak jen, aby jste věděli, že další kapitola přibude až někdy příští týden. :)

LAY
Běžel jsem dál. Nezastavoval jsem. Ale oni běželi pořád za mnou.
"Aúúú!" slyšel jsem jak jeden z nich zavyl a vzápětí mě strhli k zemi. Snažil jsem se přeprat je a utéct. Přece jen jsem patřil mezi silnější směčku vlků. Nešlo to. Měli početní převahu a já se z nějakého důvodu cítil slabší. Kdykoli jsem jednoho z nich strhl na stranu, po chvilce už po mě zase skočil. Nemělo to cenu, nepřepral bych všech šest. Zavyl jsem na znak, že se vzdávám. Oni popošli na stranu a nechali mě proměnit se zpět na člověka. Pak udělali to samé. Postavili se kolem mě, abych neutekl.
"Promiň, za takovéhle shledání." ušklíbl se největší z nich. "Lay, že?"
Přikývl jsem. "Co po mě chcete?" nechápavě jsem se zeptal ačkoli mi to bylo jasné.
"Ty to moc dobře víš! Drž se od Tiff dál!" vystartoval po mě jeden z nich. Ten vedle něj ho však zastavil. "Tao, uklidni se." táhl ho dál ode mě. "To uděláme, když to nepůjde po dobrém."
"Nechápu o čem a o kom to mluvíte." polkl jsem. Poznají, že lžu?
"Já myslel, že ve vaší smečce jsou vlci silní a dobří lháři. Taky jsi takový býval. Očividně už nejsi. Víš moc dobře o čem mluvíme." řekl zase ten vysoký.
"Jo jasně! Tamta holka!" dělal jsem, jako by mi to došlo až teď. "Pff... Tak si jí nechte. Já po ní netoužím."
"V tom případě se už k ní nikdy nepřibližuj nebo..." pohrozil mi zase jiný z nich.
"Nebo co? Jako bys mě ty dokázal porazit!" zasmál jsem se, což ho vytočilo.
"Tak sleduj!" zasyčel a přeměnil se ve vlka. Já stihl udělat totéž, ještě než po mě skočil. Vrhli jsme se po sobě. Ostatní mu chtěli pomoc, ale on je zavrčením zahnal. Byl to boj jen mezi námi.
Vyhrával jsem. Byl jsem silnější. Najednou se něco, ale stalo. Jako by všechna síla ve mně vyprchala. Štěstí se obrátilo na jeho stranu. Začal vyhrávat on.
"Xiumine, počkej!" ozval se najednou jeden z nich. Xiumin, jak ho oslovil, ode mě ustoupil a šel za nimi. Začali si šeptat a mě došlo, že i s mým sluchem je něco v nepořádku. Neslyšel jsem pořádně, co říkají. Slyšel jsem jen útržky: "Něco tu nehraje.. Neslyší.. Slabý.. Je to divný.. Myslíš, že... Tiffany." Víc jsem neslyšel. Potom jejím jméně jsem si na ní vzpomněl. Na ty její krásný oči... Do háje! Se mnou je opravdu něco špatně!
"Ty si nás neslyšel!" zděšeně se na mě podívali. "A ztrácel jsi rychle sílu."
"No a? Prostě mám blbý den." ušklíbl jsem se, ale věděl jsem, že mají pravdu. Bylo to divný.
"Ne, my nikdy nemáme 'blbé dny'." zavrtěl Xiumin hlavou. "Jsi hodně silný vlk. Ale něco se s tebou děje."
"Co tím chceš říct?" zeptal jsem se.
"Víš, proč jsme slabší? Máme jednu silnou lidskou vlastnost. Dokážeme milovat." Nechápavě jsem se na něj podíval. "Myslíme, že ses zamiloval."
*****
Utekl jsem pryč. Říkal jsem, že to není pravda, ale oni mě neposlouchali. Ptali se, jestli je to Tiffany. "Naprostá blbost! Jsem vlk, nemůžu být zamilovaný!" opakoval jsem, ale nemělo to cenu. Stejně mě neposlouchali. No a tak jsem utekl pryč.
Slyšel jsem, jak na mě volají, ale neotočil jsem se a běžel dál. Vyběhl jsem na kopec a dlouze zavyl na měsíc. Tohle jsem potřeboval. Znáte to, ne? Když máte všeho po krk a chcete si prostě zakřičet. Tak, tak to mám i já.
"Slyšel jsem, jak vyješ." ozval se hlas za mnou. Otočil jsem se a překvapilo mě, koho vidím. Znal jsem ho, ale byl to jeden z vlků ze smečky jako Xiumin. Byl to Baekhyum.
"Co tu děláš?" zeptal jsem se nechápavě. "A co chceš?"
"Ale no tak! Byli jsme přece přátelé." odpověděl Baek a posadil se ke mně.
"Jo, ale to bylo před stovky lety než se z nás stali vlci." odsekl jsem.
Baekhyu jen krátce vydal takové to "hmm" a mlčel. Bylo to divný, protože co já znal Baekhyuna, tak byl ukecaný jak něco. Neustále mluvil, skoro jako by tu pusu ani nikdy nezavřel.
"Tohle nikam nevede." řekl jsem a zvedl se. Chtěl jsem odejít, ale Baekhyun na mě zavolal.
"Layie!" přesně tak na mě volal, když jsme byli malí. "Ještě zůstaň. Chci si promluvit jako staří známí." přemlouval mě. Věděl jsem, že ovládá mojí mysl. Stejně jako to dělal D.O. Tiffany. Ta lidská část ve mně to ale doopravdy chtěla- Chtěla si tam sednout a promluvit si s ním. Tak jako dřív. když jsme byli nerozluční přátele. Dokud se všechno jednoho večera nezměnilo...
S menším donucením jsem se nakonec vrátil na místo. "Vzpomínáš na ten večer..." začal Baekhyun, ale já mu skočil do řeči. "Promiň! Už jsem se ti přece omlouval."
"V pohodě, já to příjímám." prohodil klidně a koukl se na měsíc. "Ten večer se z nás stali vlci. Ten vlk škrábl nás oba. Aby jsme přežili, museli jsme si zvolit smečku. Slíbili jsme, že zůstaneme spolu."
"Já vím, porušil jsem to!" povzdechl jsem si. Měli jsme zvolenou smečku, ale potkali jsme Krise. Nabídl nám něco, co mě lákalo. Nemít žádné lidské city. Ale Baekhyuna ne. Tak jsem ho tam nechal. Utekl jsem s Krisem a nechal ho samotného. "Layi! Nenechávej mě tu! Něco jsme si přece slíbili." volal tenkrát na mě, ale já běžel dál. A on nakonec zůstal u naší původně zvolené smečky.
"Už si nikdy nechtěl cítit bolest, zklamání z lásky.. Na to tě dostal, co?" vytrhl mě ze vzpomínek.
"Každý, koho jsem kdy měl rád, se ke mně obrátil zády. Ta bolest.. Jako by mě pokaždý někdo bodl do zad." podíval jsem se na měsíc, abych se trochu uklidnil. "Kromě tebe." dodal jsem tišeji. Baek chtěl něco říct, ale já ho zastavil. "Vím, že chceš vědět, proč jsem teda šel.. Prostě tý bolesti bylo moc a já nemyslel na tebe, který si mě vždycky podržel."
Najednou jsem si připadal moc sentimentální. "Nevím, co to dělám." vyhrkl jsem. "Byli jsme přátelé, už nejsme jasný?! A už nikdy se nesnaž ovládat mě! Nikdy!" křikl jsem a vyskočil na nohy.
"Jak je to mezi tebou a Tiff?" vzhlédl a koukl se mi do čoí.
"Nic mezi náma není!" odsekl jsem. "A ani nebude!"
"Pochop, že nechci, aby se jí něco stalo. Je jako moje ségra." postavil se. "Neví, že jsme vlci. Neví, že někdo takový, jako my existuje. A ani nechci, aby to věděla. Je takhle víc v bezpečí... Když jí, ale něco uděláš, víš, že mě nic nezastaví. Ani společná minulost. Prostě tě budu muset zabít."
Posměšně jsem se zasmál, ani nevím proč. "Nezapomeň, že já jsem silnější. Myslíš si, že jsem slabší, ale já se umím s problémy vypořádat."
"Co tím chceš říct?" zeptal se a trochu sebou cukl.
"Řídím se pravidlem..." pohodově jsem pokrčil rameny, jako by se nic nedělo. Pohlédl na mě a zdálo se, že stále nechápe. Ještě než jsem se otočil, abych běžel pryč, jasně jsem mu to objasnil.
"Moje slabost nesmí žít."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 19. března 2015 v 15:45 | Reagovat

Jupí ty my děláš těma dílama takovou radost :) Opět byl naprosto suprový jsem zvědavá jak se to všechno bude dál vyvíjet je to hodně napínavé a já jsem strašně zvědavý tvor :) Takže si na další dílek moc ráda ten týden počkám :)
Jo a mimochodem užíj si to vté Anglii :)

2 Lexy Lexy | 24. března 2015 v 21:29 | Reagovat

juj já tuhle povídku zbožnujů těším se na další díl

3 Lexy Lexy | 24. března 2015 v 21:32 | Reagovat

juj já tuhle povídku zbožnuju těším se na další díl

4 Lexy Lexy | 24. března 2015 v 21:43 | Reagovat

tu chybu u toho zbožnuju prosím ignoruj já blba sem tam omylem dala kroužek nad u

5 k-pop-souteze k-pop-souteze | 28. března 2015 v 23:53 | Reagovat

[1]: Aigoo, opravdu moc děkuju. Vážně mě těší, že se to aspoň někomu líbí :)
A děkuju, užila jsem si to tam opravdu hodně ^^

[2]: Děkuju moc, cením si toho :)

6 Meshiki Meshiki | 29. března 2015 v 19:44 | Reagovat

[5]: Za málo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.