close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Wolf - 5. kapitola

28. března 2015 v 23:49 | Ady |  Wolf
Hey guys! ^^
Imma back a mám pro vás novou kapitolu Wolf. Doufám, že se vám bude líbit :)
A jinak... Anglie byla úžasná! :33 A dobrá zpráva je, že mě po cestě tam, napadla nová povídka. Asi taky kapitolovka. A nejspíš znovu na EXO. Jen nevím, kdy jí začnu sepisovat... Mám tolik povídek rozepsaných nebo připravených na sepsání a furt nic >< Dokopejte mě k tomu někdo!~
Ale teď už tedy k Wolf... :D ^^



TIFFANY
"Otoč se! Neodcházej a řekni, že mám pravdu!" otočil se a pozvedl pohled na mě. Jeho oči byly okouzlují, ale najednou se začaly měnit. Celý se začal měnit. Už to nebyl člověk!
S křikem jsem se probudila. Už poněkolikáté za tuhle noc. Zdá se mi o Layovi, jak se mění na vlka a vrhá se na mě.
"Jsi v pořádku, zlato?" nakoukl taťka do mého pokoje. Jeho černé vlasy byly ještě ze spánku pocuchané. Měl trochu ustaraný výraz.
"Ne dobrý, jsem v pohodě. Jen špatný sny." pousmála jsem se na něj.
"To teda hodně, když se tu neustále probouzíš." došel k mojí posteli.
"Ty jsi mě slyšel?" podívala jsem se na něj a udělala mu místo, aby se posadil.
"Jistě. Víš přece, že mě probudí snad všechno. Tohle byl ale hodně velký křik, proto jsem vstal z postele."
"Tím chceš říct, že bys jinak nevstal?" nafoukla tváře a s přivřenými očky se na něj podívala.
"Néé, tak jsem to nemyslel." zasmál se. "Taky už mi to bylo až moc divný."
"Fajn, budu ti věřit." zasmála jsem se i já. "Budu v pohodě, jdi si klidně lehnout." ujistila jsem ho.
"Nebudu moct v klidu spát, dokud nebudu vědět, že spíš v klidu i ty."
"Už nejsem malá holka, zvládnu to. Vážně můžeš jít."
"Pro mě budeš vždycky moje malá holčička." pousmál se a pohladil mě po vlasech. "A teď hezky lehnout a spát."
"A povíš mi pohádku?" zašišlala jsem jako malá holčička.
Taťka se zasmál. "Dobře, maličká Tiff. Kdysi dávno, v jednom nádherném údolí, stál hrad. Žila v něm krásná, přenádherná princezna Tiffany..." začal vyprávět pohádku o princezně Tiffany, tak jako když jsem byla malá a já po chvilce usnula.
Spala jsem v klidu celý zbytek noci. Ráno.. No dobře! Dopoledne, když jsem se konečně vzbudila, už tam taťka nebyl. Byla sobota, proto jsem vstala až teď. Vyhrabala jsem se z postele a pomalu došla dolů, ještě furt rozespalá. Vlasy mi trčely na všechny strany. Vsadím se, že byste se váleli smíchy, kdybyste mě viděli. "Oh dobré ráno, zlato." zaslechla jsem tátův hlas, když jsem si mnula oči. Najednou někdo vyprskl smíchy. Stuhla jsem a rychle se podívala, kdo to je. Chen!
"Nazdar, Tiff." pozdravil mě a přitom se v sobě snažil udusit smích.
"Ajta!" vykřikla jsem a běžela se nahoru upravit. Konečně jsem se po několika minutách vrátila dolů. Už jsem vypadala aspoň trochu k světu.
"Tak už upravená?" pošťouchl mě Chen a zasmál se. Mlčky jsem na něj jen vyplázla jazyk a posadila se vedle něj na gauč. Taťka seděl v křesle a četl si noviny. Když jsem se na něj podívala, i jemu cukaly koutky smíchem.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se po chvíli Chena.
"Wow, to zní ale mile." ušklíbl se. Jen jsem obrátila oči v sloup a tiše se zasmála. "Ty jsi zapomněla? Ach ty sklerotiku!" se smíchem mě cvrnkl do čela. "Chtěli jsme přece pracovat na projektu z dějáku." vyjasnil mi nakonec.
Teď jsem se musela praštit já. "No jo! Už si vzpomínám! Neměl náhodou přijít i Baek?"
"Měl, ale nemůže." zavrtěl hlavou. "Dělal nepořádek a Suho ho donutil, aby to uklidil. A že toho není málo." oba jsme se tomu museli zasmát.
"Tak se dáme do práce?" pousmála jsem se a Chen přikývl. Zvedli jsme se a vydali se ke mně do pokoje. Taťka na nás ještě zavolal. Nakoukla jsem do dveří.
"Zůstane Chen na oběd? Abych to vyřídil mamce." Podívala jsem na Chena, který mi naznačoval že ne, aby neotravoval. Otočila jsem se zpátky k tátovi. "Ovšem, že ano! I kyby nechtěl, musí." zazubila jsem se. Táta se zasmál a přikývl. Pak jsem se teda vydala nahoru do svého pokoje. "Říkal jsem, že nezůstanu." utrousil Chen.
"Ne, musíš zůstat! Přece bys nás nechtěl urazit." nafoukla jsem tváře. Chen se jen krátce zasmál a povzdechl si. "No jo, ty křečku." Ještě víc jsem nafoukla tváře a vykulila oči. Chen se začal smát a já musela taky. Dokážu si představit, jak jsem vypadala. Zalezli jsme do pokoje a Chen okamžitě skočil šipku do mojí postele a začal se v ní válet. "No tak! Už zase?" pronesla jsem při pohledu na něj.
"Když ty máš tak měkkou postel." seděl na posteli s peřinou na sobě a vykukovala mu jen hlava. Musela jsem se tomu zasmát. Posadila jsem se na židli. Chen mě s těžkostí následoval. "Achich... Tak se dejme do práce."
"Ehm.. A co, že to vůbec děláme?" nechápavě jsem se na něj koukla.
"Yah!" začal se smát. "Probuď se už! Projekt na děják. Henry IV."
"Rozumím, rozumím." přikyvovala jsem a oba jsme konečně začali pracovat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 29. března 2015 v 19:50 | Reagovat

paráda paráda jsi úžasná moc se těším na další díl i na tu novou kapitolovku.Jsem ráda,že jsis to v té Anglii užila. :)

2 k-pop-souteze k-pop-souteze | 31. března 2015 v 23:44 | Reagovat

[1]: Díky moc, tvoje podpora mě vážně těší ^^ Zítra přidám další díl :)

3 Meshiki Meshiki | 1. dubna 2015 v 16:47 | Reagovat

[2]: Za málo jsem ráda,že tě má podpora tak moc těší a hlavně jsem ráda,že ti tím můžu udělt radost :) A na další dílek se jako obvykle těším :)

4 k-pop-souteze k-pop-souteze | 2. dubna 2015 v 1:40 | Reagovat

[3]: Opravdu hodně mě těší ^^ Jsem ráda, že moje příběhy někdo čte a že je nepíšu zbytečně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.