Hey guys! ^^
Já vím, zase mi to trvalo. Ale teď už tu pro vás mám další kapitolu. Pokusím se polepšit se a dávat je sem častěji. ^^
Tak.. Snad se vám bude líbit :)

TIFFANY
Políbil mě! Nejdřív se jen tak lehce otřel o mé rty. Zalil mě takový zvláštní pocit, ale... tak nějak se mi to líbilo. Cítila jsem, jak tlukot mého srdce zrychlil. Pomalu se znovu přibližoval k mým rtům. Přivřela jsem oči a zatajila dech. Přiznám se. Nějaký vnitřní hlas ve mně křičel "Ano, ano!" Co se to se mnou děje? Přitiskl své rty na ty mé a políbil mě. Dlouze a něžně. Jakmile jsem se vzpamatovala, začala jsem se jeho polibkům poddávat a oplácet mu je.
Ještě jsme tam spolu nějakou tu dobu seděli. Povídali jsme si o životě, blbostech a všem možným. Chvilkami jsme seděli jen v tichosti. Ale nebylo to takové to trapné ticho. To příjemné. Mlčky jsme tam seděli, drželi se za ruce a hleděli si do očí. Má nádherné dokonalé oči.
"Asi bych už měl jít." řekl Lay nakonec, když se podíval, kolik je hodin. "Už je celkem pozdě." pousmál se a vstal.
"Hmm.. Asi ano. Ještě se po tobě budou shánět." oplatila jsem mu úsměv a taky vstala. Přistoupil ke mně a chytl mě něžně za ruku. Pohlédla jsem mu do tváře a zaculila jsem se. Propletla jsem si s ním prsty a vykročila s ním směrem pryč z naší zahrady.
"Pokusím se zítra zase zajít." řekl, zatímco jsme kráčeli bok po boku. Pohladil mě něžně palcem po hřbetu ruku. Najednou se zastavil. Otočil se na mě a sladce se usmál, až mu byly vidět ty jeho ďolíčky. "Jednu na rozloučenou." šeptl. Sklonil se ke mně a krátce mě políbil.
"Ozveš se až dorazíš, že?" zeptala jsem se a štěstím jsem se usmívala. Nevím, jak to udělal. Ale byla jsem v tom až po uši. Oplatil mi úsměv a přikývl. "Tak dobrou." rozloučila jsem se a dala mu pusu na tvář. Najednou jsem se cítila kvůli tomu, tak nějak... trapně. Zčervenala jsem a cítila jsem, jak mi úplně hoří tváře. Lay se jen tiše zasmál a pocuchal mi vlasy. Pohladil mě po tváři a chvíli se mi ještě s úsměvem na tváři koukal do očí, než odešel. Čekala jsem a dívala se za ním než mi úplně zmizel z dohledu.
"Yah Tiffany!" slyšela jsem za sebou, když jsem se už chystala vejít dovnitř. Otočila jsem se i přesto, že už jsem podle hlasu věděla, kdo to je. Byl to Chen. Rozběhla jsem se dovnitř, ještě jsem nebyla připravená s ním mluvit. S nikým z nich. Naneštěstí, byl ale on rychlejší. Chytl mě za ruku a pevně ji stiskl, abych nemohla utéct. Nemohla jsem se mu vykroutit. "Sakra, mluv se mnou!"
Otočila jsem se a podívala se na něj. "Fajn. Co chceš?" snažila jsem se znít v pohodě, i když ne moc úspěšně.
"Moc dobře, to víš. S ním se bavíš a s námi ne? Vždyť on je stejný jako my a ke všemu nebezpečnější! Víš, že by jsme ti nikdy neublížili." mluvil na mě naštvaným tónem, míšeným se zoufalstvím a smutkem.
"Jen tím, že je jste mi to neřekli jste mi ublížili." odvětila jsem mu. Snažila jsem se zadržet slzy. Lay měl předtím pravdu, ale proč se stále chovám takhle? Proč jim to nedokážu odpustit?
"Jen jsme tě chtěli chránit, záleží nám na tobě. Mámě tě rádi. Copak to nechápeš?"
"Očividně, asi nechápu." ušklíbla jsem se. V du chu jsem stále nechápala, proč se chovám tak hnusně. Nechtěla jsem, ale něco ve mně mi nedovolovalo jim to odpustit. "Aspoň ty jsi mi to mohl říct. Jako můj nejlepší kamarád! Říkala jsem ti všechno, úplně všechno. Myslela jsem, že ty mě taky."
"Jenže jak bych si podle tebe měl odpustit, kdyby se ti kvůli mně něco stalo? Nikdy bych si to neodpustil! Sakra, copak to nevidíš? Nevidíš, jak moc tě miluju?! Celé roky už tě miluju, Tiff!" zarazila jsem se při těch slovech, ale on mluvil dál. "Všechno to bylo jen pro tvoje dobro. Kdyby jsme ti to řekli, vtáhli by jsme tě do našeho světa. Světa pl-" najednou přestal mluvit. Došlo mu, co mi před chvíli řekl. Jeho stiskl povolil až mě nakonec pustil úplně. Pohlédla jsem na něj, ale on uhýbal pohledem. Nepodíval se na mě ani na moment. Mezi námi nastalo divné ticho.
"Myslím, že asi půjdu." řekl tiše nakonec. Rychle se otočil a vystartoval pryč. O vteřinu později už mi zmizel z očí. Pomalinku jsem se na patě otočila a šoupavými kroky zamířila dovnitř. Zavřela jsem za sebou tiše dveře. Opřela jsem se o ně zády a pomalu sjela dolů. Zírala jsem jen tupě před sebe. Neschopná jediného slova. Co mám teď dělat?





















No tak tohle jsem fakt nečekala :)Jako tušila jsem,že tem bude nějaký ten zamilovaný trojuhelník,ale ani ve snu by mě nenapadlo,že to bude zrovna Chen spíš jsem typovala BaekHyuna :) nic méně jsem strašná natěšená na další díl :)