close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Wolf - 14. kapitola

7. června 2015 v 22:44 | Ady |  Wolf
Hey guys! ^^
Tak jsem tu s další kapitolou :) Opět jste se načekali, co? Mian~
Původně by ke konci zbývala jen 1 kapitola + epilog, ale.. Vzhledem k tomu, že se mi zdá původní konec uspěchaný, rozhodla jsem se připsat další dvě kapitoly. Takže teď to bude asi vážně nějakou dobu trvat než znovu přidám další kapitolu, protože si nad tím budu muset sednout a vymyslet to. Ale pokusím se pospíšit si :)
Tak snad se vám bude líbit~


LAY
"Co se mnou teď bude?" zeptal jsem se, zatímco mě táhli do auta. Věděl jsem, že to nebude nic dobrého. Ale udělám cokoliv, když neublíží Tiff.
"Už tě nepotřebujeme. Nechal ses ovládnout lidskými city. Jak slabošské. Tak co myslíš, že s tebou asi bude." ušklíbl se Kai.
"A teď.." promluvil ke mně D.O. Pootočil jsem hlavu za cílem se na něj podívat. Než jsem tak ale učinil, prošla mi hlavou ostře bodavá bolest. Skácel jsme se k zemi. "Dobrou." byla poslední slova, co jsme slyšel než jsem ztratil vědomí.
Probudil jsem se a kolem mě byla jen černočerná tma. Byl jsem pořád v autě, ale kluky jsem nikde kolem neviděl. Nevím, jak dlouho jsem byl v bezvědomí. Neměl jsem ani tušení o čase nebo o tom, jaký je den. Jen mě udivovalo, že mě ještě nezabili. Ale neměl jsem teď čas se tím zabývat. Nemohl jsem se tu dál válet a čekat až se vrátí. Musel jsem využít situace.
Přes všechnu bolest, kterou jsem stále cítil, jsem se vyškrábal na nohy. Musel jsem se chytit za hlavu, která mě nehorázně třeštila. Dveře byli zamčené. Samozřejmě, jak se dalo čekat. Čas na únikový východ číslo dvě.
Rozhlédl jsem se, oči si už pomalu začali zvykat na tmu. Uviděl jsem nějakou knížku, která se válela na podlaze. Překvapilo mě, že tu vůbec nějaká je. Protože kluci a čtení? Ehm.. No nic. Zavrtěl jsem hlavou, abych zahnal myšlenky na to. Musím se soustředit. Dřív než bude pozdě.
Neváhal jsem už ani chvilku a udeřil jsem knížkou do okna, abych si utvořil dostatečný otvor na únik. Střepy s velkým třísknutím popadaly na zem. Rychle jsem oknem proskočil dřív než se tu někdo objeví, kvůli právě spuštěnému alarmu. Měl jsem po těle pár škrábnutí, které trochu krváceli, protože jsem se přitom řízl o rozbité sklo. Nemohl jsem si toho teď však všímat. Obyčejné škrábance mě teď nesmí zastavit. Běžel jsem dál, co nejrychleji jsem uměl a nezastavoval jsem se. Neohlížel se. Prostě jsem běžel a běžel. Co nejdál jsem mohl.
Když jsem uznal, že už jsem dostatečně daleko, zastavil jsem se. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Nikde ani živáčka. Vlastně tu nebylo nic. Ani známka po nějakém životě. Myslel jsem na jediné: Kde to jsem a jak se odsud dostanu? Bylo mi jasné, že po mě půjdou. Nemohl jsem se vrátit k Tiff, ne hned. Ohrozil bych akorát znovu její život.
Teď jsem byl psanec a musel jsem vymyslet jiný plán přežití.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 8. června 2015 v 16:36 | Reagovat

Chudál Lay doufám,že bude v pořádku a taky doufám,že opravdu nechá Kris a jeho smečka Tiff na pokoji.Jinak parádní díl stejně jako vždy děkuji ti :) a moc se těším na pokráčko :)

2 k-pop-souteze k-pop-souteze | 13. června 2015 v 1:53 | Reagovat

Děkuju moc, vždycky mě tvé komentáře potěší a povzbudí :)

3 Meshiki Meshiki | 13. června 2015 v 20:04 | Reagovat

[2]: nemusíš mi děkovat jsi talentovaná a tvoje povídky se mi moc líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.