Hey guys! ^^
To mi to trvalo sakra dlouho, co? Já vím, já vím. Ale uzavírání známek, pak nějaké problémy doma. Nebyl čas a ani pořádně nálada na to, abych něco psala...
Ale teď už máme prázdniny! Yay~ :333 Užíváte si je? Doufám, že pořádně. Hezky si oddychněte od školy a užívejte si prázdninové pohodičky ^^ Povídek a další kapitoly Wolf bych teď snad mohla přidávat častěji, protože bych měla mít mnohem víc času. Ale znáte mě... Nic neslibuji. ._.
A jóó! Slyšeli jste nové písničky BIGBANG? Sober a If You, dokonalosti ♥ Pokud jste je neslyšeli, běžte to hned napravit! Opravdu to stojí za to :33
A teď už.. Další kapitola Wolf! Snad se vám bude i přes všechno čekání líbit.~

LAY
Stále mě pronásledují. Myslel jsem, že to po pár dnech vzdají a nechají mě být, ale oni jdou stále po mých stopách. Nemůžu zůstat na jednom místě pořádně ani den, protože mě vždycky rychle vystopují. Jsou to zvířata - vlci, není se čemu divit. Chtěl jsem se vrátit za Tiff, jenže takhle to nejde. Nemůžu jí dostat do nebezpečí. Nemám u sebe telefon ani peníze, nic. Nemůžu se s ní nijak spojit. Ale třeba je to tak bezpečnější, když jsou mi stále v patách. Aspoň mám takhle větší jistotu, že po ní ti hajzlové pak nepůjdou.
Běžel jsem ve své podobě vlka a opět jsem se jim snažil utéct. Takhle teď žiju v podstatě stále. Tak jako dny předtím, ani teď mi nedali pokoj a stále mě pronásledují. Snažil jsem se rychlet, co nejrychleji jsem uměl. Což naštěstí bylo dost rychle. Troufám si říct, že z naší smečky jsem byl vždycky nejlepší běžec. Ocitl jsem se někde hluboko v lese. Schoval jsem se mezi stromy. Ohlédl jsem se rychle s tichostí kolem sebe na všechny strany. Nikde nikdo. Zůstal jsem na chvilku nehybně stát, abych nastražil uši a naslouchal okolním zvukům. Nic. Zdálo se, že jsem je setřásl. Sice ne na dlouho, ale aspoň si můžu odpočinout.
Změnil jsem svou podobu opět na tu lidskou, když jsem si byl jistý, že nejsou nikde v blízkosti. Opřel jsem se o nejbližší strom a sjel po jeho kmeni dolů. Zrychleně jsem oddechoval po tom všem běhu. Otřel jsem si svůj pot z čela a snažil se zklidnit svůj dech.
Nemohl jsem se od té doby ani pořádně najíst. Žádné těstoviny, žádná rýže, žádná pizzy... I to pro mě jako jedlíka bylo utrpení. Musel jsem se živit jako vlk. Lovil jsem zvěř v lese. Ano, najedl jsem se z toho. Jenže mi stejně chybělo i to normální lidské jídlo. Co bych za něj teď dal. Klidně bych snědl i ty nechutné rádoby jídla, co nám podávají ve školní jídelně. Cokoliv.
Jak dlouho už vlastně žiju takhle na útěku? Ani nevím. Za tu dobu jsem nějak ztratil pojem o čase. Jen jsem věděl, že je to dlouhá doba. A celý ten čas jsem bez Tiff... Uvidím jí vůbec ještě někdy? Uslyším někdy znovu ten její smích? Doufám, že ano. Ale za jak dlouho to bude? Co když si do té doby najde někoho jiného? Zapomene... Co budu dělat pak? Sklopil jsem hlavu a povzdechl jsem si. Tak moc mi chyběla. Musím se k ní vrátit. Čím dřív, tím líp. Nejradši bych se teď hned rozběhl zpátky k ní. Ale nemůžu, našli by mě a mohli by pak něco udělat i jí. To bych neunesl. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se jí něco stalo kvůli mně.
Zahleděl jsem se před sebe. Jak dlouho tohle budu muset ještě snášet... Unavovalo mě to. To neustálé utíkání před nimi. Měl jsem ale na vybranou? Jinak by mě zabili. A to už bych se s Tiff neviděl už nikdy. Pomalu jsem zase vstal. Čas vyrazit zase jinam. Chystal jsem se, že se opět přeměním na vlka-
"Ale ale, copak... Kampak to máme namířeno?" uchechtl se kdosi za mnou. Z jeho chladného hlasu mi přejel mráz po zádech. Nemusel jsem se ani otáčet. Věděl jsem moc dobře, kdo to je.
Kai.





















Ach jo chudák Lay chudák Tiff proč je prostě Kris s tou svojí smečkou nenechá na pokoji.Ale jinak parádní díl a moc se těším na další díl :) Děkuji ti moc za tuhle úžasnou povídku :)