close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Wolf - 17. kapitola

16. července 2015 v 16:57 | Ady |  Wolf
Hey guys! ^^
Další kapitola Wolf je na světě. Vím, že jste si na ní museli zase nějakou dobu počkat. Doufám, že vás potom všem čekání nezklame... ._.
A jinak bych ještě chtěla něco říct. Vzhledem k tomu, že Wolf se blíží ke konci, začala jsem přemýšlet o nových povídkách. Už jsem párkrát zmiňovala, že mám jednu kapitolovku rozepsanou. Ráda bych věděla, jestli se vám bude vůbec líbit. Pokud ne, tak by totiž ani nemělo cenu jí dopisovat. Takže vám sem s největší pravděpodobností hodím první kapitolu a pak uvidím podle reakcí :)
Tahle povídka se zaměřuje více na školní prostředí, takže podle toho taky vypadá mluva postav. Musím upozornit, že tu a tam se objeví anglické slovíčko. A uhm... On se blbě popisuje ten styl psaní :D Asi vám sem radši vážně hodím tu první kapitolu. Ale chtěla bych vědět, jestli vám vadí ta angličtina. Já mám totiž tendenci přepnout z češtiny na angličtinu, tak podle toho ta povídka vypadá. Asi jsem jí hold psala moc podle své mluvy v běžném životě :DD Ale jsem ochotná to změnit, pokud to někomu nevyhovuje. Stačí říct~ ^^
A to je asi vše. Mian, už nebudu zdržovat svými kecy.
Snad se vám bude nová kapitola líbit~



TIFFANY
"Už se nikdy nevrátím." zašeptal. Sklonil se ke mně a políbil mě na čelo. Bez dalšího slova či pohledu se otočil a odešel. Slyšela jsem jen jeho kroky, které byly znít každou chvilku stále slaběji a slaběji, jak se ode mě pomalu a jistě vzdaloval. A pak... Utichly úplně.
Prudce jsem otevřela oči a posadila se na posteli. Po tváři mi stékala slza, kterou jsem si ale rychle setřela. Oknem přes zatažené záclony na mou postel dopadalo několik paprsků slunce. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem stále ve svém pokoji. Všechno to byl pouze sen. Zase.
Pohlédla jsem na kalendář pověšený nad mým psacím stolem. Každý den přeškrtnutý rudě červenou fixou mě bil do očí. Zamlžil se mi zrak, protože se mi do očí draly opět slzy. Stále jsem však jasně viděla ty červené křížky. Každý z nich znamenal jeden den bez Laye. Bylo jich tolik... Celé měsíce už odškrtávám den za dnem. A Lay stále nikde. Ani žádná zpráva od něj. Nevěděla jsem, co s ním je. Nebo jestli je vůbec v pořádku. Nic jsem o něm nevěděla.
Začala jsem ztrácet naději, že ho ještě někdy uvidím. Ale mé srdce nedokázalo zapomenout. Nemohla jsem na něj přestat myslet. Pokaždé jsem se vzbudila a on byl má první myšlenka. Neustále se zjevoval v mých snech. Ani dnešek nebyl výjimkou. Smutně jsem si povzdechla a sklopila hlavu. Snažila jsem se zastavit slzy, které se mi zase hrnuly do očí.
"Už jsi vzhůru?" objevil se najednou ve dveřích Chanyeol. Pohlédla jsem na něj se slzami v očích. Na tváři měl svůj typický úsměv a nesl mi snídani, které už stihla líbezně provonět celý můj pokoj. Zarazil se však, když mě spatřil. "Tiff..." oslovil mě a opatrně se posadil na kraj mé postele. Podnos s jídlem odložil na noční stolek a podíval se na mě s výrazem plným starostí. "Zase se ti zdálo... o něm?" zeptal se opatrně.
"Zase." pronesla jsem tiše a povzdechla si. "Řekl, že už se nikdy nevrátí." v půlce věty se mi hlas zlomil a já už nedokázala zadržet ty slzy.
"Zlatíčko." smutně špitl. Položil mi ruku kolem ramen a přivinul si mě k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a dívala se prázdně před sebe. Něžně mi utřel slzy z mých tváří. Pevně mě držel ve své náruči a hladil mě po ruce. "Byl to jenom sen." zašeptal. "On se vrátí. My ho najdeme. Slibuju."
"Já vím, ale..." sevřela jsem víčka pevně k sobě. "Bojím se." pronesla jsem. Opravdu jsem cítila, jak mé tělo polévá strach. Bála jsem se, tak jako ještě nikdy. Schovala jsem si obličej do jeho hrudi. Bránila jsem slzám, které se znovu začínaly tvořit v mých očích. "Co když mu něco udělali?"
"Takhle nemluv." zavrtěl rychle hlavou a konejšivě mě hladil po vlasech. "Určitě je úplně v pořádku. Nic mu není."
"Jak si tím můžeš být tak jistý?" váhavě jsem se zeptala. Chtěla jsem věřit jeho slovům. Chtěla jsem věřit tomu, že je v pořádku. Ale ten strach ve mně pořád byl. Nedokázala jsem přestat myslet na to, že mu mohli něco udělat.
Poodtáhl se ode mě. Chytil můj obličej do dlaní a podíval se mi do očí. "Prostě jsem, ano?" pronesl vážně. "Důvěřuj mi přece trochu." uchechtl se a zatahal mě za nos.
"Budu ti věřit." krátce jsem se na něj zazubila a přikývla. Vrhla jsem se mu kolem krku a pořádně ho objala. Nevím co bych dělala, kdybych ho neměla. Vůbec kohokoliv z nich. Byli tu pro mě v dobrém i zlém. "Děkuju." pošeptala jsem mu do ucha a dala mu pusu na tvář. "Za všechno."
"To je samozřejmost." usmál se a pocuchal mi vlasy. "Prcku můj."
"Jen počkej, já tě jednou přerostu." zahuhlala jsem stále v objetí. Začal smát po mém prohlášení. Pravděpodobnost, že ho někdy přerostu... To už je větší šance na to, že se Lay opravdu v pořádku vrátí. Zavřela jsem oči a tiše si povzdychla. Zastavila jsem se předtím, abych na něj zase začala myslet. Nechtěla jsem začít znovu brečet. Ne před Chanyeolem.
"Eyee~ Skupinové objetí?" ozval se Baekhyun, který se najednou přiřítil do pokoje. Okamžitě se běžel přidat k nám do objetí. Tiše jsem se zasmála a hned mu objetí opětovala.
"Mluvil někdo o skupinovém objetí?" vypískl nadšeně Tao následovaný ostatními kluky. Všichni se rozběhli k nám a okamžitě nás objali. Nějakou dobu jsme se zůstali mlčky v objetí.
"Hey, dochází mi vzduch." odtáhl se od nás nakonec se smíchem Chen. Zasmáli jsme se a pustili se. Rozesadili se různě po mém pokoji a začali jsme spolu všemožně klábosit o všemožných věci a to i o blbostech. Kluci mi vyprávěli o tom, co se jim dělo v dormu. Já jsem si mezitím spokojeně jedla svou snídani.
"Panebože!" vyskočil najednou zničehonic Chen, který sledoval něco na mobilu. Stočili jsme nechápavě pohled na něj.
"Děje se něco?" pozvedla jsem obočí a tázavě na něj zůstala koukat. Těkal očima z obrazovky telefonu na nás, pusu pootevřenou dokořán.
"Musíme jít. Hned teď." dostal ze sebe nakonec. Kývl na kluky a podíval se na ně s významným výrazem. Zdálo se, že oni okamžitě pochopili o co jde. Okamžitě ho následovali a taky hned zpozorněli.
"Co je?" podívala jsem se na každého z nich. Vůbec mi nedocházelo o co jde a nikdo z nich mi to nechtěl říct.
"Není čas na vysvětlování. Všechno ti řekneme potom, Tiff." odpověděl mi nakonec Chen. Přistoupil ke mně a dal mi rychle pusu na tvář. "Dojez v klidu snídani. Vrátíme se, jen co to půjde a všechno ti řekneme."
"Ale-" nestačila jsem ani říct, protože už stihli zmizet. Rychle mi mávli na rozloučenou a přinutili se k letmému úsměvu ve snaze, snížit tak mé starosti. Zůstala jsem zírat na dveře ve kterých před sekundou zmizeli. Nešlo mi do hlavy, kam a proč tak rychle zmizeli. "Pfuu... Takové tajnosti přede mnou. To jim ještě spočítám." zabrblala jsem. Nafoukla jsem tváře a zavrtěla nad tím hlavou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 16. července 2015 v 17:59 | Reagovat

Jupijej to byl parádní díl strašnš moc se těším na pokráčko.Tiff má vážně štěstí,že ty kluky má :) Trochu jí je zavidím :)

A co se týčě té druhé povídky jak si o ní mluvila myslím,že ta angličtina by mi zas tak moc nevadila.Na druhou stranu myslím,že by mi to i trochu pomohlo protože příští rok dělám maturitu právě z angličtiny.Takže si myslím,že bych si ji v té povídce mohla trochu procvičit :)

2 El El | E-mail | 16. července 2015 v 19:00 | Reagovat

Tento díl byl takový pěkný :) škoda, že už jí pomalu ukončíš.. ale ty nám to určitě nahradíš nějakou jinou super kapitolovkou ;) a pokud jde o to co chystáš tak ti to schvaluji. Myslím, že mi ty anglická slovíčka či věty jen a jen prospějí :D jsem na to moc zvědavá

3 k-pop-souteze k-pop-souteze | 16. července 2015 v 22:53 | Reagovat

Omona, moc moc moc děkuju oběma. Moc mě těší, že se vám má povídka tak líbí. Ani si neumíte představit, jak moc :)
Věř mi, El, že mě taky mrzí ten pomalu blížící se konec. Mé postavy mi přirostly k srdci. A ano, vím že to zní nejspíš divně :D
A pokud jde o tu další povídku. Jsem ráda, že s tím nemáte problém. Doufám, že vám nebudou vadit sem tam nějaké to sprosté anglické slovíčko... xD Hodím sem první kapitolu jen co budu moc, aby jste mohli sami posoudit. Aspoň pak budu vědět, jestli pokračovat v jejím psaní nebo ne~ ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.