Hey guys! ^^
Právě jsem dopsala tuhle kapitolu, tak vám jí sem hned hážu. Už jsem se k tomu vážně musela dokopat, protože mi to zase trvá >w< Vážně bych s tím měla něco dělat... No, snad se vám bude líbit i přesto čekání. Zbývá už jen jedna kapitola plus závěrečný epilog. Fuu vážně mi bude chybět tohle psaní T^T
Ale teď už k této kapitole~ ^^

LAY
"Ale ale, copak... Kampak to máme namířeno?" Prudce jsem se otočil za jeho hlasem. Věděl jsem to, stál tam Kai. Díval se na mě svými ledově chladnými očima. Přejížděl mi z toho mráz o zádech. Udělal jsem pár kroků zpět. Jenže jsem do někoho vrazil.
"Dávej přece pozor." udělal jsem rychlou otočku. Přímo na mě se díval Sehun. Udělal jsem krok vzad. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Byli tu všichni. Našli mě. Obklíčili mě. Nemohl jsem nikam utéct.
"Vážně sis myslel, že nám utečeš?" uchechtl se Kris. Na tváři se mu objevil ďábelský úculek, zatímco ke mně pomalu přistupoval. Instinktivně jsem ucouvl. V tu chvíli se začali přibližovat i ostatní. Nebylo odsud úniku. Všechny byl je nepřepral a dost bych pochyboval, že bych jim vůbec zvládl utéct.
"Řekl bych, že je čas na tvé poslední slova." ušklíbl se D.O. Pohlédl jsem na něj. Oči mu začali měnit barvu a podobu na vlčí-
"Já bych se tak rychle neukvapoval." pronesl najednou někdo. D.O. zastavil svou proměnu a všichni jsme se prudce podívali za majitelem toho hlasu. Nevěřil jsem svým očím. Stál tam Chen. A s ním i zbytek jeho smečky. Kde se tu berou?
"Co tu děláte?" zavrčel na ně Luhan.
"Přišli jsme si pro něj." ukázal na mě Suho, pokud si dobře pamatuju jeho jméno. Pamatuju si, že to byl ten, který mi tenkrát vrazil pěstí.
"Tak se zase pakujte, ten je náš." štěkl na ně Sehun a hned na to mě chytil pod krkem. "My se o něj postaráme." poťouchle se na mě uculil.
"No počkat, počkat." zastavil ho Xiumin. Přistoupil k němu, ignorujíc jejich vrčení, chytl ho za ruku a dal jí pryč z mého krku. "Co kdybychom udělali dohodu?"
"Jakou dohodu?" povytáhl na něj tázavě obočí Sehun.
"Dáte ho nám a my se o něj postaráme." pomalu pustil jeho ruku. "Co říkáte?"
"A proč bychom to měli dělat?" zeptal se Luhan.
"Na oplátku už vám my nikdy nezkřížíme cestu. Nevstoupíme do vašeho území." odpověděl mu Xiumin. "Jediné co chceme, je on." kývl směrem ke mně.
"Proč vám na něj tolik záleží?" sjel ho Kai pohledem.
"Co myslíte?" vstoupil do jejich hovoru Chanyeol. "Sáhl na naší Tiffany. A za to bude pykat." zavrčel mým směrem skrz zatnuté zuby. Pěkný to osud mě potkal, nemyslíte? Jsem štvancem ve své vlastní smečce, která mě chce zabít. A do toho po mé smrti touží i jiná smečka.
"No jasně, ta vaše holka." uchechtl se D.O. "Takže pomsta za ní?"
"Zaplatí za to. A pořádně." zavrčel Chen. Přistoupil ke mně a přejel mi drápem po tváři. Zlehka jsem se bříškem prstů dotkl čerstvého krvácejícího škrábance. Sykl jsem nad štiplavou bolestí.
"Tak co říkáte? Můžeme se dohodnout?" natáhl ke klukům ruku Baekhyun. Kris se na něj podíval a pak sjel pohledem na jeho ruku. Letmo se koukl na mě. Bylo vidět, že váhá. Zatajil jsem dech a čekal, co udělá.
A najednou k němu natáhl ruku a potřásl si s ním. "Dohodnuto." řekl svým hlubokým, hrůzu nahánějícím hlasem. "Jestli se ale ještě někdy budete plést do našich věcí..." gestem mu naznačil, co je čeká. Smrt.
"Rozumíme." přikývl Baekhyun. "Už o nás nikdy neuslyšíte, přísaháme." ujistil ho. Kývl na Taa a Suha. "Chopte se ho." V tu chvíli se ke mně oba dva vrhli a každý mě chytil z jedné strany. Pevně se mi zaryly nehty do ruky.
"A teď si náš." naklonil se k mému uchu Chen, aby zavrčel tahle slova.
"Rádi jsme vás poznali, hoši." uklonil se Baekhyun ze srandy. "Jdeme." zavelel. Ďábelsky se zasmál a oni mě začali táhnout pryč. Má smečka, která se rozběhla svým směrem, už mi mizela z očí. Zavřel jsem oči. Byl jsem si jistý, že tohle je můj konec. Nohy se mi motaly, ani jsem nedokázal pořádně chodit. Myslel jsem na to, že už nikdy neuvidím Tiffany. Už nikdy neuslyším její hlas, už nikdy neuvidím její smích.
Najednou mě z těch myšlenek vytrhl smích. Jejich stisk povolil až mě pustili úplně. Prudce jsem otevřel oči a zmateně se na ně podíval. Dívali se na mě a smáli se.
"Sehráli jsme to dobře, ne?" bouchl mě pěstí do ramene Baekhyun, který se stále smál.
"C-Cože?" vykoktal jsem nechápavě a dál na ně udiveně hleděl.
"Vážně sis myslel, že tě chceme zabít?" zeptal se mě Chanyeol. Zavrtěl nad tím hlavou a tiše se zasmál. "To by nám Tiff nikdy neodpustila."
"Takže..." ujišťoval jsem se, že to dobře chápu. Oni si pro mě nepřišli, aby mě zabili? To znamená, že mi nic neudělají?
"Pojď rychle, Tiff už se tě nemůže dočkat." usmál se na mě Tao a poplácal mě po zádech. Rozesmál se, když viděl můj překvapený výraz. "Nekoukej takhle. Myslíme to vážně. Chceme, aby byla Tiffany šťastná. I když to znamená, že bude s tebou."
"Ale jestli jí ublížíš, tak si nás nepřej." varoval mě Baekhyun, ale zasmál se. Zamrkal jsem očima, stále jsem se to snažil všechno vstřebat.
"D-Děkuju." vysoukal jsem nakonec ze sebe. "Opravdu moc vám za všechno děkuju. Zachránili jste mi život." pronesl jsem upřímně. Nebýt nich, opravdu bych už Tiffany nikdy nemohl vidět. Za všechno vděčím jim.
"Velké zásluhy na tom má Chen. To on tě našel." ukázal na něj Chanyeol. Nevěřícně jsem se na něj podíval. Chen tam stál se sklopenou hlavou a jen letmo se na mě pousmál. Ze všech lidí bych to od něj čekal nejméně. Už jen kvůli tomu, že jsem mu sebral Tiffany.
Přistoupil jsem k němu a položil mu ruku na rameno. "Díky." poděkoval jsem mu.
Zvedl pohled na mě a mávl nad tím s úsměvem rukou. "Promiň za ten škrábanec. Ale hrál jsem to dobře, ne?" zasmál se. Přikývl jsem se smíchem a ostatní se tomu zasmáli taky.
"Co tu ještě děláme? Honem domů!" popohnal nás Xiumin a my se rozběhli pryč. Konečně budu moct být se svou milovanou Tiffany.





















To byl taaaak super díl :) jen mi je líto, že to končí :( moc a moc se mi tahle kapitolovka líbila :) Děkuji ti, že jsi jí pro nás stvořili.