Hey guys! ^^
Tak jsem se k tomu konečně dokopala a napsala dlouho slibovaný epilog k povídce Wolf. Oh nechce se mi ani věřit, že je to konec... Bude mi opravdu chybět psaní tohoto příběhu. T-T
Jak už jsem říkala, pokusím se vždycky něco přidat aspoň jednou do týdne. Ale nic neslibuji. Škola je škola ._.
Děkuji moc všem, kteří mě podporovali začátku až ke konci této povídky. Proto bych taky tuto část ráda věnovala právě jim. ♥
Thank you & love you guys~ xoxo

LAY
Už uběhlo několik let od té doby, co mě Baekhyunovo smečka přijala mezi sebe. Nikoho ze své staré smečky jsem za celou tu dobu neviděl. Nikdy už se v tomhle městě neukázali. Nesnažili se mě kontaktovat ani najít. Ne, že bych o to stál. Jednou jsem zaslechl, že se za mě pokouší sehnat náhradu. Kdo ví, co je na tom pravdy. Tak nebo tak, konečně jsem mohl žít klidným životem. Sice chvíli trvalo než jsem si zvykl, ale kluci mě přijali téměř okamžitě mezi sebe. Nemusel jsem se bát, že nezapadnu. A já a Tiff? Stále jsme spolu. Měli jsme za těch pár let sice i pár stinných chvilek, ale rychle jsme je překonali. Nemohl bych být šťastnější.
Pohlédl jsem na hodinky. Za chvíli by se měla objevit Tiff. Dneska byl její den D. Skládala maturitu a já už tu stál, připravený jí gratulovat. "Tak co?" zeptal jsem se dychtivě, hned jakmile jsem jí viděl vycházet ven ze dveří. Čekal jsem, že vyjde úplně rozzářená ven. Jenže ne. Ani se neusmívala.
Plouživým krokem přistoupila ke mně. Hlavu měla celou dobu sklopenou. "Nedala." špitla tiše. Slyšel jsem, jak popotáhla. Chytl jsem jí opatrně za bradu a zvedl její pohled. Viděl jsem slzy v jejích očích. Nevěděl jsem, co říct. Prostě jsem jí přivinul k sobě a objal jí. Položila si hlavu na mou hruď a já jí hladil po vlasech.
"Teď nevím, jestli se mám urazit a nebo být ráda za to, že mám tak milého přítele..." zamumlala, stále schovaná v mém objetí. "Otřela si oči a poodtáhla se ode mě. "To sis jako vážně myslel, že bych to nedala?" pronesla se smíchem a založila si ruku v bok.
Zmateně jsem na ní zamrkal a snažil se vstřebat, co právě teď řekla. Tak počkat... Takže... "Yah! Ty herečko jedna!" zasmál jsem se a cvrnkl jí do čela. Laškovně na mě vyplázla špičku jazyka. Chytl jsem jí za boky, nadzvedl jsem jí ze země a zatočil se s ní. "Takže jsi oficiálně odmaturovala?" řekl jsem nadšeně, když jsem jí zase položil na zem. Stále jsem jí však držel za její boky.
"Už to tak bude." přikývla s širokým úsměvem na rtech a položila si ruce na mé ramena. "Tys o tom snad pochyboval?" zašklebila se na mě.
"Ani na moment!" odvětil jsem rozhodně. Povytáhla na mě obočí, jakoby čekala až přiznám barvu. "Pochybuješ snad?" vystrčil jsem bradu a uchechtl se. "Tak abys věděla..." odstoupil jsem kousíček od ní. Rozepnul jsem si mikinu a odhalil co pod ní skrývám. Měl jsem na sobě triko s nápisem 'Gratuluju, Tiff! <3'. "Já o tobě nezapochyboval ani na moment." dořekl jsem a zazubil se na ní.
Podívala se mi do tváře a pak sjela pohledem na nápis na mém triku. Tohle udělala několikrát. Z její tváře bylo znát dojetí. Vrhla se mi kolem krku. Opřela si čelo o té mé a podívala se přímo do mých očí. Jak já miloval ten pohled do jejích kouzelných očí. "Už jsem ti někdy řekla, jak moc tě miluju?" zašeptala na rtech se jí objevil úsměv.
"Není na škodu, když to zopakuješ." pronesl jsem a pohladil jsem jí něžně po tváři. "Já tebe taky, zlato." naklonil jsem se k jejím rtům a spojil jsem je do láskyplného polibku.
"Eyy, vy hrdličky!" ozval se za námi Chenův hlas. Rychle jsme přerušili polibek a odtáhli se od sebe. Hned jsme zahlédli kluky, kteří k nám mířili. "Oslavujete bez nás?" Pozdravil jsem se s nima plácnutím a Tiff objetím.
"Tak vy už to víte?" zeptala se Tiff překvapeně, když už objala každého z nich. "Jakto, že to víte? Sotva jsem to řekla tady Layovi."
Chanyeol se na mě tajemně uculil a poťukal si na nos. "Máme na to čich."
Než jsem stihla namítnout, aby nedělal tajemného, ozval se Xiumin. "Tak jdeme na to, ne?" tleskl nadšeně.
"Yeaaaaah, party hard!" přidal se k němu Tao a začal nadšeně poskakovat kolem nás, čekajíc až se konečně pohneme z místa.
"Honem, už mám hlad." zakňučel netrpělivě Baekhyun a pohladil se po břichu. Museli jsme se tomu zasmát. Zase myslí jen na jídlo.
"Ahh Baekie, ty se nezměníš!" zasmál se Chen. Chytl ho kolem ramen a pocuchal mu vlasy, i přesto Baekhyunovo dobře viditelný protest.
"Tak pojďme už!" pokývl jsem na všechny. "Vlastně ještě..." vzpomněl na jeden maličký detail. Přejel jsem významných pohledem po všech přítomných, kteří okamžitě pochopili oč jde.
"Suhóóó?" vyhrkli jsme všichni najednou a ihned jsme stočili pohled na Suha. Všichni jsme na něj udělali kukuč a zamrkali jsme na něj.
"Fajn, fajn!" rozhodil Suho rukama na znamení toho, že se vzdává. "Platím." povzdechl se, ale i přesto se začal smát. A pak jsme konečně vyšli. Chytl jsem Tiff za ruku a ona se ke mně přitulila.
Tohle byl život, který mi celé roky scházel. A teď jsem mohl být konečně šťastný.





















To bylo skvělé zakončení:) Já tak nesnáším když nějaká kapitolovka končí T_T Moc ti děkuji za její stvoření. Musím říct, že si někdy umíš vybrat správné načasování kdy přidat povídku(třeba teď, přesně den před mými narozeninami ^^). S tou školou tě chápu. Taky mi moc nezbývá skoro žádný čas, ale na tvoje povídky si čas najdu vždycky :D