close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Brotherhood || iKON

25. prosince 2015 v 0:00 | Ady |  Oneshots
MERRY KONY'S MAS!!!!! :33333
Surprise~~! Přichází první svátek vánoční aka Boží hod and mainly my bday a proto pro vás mám i další povídku. Hah to jste nečekali, co? Kkk~ >:33
A když je to ten můj den, tak o kom jiném by měla být dnešní povídka než o mých zlatíčkách♥ Popravdě jsem měla tuhle povídku rozepsanou už *kouká se do své složky* od 30. října. Fííha~ Sakra dlouhá doba xD Takže tady vidíte, jak dlouho mi trvá se k něčemu dokopat, abych to napsala... Aish jsem hrozná, já vím .-. Ale na druhou stranu! Tohle je ta nejdelší fanfikce jakou jsem kdy do téhle doby napsala. Takže waaah~ Feeling so fabulous ˇ^ˇ :DD
Ale už dost povídání.. Soooo here it is~ ^^

Název: Brotherhood
Fandom: iKON (OT7 forever♥)
Autor: Ady
Věnování: for myself... No jk xD
"Rather than a team, we're more like a family. If one lives, we all live together. If one dies, we all die together. That's the kind of team we are." -Yunhyeong


"A teď pořádně, hoši. Nesmíme si dovolit žádné chyby." pronesl rázně Hanbin a sjel přísným pohledem každého člena zvlášť. Rozhodně z něj šel v tuhle chvíli strach. Ale popravdě... Po těch letech si i člověk celkem zvykne. Není to tak, že by z Hanbina neměli členové respekt. Jen už se ho nebáli tolik jako dřív. I tak ho však vždycky poslouchali a většinou nic nenamítali proti jeho nápadům. Věřili totiž, že ví, co dělá. Moc dobře si uvědomovali, že bez jeho velení by to nikdy nedotáhli takhle daleko.
Všichni, včetně Hanbina, se hned postavili do uskupení ze kterého zahajovali jejich taneční choreografii. Každému z nich stékaly po tváři krůpěje potu a bylo vidět, že už jsou všichni unavení. Měli za sebou dneska už hodiny tréninku. Jenže ani jednou s tím nemohli být zdaleka spokojení. Pokaždé udělali nějakou chybu. V mnohých případech to byla jen malinkatá chybička, ale i tak to bylo špatně. Chtěli to zvládnout na 110% - být bezchybní. Museli být. Blížila se YGho každoměsíční "kontrola" a pokud by při ní obstáli, mohl by se jim konečně splnit jejich sen o kterém už usilují celé měsíce ba dokonce roky. Konečně by mohli debutovat.
Jakmile zazněli první tóny hudby, objevilo se všem na tváři soustředění. Tancovali s vážným výrazem, jak se snažili dávat pozor, aby neudělali žádnou chybu. Všichni do toho dávali své maximum, jako by to byla opravdová stage.
Uprostřed jejich tancování vešel do místnosti jejich manager. Hned jakmile si ho kluci všimli, přestali s tancem a pohledy všech se stočili na něj. "Zítra v 10 přijde." řekl stručně. Nemuseli se ani ptát kdo, protože to každému z nich bylo jasné. "Běžte domů a pořádně se na to vyspěte." letmo se na ně pousmál a pak vyšel opět z místnosti. Ozvalo se hluboké povzdychnutí od každého z nich.
Hanbin si přejel dlaní po vlasech. "Zítra.." Už teď z toho začínal být nervózní. Záviselo jim na tom hodně. Pokud by uspěli, mohli by se konečně dočkat debutu. Ale kdyby neuspěli, klidně by to mohlo znamenat definitivní konec. Cítil, že jakožto leader je jeho povinností dotáhnout své členy k úspěchu. "Tak asi jdeme." zamumlal. Přešel ke své tašce ve které měl ručník, aby si utřel svůj pot. Napil se z lahve vody a začal si pomalu balit své věci připravený k odchodu. Ačkoliv by rád ještě trénoval, počítal s tím, že ostatní už to budou chtít zabalit a jít se domů vyspat.
Všichni v místnosti se po něm ohlédli. Podívali se na sebe a vyměnili si významné pohledy. Nepotřebovali ani jedno slovo, aby věděli o čem ten druhý přemýšlí. Byl to nakonec Jinhwan, kdo vyřkl jejich myšlenky nahlas. "Hanbine.. Co kdybychom si to sjeli ještě jednou? Dokud si nebudeme vážně jistí, že nám to jde."
Hanbin se zarazil a pohlédl na své členy. Zdálo se, že to každý z nich myslí opravdu vážně. Neříkali to jen kvůli němu. Na tváři se mu objevil malý úsměv. Byl na své členy hrdý. Jak ochotní byli tvrdě dřít jen, aby si splnili svůj sen. Aby splnili sen každému z nich. I za cenu toho, že se pořádně nevyspí. Šli společně za svým snem. "Kluci.." oslovil je Hanbin po chvilce. "Zítra to dokážeme!" řekl jistě a povzbudivě. Tahle slova zapůsobila jako nějaké kouzlo. Najednou si každý člen začal věřit o něco víc a byli si jistí, že to opravdu dokážou.
*****
"Dobře... Můžeme začít?" vzhlédl k postávajícím chlapcům Yang Hyun Suk, ředitel společnosti YG Entertainment. Hanbin naposledy pohlédl na každého člena zvlášť s tázavým pohledem. Na každém byla vidět jejich nervozita. Donghyuk hleděl mlčky na svého leadera, v jeho pohledu byla však znát i trocha obav. Yunhyeong se usilovně kousal do vnitřní strany tváře. Junhoe se snažil zhluboka dýchat, aby se uklidnil. Bobby hleděl vzhůru s přivřenýma očima a modlil se za jejich úspěch. Jinhwan polkl naprázdno při Hanbinovo pohledu a s hlubokým nádechem nakonec pokývl hlavou. Všichni nakonec sebrali kuráž a udělali to samé. Až na jednu osobu. Chanwoo stál na místě se sklopenou hlavou a dlaně mu zakrývali tvář. Měl z toho mnohem větší strach než ostatní členové. To on byl ten "přidaný". Na něm záviselo nejvíc, to jeho hlavně bude YG sledovat. Musel ho přesvědčit, že se mu povedlo zapadnout. Dokázat mu i všem ostatním, že zvládne dohnat všechny ty roky, kdy s kluky neměl šanci trénovat.
"Chanwoo..." slyšel zašeptat Yunhyeonga, který k němu přistoupil. Opatrně mu sejmul ruce z tváře. Pohlédl mu do očí. "Neboj se, bude to v pohodě." špitl povzbudivě a usmál se na něj, i přes to, že on sám byl nervózní. Chanwoo se ohlédl po ostatních. I oni se na něj povzbudivě usmívali. Přinutil se k tomu, aby jim jejich úsměvy oplatil. Pomalu pokývl hlavou na znamení toho, že už je připravený začít. Popravdě si tím stále nebyl jistý, ale vidět podporu od jeho hyungů... dodalo mu to odvahu.
"Hwaiting~!" naznačil Hanbin neslyšně svým členům než se otočil k řediteli. "Jsme připraveni, sajangnim." řekl tiše a pohlédl na něj. YG už neřekl jediné slovo. Jen kývl hlavou a mávl na ně rukou, čímž jim naznačil, že můžou zahájit své vystoupení.
Hanbin se ještě jednou zhluboka nadechl. Ohlédl se dozadu na své členy, které měl jakožto leader na starost. Všichni už stáli na svých místech a netrpělivě plní nervozity čekali až začne hudba hrát. Hanbin stočil pohled znovu před sebe a sklopil hlavu. Ozvaly se první tóny. "1... 2... 3." odpočítal si v duchu a jakmile napočítal 3, začal tancovat jejich naučenou choreografii. Snažil se nemyslet na to, že je před ním sám YG a soustředil se jenom na svůj tanec a rap. Tohle bylo jediné čemu musel věnovat svou pozornost. V duchu si oddychl, když bezchybně odrapoval svou část. I ostatní členové si vedli dobře. Dávali do toho všechno. Žádná chyba. Všechno bylo perfektní.
Ale pak se něco pokazilo... Chanwoo zapomněl slova svého textu. Samou nervozitou mu vypadla z hlavy. Nedokázal si vzpomenout a tak rychle zbytek odzpíval pouhým "Lalala~." Ladným krokem se měl teď přesunout dozadu, protože v popředí měl nyní být Jinhwan. Jenže jeho chyba při zpěvu ho vykolejila tak moc, že teď nedopatřením udělal další. Jen co udělal první krok vzat, nějak nešikovně zakopl o svou nohu a omylem vrazil do tančícího Donghyuka. Zavrávoral na jedné noze, ale povedlo se mu rovnováhu udržet. Bez dalšího zaváhání se přesunul na místo, kde měl stát a snažil se znovu chytit rytmus s ostatními. Donghyuk se po něm jen rychle ohlédl a pokračoval v tanci, chovajíc se jako by se nic nestalo. Chanwoo cítil jak mu úplně hoří tváře, musel byl červený jako rajče. Zamrkal několik slz, které se mu draly do očí. Věděl, že to pokazil. Všechno to zkazil. Mohli konečně debutovat a on to takhle zvoral. Od Mix&Match trénovali už dlouho a YGmu už s nimi došla určitě trpělivost, vlastně jim to i naznačil. Když jim oznámil termín této každoměsíční kontroly, prohlásil že mají "ukázat to nejlepší a dokázat, že sem patří". Teď je kvůli němu může poslat všechny domů. To na tom bylo nejhorší. Nezáleželo na tom, že tu chybu udělal jen jeden. Byli tým. Chyba jednoho byla jako chyba všech. Chanwoo si byl jistý, že ho teď musí kluci v duchu proklínat a nenávidět.
Yunhyeong zakončil jejich vystoupení saltem vzad, zatímco ostatní "padli" na zem. YG jim krátce zatleskal a zahleděl se do svých papírů. Chlapci se mezitím udýchaně a vyčerpaně postavili zpátky na nohy. Postavili se vedle sebe do řady před ředitele. Jeden z nich chytl toho vedle něj za ruku a tak se tam teď všech sedm drželo za ruce. Hlavy měli skloněné a čekali, co jim YG řekne.
"Hmm.." odkašlal si YG. Něco si pro sebe s povzdechem a kroucením hlavy zamumlal. "Nebylo to zrovna to nejlepší vystoupení. Měli jste i lepší." začal po chvilce se svým hodnocením. Postupně jim vyjmenovával, co se mu nelíbilo a naopak líbilo. Nikdo mu na to nic neříkal, pouze jeho slovům přikyvovali. A pak se odmlčel. Semkl rty k sobě a přejel každého člena pohledem. Zastavil svůj pohled u nejmladšího Chanwoo. Ten, i přesto že se díval spíše na své boty, jeho pohled vycítil. Opatrně vzhlédl a přesně jak čekal, setkal se s pohledem svého zaměstnance. "Chanwoo." oslovil ho. Hned jak uslyšel své jméno, začal se lehce třást. Cítil, jak mu Bobby stiskl ruku o něco pevněji. Snažil se ho tím aspoň trochu uklidnit. Ačkoliv si toho Chanwoo vážil, moc mu to teď nepomáhalo. Nedokázal se teď ani na jednoho podívat. Nechtěl vidět jejich vyčítavé pohledy.
"Ta část 'lalala' tam nepatřila, viď? Nešlo přehlédnout, že tohle není pravý text. Opravdovému zpěváku by se tohle nemělo stávat a to bys měl vědět." vytkl mu.
"Ano, vím. Plně si to uvědomuji, pane." špitl tiše Chanwoo. Snažil se znít, co nejvíc v klidu, ale moc mu to nešlo.
"Nevypadalo to, že si to uvědomuješ. Jediné, co jsem na tobě viděl, byla nervozita. A to je špatně. Měl bys působit sebevědomě a věřit si. Pak není divu, že zapomínáš svoje texty. Navíc jsem si všiml, že si tam pak zakopl. Mohl si udělat i větší chyby, ale i tak... Říkal jsem, že jestli chcete debutovat, musíte se tomuhle vyhnout." zamračil se a nespokojeně mlaskl.
"Ano, pane." pronesl opět Chanwoo, tentokrát snad ještě tiším hlasem než předtím. Pamatoval si moc dobře, jak jim tohle všechno YG říkal. A i přesto se tomu nedokázal vyvarovat a udělal ty chyby. Všechno tím tak zničil.
"Aish." povzdechl si YG a postavil se. "Mohlo to být lepší, chlapci." pronesl zklamaně. Nedokázali z jeho výrazu vyčíst, co si myslí. Ale nevypadalo to na nic dobrého. "Viděl jsem, co jsem potřeboval. Hanbine, stav se za mnou zítra ráno." řekl chladně bez kapky citu směrem k leaderovi a s těmito slovy pak odešel.
Jakmile se za ním zaklaply dveře, místnost zaplavily hlasité výdechy všech členů. Chanwoo se ihned pustil Bobbyho a nohy se mu podlomily. Dopadl s ránou koleny na tvrdou zem. On však ani nepípl, i přesto že to muselo bolet. Schoval si obličej do dlaní a začaly se ozývat tlumené vzlyky. "Mianhae. Je to moje chyba. Pokazil jsem to. Všechno je v háji a je to jen a jen moje chyba. Moje chyba.. Mianhae.." opakoval stále dokola, i když mu přes ten pláč nebylo pořádně rozumět. Pohledy všech členů zůstali na něm. Úplně zkameněli, když viděli jejich maknae takhle zlomené.
"Yaaah." prolomil jejich mlčení a stání na místě Jinhwan, jemuž samotnému se z pohledu na něj plnily oči slzami. Vždycky byl citlivka a vidět takhle někoho, kdo je pro něj jako jeho rodina... To bolelo. Klekl si k nejmladšímu, který bez zastavení plakal, a přivinul si ho k sobě do objetí. "Není to tvoje chyba. Mohlo se to stát kterémukoli z nás." snažil se ho utěšit.
"Ale nestalo." namítl plačtivým hlasem Chanwoo. Snažil se zastavit ten pláč, i když dost neúspěšně. Nedokázal to v sobě dusit. Zároveň tu před nimi však nechtěl tropit nějakou scénu, aby ho pak museli litovat. To si nezasloužil. Měli by ho nenávidět. Překazil jim jejich sen na kterém tu tvrdě dřeli už celé roky, déle než on. Nikdy se k nim neměl přidávat. Kdyby nebylo něj, mohli už dávno debutovat.
"Neobviňuj se z toho, nebyla to tvoje chyba." přidal se k Jinhwanovi i Junhoe. Klekl si k nim a pohladil mladšího po hlavě. "Abys věděl, já to taky pokazil. Zazpíval jsem jednu část falešně, mimo rytmus." Nebylo to nejspíš úplně zrovna pravda, ale doufal, že si to tak bude mladší méně vyčítat.
"Já jsem při druhém refrému spletl kroky." chytl se hned i Bobby, který pochopil o co Junhoemu jde. Přisedl si k nim. "Stál jsem naštěstí za Hanbinem, takže proto mě YG neviděl. Ale udělal jsem tam chybu."
I ostatní hned na to pochopili o co jde. Postupně si každý přisedl do kroužku a řekl vždycky nějakou chybou, kterou prý udělal. "Poslouchal si, když jsem zpíval já?" pronesl Yunhyeong. "Spletl jsem si slova. Můj text pak nabyl... no zajímavého smyslu." uchechtl se. Chanwoo mezitím pomalu přestával tak usedavě plakat, jen chvilkami popotahoval. Odtáhl se od Jinhwana, utřel si slzy z tváře a postupně hleděl na každého.
"Nikdo z vás, ale neudělal chybu hned na začátku." nafoukl Hanbin tváře a sedl si na zem do tureckého sedu k nim. "Byl jsem první, kdo to zkazil." Chanwoo na něj pohlédl a překvapeně zamrkal. Zrovna od něj čekal, že bude nejvíc naštvaný.
"Já jsem stál blbě. Mian, to kvůli mně si zakopl. Překážel jsem ti tam." omlouval se mu Donghyuk. Chanwoo si byl však jistý, že blbě nestál. Stejně tak jako si byl jistý, že nikdo z nich neudělal chybu. Věděl, že si to jen vymysleli. Ale i tak ho jistým způsobem těšilo, jak se snaží mu tím zlepšit náladu.
"Vidíš... Všichni jsme udělali chybu." pousmál se na něj povzbudivě Jinhwan. "Dokonce i já. Omylem jsem při tanci nakopl Junhoeho."
"Yah! Tak to si byl ty?" okřikl ho Junhoe, ale zasmál se. Vyvolalo to smích i u všech ostatních, čímž aspoň na chvilku zapomněli na to, jak to dnes dopadlo.
"Ať už to zítra dopadne jakkoliv... nesmíš si to vyčítat, jasný?" promluvil až nakonec zase Hanbin. "Nikdo z nás ti to nevyčítá. Jsme v tom všichni spolu. Jako rodina, vzpomínáš?" usmál se na něj. Všichni na jeho slova se souhlasem přikyvovali.
"Děkuju, hyungs." vděčně na ně Chanwoo pohlédl. Věděl, že má štěstí, když má kolem sebe takové lidi jako jsou oni. Přivítali ho k sobě, když se k nim během Mix&Match přidal. Pomáhali mu se zabydlet. Nikdy se nemusel cítit odstrčený, protože se k němu chovali jako by tam s nimi byl od začátku. Byli ochotní ho podržet a podpořit v jakékoliv situaci. Kdykoliv za nimi mohl jít, když měl nějaký problém. Byli pro něj skutečně jako rodina. Nemohl by si přát lepší členy...
A právě proto musel odejít. Oni sice byli ti nejlepší členové pro iKON, ale on ne. On pro ně byl pouhá zátěž, ten nepotřebný. Bez něj by si vystačili a vedli by si i snad tisíckrát lépe. Hlavně by už dávno mohli žít svůj sen jako idolové. Jenže on je stahoval ke dnu. Kvůli němu museli ještě stále tvrdnout v tělocvičně jako trainees. A to si nezasloužili. Věděl, že s tím musí něco udělat. A nejlepší možnost byla, že odejde.
*****
Chanwoo se pomalu nadzvedl na loktech a podíval se na hodiny. Půl druhé ráno. V pokoji byla tma a ticho. Jen tiché chrápání bylo slyšet. Všichni už spali. Jenom on od té doby, co došli domů, ani oko nezamhouřil. Nedokázal spát. Posadil se na posteli a pohlédl na spícího Yunhyeonga. Povzdychl si a sklopil hlavu.
Byl rozhodnutý. Opravdu to udělá. Odejde a nechá je žít svůj sen, tak jak si zaslouží. V tichosti se zvedl z postele a vytáhl zpod postele svojí sbalenou tašku. Stihl si svoje věci sbalit, zatímco ostatní večeřeli. Vymluvil se, že nemá hlad. Což byla celkem i pravda, protože opravdu neměl chuť na jídlo. Nedokázal ani zůstávat v jejich přítomnosti. Ostatní sice dělali, jakoby se nic nestalo, ale on se tak tvářit nedokázal. Přehodil si tašku přes rameno a po špičkách vyrazil ven z pokoje. Pootevřel dveře a zaposlouchal se. Zdálo se, že venku nikdo není. Takže nejspíš všichni spali. Tiše za sebou zavřel dveře ložnice. Dával si pozor, aby byl tichý jako myška. Vážně nehodlal riskovat, že by někoho vzbudil. Věděl, že by se měl asi rozloučit nebo jim aspoň něco říct. Ale neměl odvahu udělat to z očí do očí. Proto jim napsal pouze dopis, který položil v kuchyni na stůl. Zarazil se ve dveřích, aby se naposledy rozhlédl po celém dormu. Vybavily se mu všechny vzpomínky a zážitky, které tu s kluky zažil. Bude mu to tady chybět... Oni mu budou chybět...
"Sbohem." zašeptal tiše. Otočil se a otevřel dveře. V tu chvíli se v předsíni rozsvítilo. Chanwoo překvapeně nadskočil a prudce se otočil. Opřený o práh dveří a s rukama založenými na hrudi tam stál Junhoe. "Kam si myslíš, že jdeš?" sjel ho jedním ze svých pohledů a povytáhl obočí.
"Jen jsem se chtěl jít trochu projít.. nemůžu usnout." zamumlal Chanwoo ryhle nějakou lež, která ho napadla jako první.
"Vážně? Se sbalenou taškou?" uchechtl se Junhoe. Chanwoo otevřel pusu, aby něco řekl. Chtěl se z toho ještě nějak vymluvit. Nakonec však neřekl ani slovo. Nemělo to cenu, dostal ho. "Opravdu ses chtěl uprostřed noci vypařit pryč? Bez jediného rozloučení?" Junhoe se narovnal a popošel několikrát kroků blíž k němu.
"Já.." dostal ze sebe Chanwoo a snažil se najít ta správná slova. Hlavu měl sklopenou, protože se nedokázal podívat Junhoemu do očí. "Nemůžu tu zůstat."
"A proč bys nemohl?" zeptal se starší. "Podej mi alespoň jeden pádný důvod, jinak se odsud ani nehneš. Protože já tě nepustím."
"Není to snad jasný? Všechno jsem zkazil... Kvůli mě je konec." křečovitě zavřel oči do kterých se mu opět hrnuly slzy. Nenáviděl se za to, co způsobil. "Celé roky jste tvrdě trénovali, aby jste mohli debutovat. Krutě jste si prošli WIN. A pak jsem se objevil já a akorát vám přidělal starosti."
"Co to plácáš? Žádné starosti si nám-" nestihl ani doříct větu, protože mu do toho Chanwoo skočil.
"Nemusíš mi lhát, hyung." poprvé za tu dobu k němu vzhlédl. "Já vím, že jsem. Byli jste šťastní jako tým o šesti členech. Mohli jste kdykoliv debutovat, protože jste byli dobří. Ne, i dobří je slabé slovo. Vy jste byli úžasní! Ale pak jsem přišel já a vecpal se mezi vás. Už od začátku bylo jasné, že můj tanec a zpěv oproti tomu vašemu zaostává. A aby nás YG nechal debutovat, museli jsme být úžasní všichni. Proto jste museli trčet v tělocvičně další měsíce. Nenechal by vás debutovat beze mě. Ale já to nedokážu. Jste mnohem lepší než já. Nebýt mě, mohli jste už dávno stát na jevišti. Vaši fanoušci mě za to nenávidí, ví že jsem důvod proč se ještě vašeho debutu ještě nedočkali. Já vás tlačím dolů. A teď.. Byla to ta nejdůležitější zkouška. Víš přece, co říkal YG. Zítra nám pravděpodobně oznámí, že si máme sbalit a odejít. A víš proč? Protože jsem to zvoral. Je to kvůli mně, to já udělal chybu!" poslední slova už skoro až křičel.
"A teď poslouchej." přísně se na něj podíval Junhoe. Jeho pohled ale hned nato zase změkl. "Ať nám YG zítra klidně oznámí, že končíme. Ale tvoje chyba to nebyla!" podal zvláštní důraz na každé slovo jakoby chtěl, aby si je vryl Chanwoo pořádně do hlavy. "Přestaň být takhle kritický vůči sám sobě. Nikdo z nás tě z ničeho neobviňuje. Stal ses součástí našeho týmu, jedeme v tom všichni spolu. Nemůžeš za to, že jsme ještě stále trainees. Je to chyba nás všech. My nejsme úžasní, nejsme ještě připravení debutovat. Každý z nás má ještě v něčem trhliny a potřebuje se v něčem zdokonalit. To co se dneska stalo, se prostě stalo. YG si mohl všimnout chyby kteréhokoliv z nás. Nemá cenu, ale brečet nad rozlitým mlékem. Tím, že odejdeš stejně nic nezměníš. Stalo se prostě to, co stát se mělo. Ano, všichni se bojíme zítřku. Ale jsme tu jeden pro druhého, ať už se stane cokoliv. Nevzdáme se, najdeme si způsob jak zůstat spolu. A ty to teď chceš vážně zabalit a odejít? Nechat nás v tom?"
"Co se to tu děje?" objevil se v místnosti najednou Bobby a spolu s ním i zbytek. Musel je nejspíš probudit ten hluk. Zarazil se, protože si hned všiml sbalené tašky, kterou držel Chanwoo v ruce. "Co to má znamenat?" lehce se zamračil. Chanwoo jen mlčky sklopil pohled.
"Chanwoo chtěl odejít." vyjasnil všem stručně Junhoe.
"Ne!" vyjekli hned všichni najednou a vykulili oči nad tím, co za absurdní věc to právě slyšeli. Jinhwan prosvištěl přes Chanwooa ke dveřím, které hned zavřel. Popostrčil mladšího dál od dveří. "Nejdeš nikam." prohlásil rozhodně a pro jistotu zůstal stát u dveří, aby nemohl třeba utéct.
"Ale já tu nemůžu zůstat. Akorát vám to kazím, beze mě byste si vedli mnohem lépe." namítl Chanwoo. Otočil se na Jinhwana. "Prosím, hyung. Pust mě. Dělám to kvůli vám."
"Kdyby to kvůli nám, tak tu zůstaneš." odsekl mu nato hned Junhoe. "Nechceme, abys odcházel. Jestli odejdeš ty, tak jdeme všichni."
Chanwoo se na něj beze slova otočil. Podíval se postupně z jednoho na druhého, jak s Junhoeho slovy každý souhlasil a přikyvoval na ně. "Hyungs..."dostal ze sebe slabounkým hláskem. Viděl, že to myslí upřímně. Ale on stejně cítil, že by tu zůstávat neměl. Nadechl se, aby něco dodal, ale následné Hanbinovo chování ho o všechna slova úplně připravilo.
"Nikdo z nás nikam nejde." řekl přísně. Došel k Chanwoovi a prudce mu vytrhl tašku z ruky. "Všichni jděte zpátky do postele a ať jste tu zítra ráno všichni v plném počtu nebo si mě nepřejte." otočil se a bez dalšího slova zamířil zpátky do ložnice a s sebou odnesl i jeho tašku.
Členové se za ním mlčky ohlédli a sledovali ho, jak odchází. Po chvilce pomalu stočili své pohledy k Chanwoovi, kterému začalo být jasné, že nejspíš nemá jinou možnost než zůstat. Členové na něj hleděli doufajíc, že si svůj odchod skutečně rozmyslel. Nikdy by mu nedovolili odejít. Ani jeden však stále neřekl slovo, jen tam stále a mlčky na sebe zírali.
"Tak.. Asi jdeme spát, ne?" prolomil ticho až Donghyuk, který byl viditelně ještě ospalý. Zívl a promnul si ještě stále rozespalé oči, zatímco se hlavou opíral o Yunhyeongovo rameno. Ostatní se tiše zasmáli pohledu na něj, dokonce i Chanwoo.
"Měli bychom. Nebo na nás vyleze Hanbin." zasmál se Jinhwan. "Tak tedy ráno?" pousmál se a přelétl pohledem kluky, zůstal se však hlavně dívat na Chanwooa. I ostatní se na něj podívali, čekali jak na to zareaguje.
"Vy... Opravdu chcete, abych zůstal?" ujišťoval se nejistě Chanwoo. Bobby k němu hned přiběhl, postavil se čelem k němu a položil si ruce na jeho rameno. Pohlédl mu dlouze do očí. "Už nikdy - NIKDY - nechci, abys něco takového říkal. Samozřejmě, že chce aby si zůstal!"
"Potřebujeme naše maknae." přidal se k němu Yunhyeong. "Jsme tým. Ne počkat, my jsme rodina. Pokud žije jeden, žijeme my všichni. Pokud jeden zemře, zemřou s ním i ostatní. Takhle to u nás chodí. Jsme jako jeden člověk, nemůžeme jinak fungovat. I kdyby to bylo jen bez jednoho člena, stejně to nejde."
"Přesně tak." souhlasil s jeho slovy Donghyuk. Ostatní jen mlčky přikyvovali. "Nikdo z nás nesmí nikdy odejít. Jenom takhle jsme kompletní." usmál se na ně.
"Vidíš, Chanwoo?" koukl se Bobby zpátky na nejmladšího. "Všichni tě tu chceme. Takže zůstáváš, že?"
Chanwoo se znovu podíval z jednoho na druhého. Každý z nich ho obdaroval upřímným úsměvem. Doopravdy ho mezi sebou přivítali, tak jakoby byl součástí jejich skupiny už od začátku. Drželi při něm při jakékoliv chvíli. Měl obrovské štěstí, že měl kolem sebe někoho jako oni. Málokomu se takhle poštěstí. A říká se, že si takové lidi u sebe máte držet, že? Koutky jeho úst se zvedly do širokého úsměvu. "Samozřejmě, že zůstávám."
"Já to věděl." uculil se na něj Bobby a samou radostí mu skočil kolem krku, aby ho objal. Ostatní nemohli zůstat pozadu a přidali se do hromadného objetí.
"Yah, říkal jsem-" vrazil do pokoje Hanbin. Zarazil se však, když je tam všechny viděl se takhle objímat. Okamžitě se mu na tváři objevil úsměv. "Ahh čert to vem." zamumlal a rozběhl se k nim do objetí. Jak ta pouhá tři slova stačili k tomu, aby v každém z nich vyvolalo neuvěřitelnou radost. Takovou, kterou by teď nic jen tak zničit nedokázalo.
*****
Šest kluků nervózně sedělo na lavičce v tělocvičně. Jejich leader byl právě v kanceláři ředitele společnosti a oni tu museli čekat než se vrátí a sdělí jim rozhodnutí Yang Hyun Suka. Samozřejmě doufali, že tu budou moct stále zůstat. Dostat se do YG byl jejich sen. Přesto tu však byla i pravděpodobnost, že je pošle pryč. Ale na tohle byli tak nějak připravení. Řekli si, že spolu zůstanou ať se stane cokoliv. A mysleli to vážně.
Bobby pohlédl na hodiny, které visely na stěně. Hanbin byl pryč už nejmíň půlhodinu. Těžce si povzdychl a opřel si bradu o skrčená kolena. Pohlédl na své ostatní členy a když mu pohled oplatili, obdaroval je menším úsměvem. Byl sice nervózní, ale dokud tu byli s ním... Věděl, že se nemá čeho bát.
Dveře tělocvičny se najednou otevřely a dovnitř vešel Hanbin. Z jeho výrazu nebylo pořádně možné vyčíst jeho pocity. Bylo na něm akorát poznat, že je poněkud vykolejený. Všech šest hned vyskočilo do pozoru. "C-co říkal?" našel Junhoe odvahu se zeptat.
Hanbin na ně pohlédl s prázdným výrazem než sklopil hlavu. "On..." začal, ale víc neřekl. Zlomil se mu hlas. Pomalu zvedl pohled opět ke klukům. "Budeme debutovat." zašeptal, sám nevěříc svým slovům.
"Cože?!" vyhrkli všichni najednou. Podívali se jeden na druhého, jestli opravdu slyšeli dobře. Z překvapených výrazů všech usoudili, že je to skutečně tak.
"Není možný!" dostal ze sebe Chanwoo. "Ale jak.. Vždyť se mu to včera nelíbilo." kroutil hlavou. Nevěřil tomu. Nebyla tu ani jednoprocentní šance na to, aby to byla pravda.
"No právě, proto jsem se taky divil." odvětil mu Hanbin. "Ale říkal, že už se k tomu rozhodl dávno. Přesto chtěl však ještě vidět tu kontrolu, aby se ujistil, že dělá správně. Víš, jak si zapomněl text a místo toho začal zpívat 'lalala'? To se mu ve skutečnosti líbilo! Teda samozřejmě ne to, že si zapomněl text. Ale jak si to dokázal šikovně nahradit a nezačal hned zmatkovat, to se mu líbilo. Udělat chybu prý může každý a to i profesionálové. Takže klidně i BIGBANG sunbaenims nebo 2NE1 sunbaenims. Ale musíš umět to nedat na sobě nějak znát a to si ty dokázal. A pak mluvil celkově o našem vystoupení. Říkal, že vážně nebylo sice to nejlepší, ale i tak to bylo na trainees dost dobrý." přeříkával jim nadšeně Hanbin. "Takže kluci... My debutujeme!" vypískl nadšeně a začal skákat na místě. Potom co se o tom s nimi podělil, začínal tomu najednou skutečně věřit.
"Panebože!" Donghyuk byl další, který si uvědomil, že to myslí vážně. Přidal se hned k Hanbinovo nadšení a začal poskakovat s ním. V tu chvíli to začínalo dokázat i ostatním. Postupně se přidávali k nadšenému poskakování Hanbina a Donghyuka. "Budeme debutovat!" opakovali stále dokola.
Po chvilce se Hanbin zastavil, na tváři mu čišel tak velký úsměv jako ještě nikdy. "Get ready?" natáhl před sebe ruku. Ostatní hned pochopili a začali pokládat své dlaně na sebe. Následně je vyhodili do vzduchu a společně vykřikli jedno slovo jako jeden muž: "Showtime!"


~~~~~~~~~~~
One of my fav fanmade video♥ I'm crying everytime T-T :'DD

And just found this one... I cried again, but pshh xD I'm just really proud of my babies♥
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 25. prosince 2015 v 11:09 | Reagovat

To bylo nádherný ale chudák Chanwoo na začátku, ale hlavně že se jim splnil sen :)

2 k-pop-souteze k-pop-souteze | 25. prosince 2015 v 14:41 | Reagovat

[1]: Děkuju moc♥
Jako sice iKON neznám (jaká škoda :D), ale už když přišel do Mix&Match, tak to neměl jednoduchý.. Přiznám se, že i já že začátku nebyla nadšená z toho, že k ním někoho přidají~ Ale teď je to můj chubby Chanuu:33 a jsem ráda, že mi konečně debutovali. ^^

3 Meshiki Meshiki | 25. prosince 2015 v 16:27 | Reagovat

Jo to moc dobře znám taky se mi občas stává, že když se dozvím, že někoho do nějaké skupiny přidali a ta skupina už taky nějakou dobu funguje tak z toho taky nejsem moc nadšená jako například u U-Kiss Jun, ale zas na druhou stranu si říkám "děvče zkus mu dát šánci a uvidíš" a teď na Juna pomalu nedám dopustit a mylím si, že má opravdu talent a mezi kluky zapadl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.