Ho ho ho, guys!
MERRY X-MAS!!! :333
Užíváte si Vánoce? Doufám, že ano. Protože jestli ne, zavolejte si mě skřítka Vánočních svátků a já vás do té nálady hned naladím! :DDD Nebo vás do toho možná naladí moje slibovaná povídka nope dobře, zas tak awesome není Každopádně jde o můj vánoční dárek pro Vás, tak snad se bude líbit. ^^ A btw mluvě o dárcích.. Doufám, že těch máte pod stromečkem taky hodně! :3 :D
A vidíte.. Dodržela jsem svůj slib, yay! Možná nakonec nebudu na ty sliby zas tak hrozná... ne dobře, stále jsem. xD Takže o svých dalších plánech radši pomlčím, protože by se mohlo stát, že z toho zase nebude nic. Ale výsledky mého Project X-S24 opravdu uvidíte. hint hint
Ale teď už dost těch výkeců a přejděme konečně k povídce...
Název: Eww X-mas
Fandom: GOT7
Autor: Ady
Věnování: For youuu~♥ Just everybody, who's reading this :D

Vánoce... Tak debilní svátek. Nesnáším ho. Vysvětlíte mi někdo, proč jsou z něj lidi tak odvaření? Pokaždé takové nehorázné vánoční šílenství. Panebože, panebože! Vánoce! Omg asi z toho umřu a bla bla bla. Guys please... Srsly. -___- Víte, co ty vaše úžasné Vánoce ve skutečnosti jsou? Kravinaaa!
Všichni tvrdí, jak jsou Vánoce krásné časy klidu a míru. Hah! Kravina na druhou. Nikdy mi nic dobrého nepřinesly. Akorát starosti. Když jsem byla menší, naši se neustále hádali. Až nakonec jednou na Vánoce táta odešel... a už se nikdy nevrátil. Nevím, co s ním teď je. Nikdy už jsem ho neviděla a ani o něm neslyšela. Máma spálila všechny jeho věci a od té doby bylo téma táta tabu. Táta byl vždycky živitel rodiny, takže to po jeho odchodu zbylo na mámě. Musela si sehnat několik prací, aby nás uživila. Vracela se domů pozdě a utahaná. Pokaždé si šla ihned lehnout a brzy ráno zase vstávala. Neměla šanci se mnou trávit čas. Proto se o mě starala babička. Měla jsem jí ráda, vždycky ke mně byla hodná. A pak baaam - Christmas stikes again. Babička o jedněch Vánocích onemocněla a pár dnů nato i zemřela. Od té doby se o sebe musím starat sama, protože máma doteď nemá čas. Jen zázrak, když s ní za den stihnu prohodit víc než dvě slova. Ani o svátcích nebývá doma, stále pracuje. Takže ne... Vánoce fakt neznamenají nic dobrého.
Přiložila jsem si ruce k ústům a dýchla jsem na ně, abych si je aspoň trochu zahřála. Zrovna dneska, když je taková zima, si musím zapomenout rukavice doma. Třela jsem si dlaně o sebe (jak kdybych tancovala Sorry Sorry od SuJu o.O). "Kde sakra vězíš?" zavrčela jsem tiše pro sebe. Měla jsem se tu sejít s mým kamarádem Joeyem. Jenže ten stále nebyl k nalezení a ze už byl pomalu rampouch. "Zabiju ho. Přetrhnu ho. Uškvařím ho. Rozdupu ho. Na mou duši, na psí uši ho přerazím. Pak ho zakopu někam hluboko do země a wulalá~" nasadila jsem evil úculek na svým dokonalým plánem, který jsem si tu mumlala i přesto, že mi zuby drkotaly jako o závod.
"Summer-ah!" zaslechla jsem volání na svou osobu. Otočila jsem se s obtíží za hlasem, protože jsem za tu dobu opravdu zamrzla na místě. Přivřela jsem oči do dvou tenoučkých čárek a provrtávala majitele toho hlasu. "JOEY TUANE!" okřikla jsem ho hned, jak ke mně došel. Leknutím ucukl a jako vyděšené štěně se přikrčil.
"Promiň, trochu jsem se zdržel." špitl opatrně a radši ode mě udělal krok vzad.
"Trochu?! Trochu je 5-10 minut, ne skoro celou hodinu!" zavrčela jsem. Vážně... Nechal mě hodinu trčet v téhle zimě. Navíc jsem ani ven nechtěla, tohle byl jeho nápad a pak si ještě přijde pozdě. Ugh!
"Vážně promiň, já opravdu nechtěl." omlouval se mi znovu. Užuž jsem se chystala mu zase něco říct, když přede mě natáhl ruku ve které něco měl. "Proto ber tohle jako kompenzaci."
Sjela jsem pohledem k plastovému kelímku s pitím, který držel v ruce. Podívala jsem se krátce na něj a pak zpět na kelímek. Po chvilce jsem natáhla ruku a vzala si ho od něj. Horké pití mi krásně začalo hřát ruce. Felt so good. Usrkla jsem si opatrně horkého nápoje. Čokoláda~ Mňam. "Máš štěstí." zamumlala jsem jeho směrem a přestala se mračit. Hodila jsem rychle zlost za hlavu. On ví, jak si mě obměkčit. "Tak... Co máš v plánu?" koukla jsem na něj s letmým úsměvem,zatímco jsem si stále ohřívala ruce o šálek.
"Vánoce se blíží, takže mi musíš pomoct vybrat dárky." prohlásil a zazubil se.
"Pff... Vánoce." odfrkla jsem si a protočila očima. Už jsme u nich zase.
"Co proti nim furt máš?" povytáhl obočí, ale zasmál se. Byla jsem ráda, že to není ten typ x-mas lovera, který by mi to vyčítal.
"Protože mi přináší akorát smůlu." vysvětlila jsem. Mávla jsem rukou, abychom to nijak dál nerozváděli. "Stejně je doma nijak neslavíme, protože je máma v práci."
"Ahh.." vydechl tiše. "Hey, a co kdyby si přišla na Vánoce k nám?" navrhl mi očividně nadšený ze svého nápadu. "Přiletí dokonce i brácha, takže se vsadím, že přivede i kluky. Už mi i několikrát říkal, že by tě rád poznal-"
"Ale Joey." přerušila jsem ho s kroucením hlavy. "Kolikrát ti mám říkat, abys mi přestal dohazovat svého bráchu? Říkám ti, že nemám zájem. Jsem šťastně a imaginárně zadaná s mým Markiem." pronesla jsem zasněně a hned nato se zasmála. On se na mě ale zůstal dívat jakože 'Wut?' Plácla jsem ho přes rameno a než mohl něco říct, zase jsem mu do toho vlezla. (Měla bych s tím něco dělat, ehm *cough cough*) "Co se tak tváříš? Jako bys to ode mě slyšel poprvé. A navíc tam u vás přece nebudu oxidovat a narušovat vaší vánoční náladu svým bručounstvím. Ani se s vašima pořádně neznám." To byla pravda. Neměla jsem šanci se s nimi ještě pořádně ani seznámit. Možná se může zdát, že se s Joeyem známe strašně dlouho, ale opak je pravdou. Seznámili jsme se teprve před pár měsíci u automatu na pití, kde jsem si kupovala horkou čokoládu - yup, miluju jí a co? ˇ^ˇ - a jakožto totálně komunikativní člověk jsem se s ním dala do řeči a tak nějak jsme si hned sedli. Samotné mi přijde jako bych ho znala celý svůj život.
"Ale-" chtěl Joey něco namítnou. But you know... Zase já a moje ukecaná pusa.
"Ne vážně díky, ale já radši zůstanu doma." zavrtěla jsem rázně hlavou na ukončení této diskuze. "Díky za pozvání ale." usmála jsem se na něj. A abychom začali rychle mluvit o něčem jiném, popadla jsem ho za ruku a začala ho táhnout pryč. "Jdeme nakupovat!" vypískla jsem. "A za to, že si mě tu nechal čekat, tě přivážu venku před obchodem jako psa a budeš na mě muset čekat."
Při těch slovech mu konečně zmizel ten confused výraz z tváře. "YAH! Jen to ne!" zareagoval okamžitě. "To už se tě nikdy nedočkám." rozesmál se.
"No dovol." plácla jsem ho do hrudi jakoby uraženě, ale přitom jsem se smála s ním. Well koneckonců... Měl pravdu. xD
"Pamatuješ si, jak dlouho ti trvalo vybrat si jeden pitomý šampon na vlasy?" nadhodil stále se smíchem, zatímco jsme ruku v ruce kráčeli směr obchodní dům. "Víc jak hodinu!" odpověděl si sám.
"Yaah, ale to bylo jen jednou!" bránila jsem se se smíchem a drcla do něj loktem.
"Jo, protože víckrát už jsem s tebou nikdy nehodlal jít." zakřenil se na mě a oplatil mi drcnutí.
"Tss." naoko jsem pohoršeně mlaskla. "A přesto si požádal MĚ," ukázala jsem s pyšným výrazem na sebe, "abych ti pomohla s nakupováním."
"A už teď toho lituju." odsekl. Rychle se mě pustil a běžel ode mě pryč, protože věděl, že teď po něm půjdu. Znal mě až moc dobře. Rozběhla jsem s bojovným pokřikem za ním a hned o chvilku později jsem ho dohnala. Pff šnek jeden. Skočila jsem mu na záda. "Cože si to říkal, huh huh?" chytila jsem ho do "kravaty" a zasmála se.
"Aish." sykl, ale i on se zasmál. "Dobrá, dobrá. Odvolávám. Jsem neskutečně potěšen, že jsi tu se mnou. A teď slez."
"Hmm lemme think..." našpulila jsem rty a nasadila zamyšlený výraz. "Nope." prohlásila jsem nakonec a uculila se. Chytla jsem se ho kolem krku, držíc se ho jako pijavice.
"Ty jsi vážně něco." uchechtl se nad mým chováním. Bez námitek mě však uchopil, tak abych mu nepadala ze zad a takhle se mnou šel celý zbytek cesty. Jakmile jsme vešli dovnitř obchoďáku okamžitě nás ohlušily vánoční koledy. Nebyla šance se jim vyhnout. A ani se nezdálo, že by to nějak Joeymu vadilo. Začal si totiž ty koledy zpívat taky.
"Ahh ne, ne, ne!" protestovala jsem celkem dost hlasitě, jako bych tím snažila překřičet ty koledy, takže se za námi lidi otáčeli. But who cares. "Mlč." přiložila jsem mu dlaň na ústa. Aspoň jeho jsem mohla umlčet.
"Santa Claus is coming to tooown~" huhlal i přes mou dlaň. Chytl mou ruku a odtáhl jí. "Ani vánoční písničky nesneseš?" řekl pobaveně.
"Ne." řekla jsem rozhodně. "Vánoce ani nic, co s nimi má něco jakkoliv společného. Prostě ne." semkla jsem rty k sobě a zakroutila hlavou.
"Jo?" zvedl Joey jedno obočí a poťouchle se na mě uculil. "Takže ani Confession song se ti nelíbila?"
Zarazila jsem se. Damn it, bro... Tak teď mě dostal. "Ale.. Ale.." rychle jsem se z toho snažila nějak vymluvit. "GOT7 do toho netahej. To je něco úplně jinýho." odvětila jsem, co mě první napadlo. "Nemůžeš porovnávat nejodpornější svátek s tou největší dokonalostí. Navíc... To nejde ani nemilovat. I mean, podívej se na ně! To byla ta nejvíc sweet věc, jakou jsem kdy viděla!" rozplývala jsem se a před očima se mi přímo živě vybavoval ten dokonalý videoklip. Yeap, pamatuju si ho nazpaměť.
"A já myslel, že to nejvíc sweet jsem já." poutnul Joey a udělal na mě smutný kukuč.
"Aww so cute~" zašišlala jsem dětským hláskem. Zatahala jsem ho lehce za tvář. Krátce jsem se nad tím zasmála. "Tak pojď, shopping na nás čeká." rozmáchla jsem se rukou někam neurčitě k obchodům. "Čím dřív začneme, tím rychleji se zbavím těch odporných koled." nakrčila jsem s odporem nos. Joey se jen zasmál a nakonec přece jen vybral první obchod, kde jsme zahájili naše nakupování. (Btw. Musela jsem mu proto dost neochotně slézt ze zad T^T)
Po pár hodinách jsme měli nakoupeno. Nebo spíš Joey měl. Já jakožto born hater Vánoc jsem logicky nikomu nic nesháněla. "Už mi zbývá jen dárek pro tebe." natočil se čelem ke mně. "Tak co bys ráda od Santa Joeyho?" naklonil hlavu do boku a uculil se na mě.
"Marka a GOT7." odpověděla jsem automaticky s naprosto serious tónem, ale hned pak se rozesmála. "Nah, just kidding. Nic nechci. Já pro tebe nic nemám.. ani nevím, co bys chtěl." lehce jsem svraštila obočí.
"All I want for Christmas..." zatočil se dokola kolem mě, klekl si přede mě a vzal mou ruku do dlaně. "... is you~" dozpíval zbytek a dal mi pusu na hřbet dlaně.
"Yah!" rozesmála jsem se a cukla rukou. "Pabo." dloubla jsem ho prstem do čela.
"Nope, okay." zasmál se i on a vyskočil na nohy. "Já nic nechci." zavrtěl hlavou.
"V tom případě já taky ne!" vystrčila jsem bradu. "Takže... Nic si navzájem dávat nebudeme, promise?" natáhla jsem k němu svůj malíček.
"Okay." pokrčil mírně rameny a zahákl svůj malíček o ten můj. Přivřela jsem oči a zaostřila na jeho druhou ruku, kterou schovával z nějakého důvodu za zády. Měla jsem neblahé tušení, že skrývá překřížené prsty. "Hey, ukaž ruku!" přikázala jsem mu.
"Huš~" pustil můj malíček a mávl rukou. Na tváři měl divný evil úšklebek. Otvírala jsem pusu, abych na něj zase spustila. Jenže to on čekal a proto rychle změnil téma. "Pojďme někam na jídlo!" vyhrkl dřív než jsem mohla něco říct. Čapl mě za ruku a už mě táhl pryč. Když se řekne jídlo, naštěstí pro něj mi to pokaždé okamžitě vymyje mozek. Cuz you know, já a jídlo... Jsme spřízněné duše. ♥ Z pusy mi začala ihned stékat imaginární scénka. "Let's go!" vypískla jsem nadšeně a hned ho táhla pryč.
******
Štědrý večer... Ohřála jsem si nějaké jídlo, které jsem našla doma v ledničce, a donesla si ho do obýváku. Máma se měla z práce vrátit až kolem půlnoci. Zapnula jsem si televizi, ale na každém kanálu dávali samé vánoční filmy. Meeh, nic pro mě. Rychle jsem televizi zase vypnula. Sotva jsem tak udělala, začal mi vyzvánět telefon. Překvapilo mě to, protože jsem nečekala, že by mě někdo mohl shánět. Natáhla jsem se pro svůj telefon. 'Mate<3' ukazovalo se mi na obrazovce - což byl Joey. Rychle jsem hovor přijala. "What's up? Proč mi voláš?"
"Pojď ven. Před dům. Hned teď. Mám pro tebe dárek." odvětil vesele. Wait... Cože?
"Yah!" běžela jsem k oknu. Odhrnula jsem malinko závěs. Venku sněžilo, ale Joey tam i přesto stál před našimi dveřmi. "Řekla jsem žádný dárek!" zamračila jsem se. Joey ke mně vzhlédl a zamával mi. "Uvidíš..." tajuplně se uculil a naznačil mi prstem ať jdu za ním.
"Aish.. I hate you." povzdechla jsem si. Došla jsem si do pokoje pro svetřík, abych nemrzla a vyrazila ven za ním. "Zabiju tě, víš to?" zakřenila jsem se na něj.
"Jasně, jasně." uchechtl se Joey. Dál už mi nic neřekl. Místo toho začal něco odpočítávat. Chtěla jsem se zeptat, co to dělá, ale v tu chvíli napočítal "3" a spustila se hudba. Hned po první sekundě jsem tu písničku poznala. Confession song od GOT7. "Yaah~" protáhla jsem to slovo a koukla na něj s povytaženým obočím. Úvodní melodie pomalu končila a přicházela rap část Jacksona. V tu chvíli se odněkud zpoza stromu vynořila postava, která na sobě měla sobí hlavu. Pohyboval se jakoby to doopravdy rapoval on. "Dobrý playback." pomyslela jsem si a tiše se uchechtla. Neviděla jsem sice jeho tvář, ale vsadila bych se, že pod tou sobí hlavou i otvíral pusu jako při playbacku. Jenže pak jsem se zarazila. Ten hlas... zněl až příliš živě. Opravdově. A najednou si ta osoba sundala tu hlavu. Šíleně jsem vypískla a vyskočila nejmíň dva metry vysoko. Jackson! Byl to Jackson! Uculil se na mě a ustoupil stranou, jelikož se objevila další osoba. Jinyoung! Dala jsem si dlaně před ústa, abych nezačala pištět ještě víc. Well.. Nepomáhalo to. Můj fangirling se postupně stupňoval s přístupem každého člena. Yugyeom! Zakňourala jsem nad roztomilostí maknaeho. JB! Youngjae! Rozplývala jsem se při jejich I love you části při níž mým směrem posílali srdíčka. Bambam! Tváře už mi úplně hořely a zdálo se, že nic kromě pištění neumím.
Ale pak... pak.. Přišla poslední osoba, která chyběla. Ta nejúžasnější. Nedokonalejší. Můj bias. Mark! Zůstala jsem na místě stát jako přikovaná. Jednou dlaní jsem si zakrývala ústa otevřená dokořán v úžasu. Jen jsem zírala přes sebe na tu dokonalost jménem Mark. Jak může být někdo naživo ještě tak nádhernější? Pomalými kroky a s tím nejsladším úsměvem na tváři se ke mně přibližoval. Došel až ke mně. Opatrně uchopil mou volnou ruku do své dlaně a vyzvedl ji do výšky. Sklonil se a políbil mě na její hřbet. Zpoza zad vytáhl nádhernou červenou růži a podal mi ji. Čekal až si ji od něj vezmu, ale já byla jako socha. Nevěřícně jsem stála a tupě hleděla z růže na Marka a z něj zase na ostatní GOT7. Mark mě znovu pobídl, abych si růži vzala. Pomalu se mi povedlo probrat ruku k životu a natáhla jsem se pro růži, kterou jsem si od něj vděčně vzala. Jakmile jsem tak učinila, Mark na mě mrkl a svůj úsměv ještě rozšířil.
"Omg." zapištěla jsem po jeho mrknutí. Jakože.. Může nebýt tak dokonalý? Díky. Přestávala jsem se kontrolovat. Ale copak vy se mi divíte? Moje nejoblíbenější skupina tu stála přede mnou, můj ultimate bias mi právě dal růži a políbil mou ruku. Jak byste na to reagovali vy? Já se jen divím, že to se mnou rovnou neseklo. Rychle jsem si dala dlaně před tváře, abych se tak zakryla. Do očí se mi draly slzy štěstí a obrovské radosti.
"Omo, někdo je tu cry baby." zasmál se Joey a přiběhl ke mně, aby mě objal. "Šťastné a veselé, Summer."
"Jak si-" nedokázala jsem větu ani dokončit. Poprvé za můj život se stalo, že mi úplně došla slova. Skočila jsem mu kolem krku a pevně ho objala. Pár slz mi pomalu steklo po tváři. "Děkuju, děkuju, děkuju." šeptala jsem mu do ucha stále dokola.
"Přála sis přece GOT7, ne?" usmál se Joey a poodtáhl se ode mě. "A navíc brácha trval na tom, že tě chce poznat."
"Počkej.. COŽE?!" vyjekla jsem. "Brácha? Mark je tvůj brácha?!" podívala jsem se vyjukaně z Joeyho na Marka, nevěříc tomu co jsem se právě dozvěděla i když mi na to oba přikývli. "A tebe za celou dobu, co se známe, nenapadlo mi to říct?!" chytla jsem ho za ramena a zatřásla s ním.
"Chtěl jsem..." chytil mé ruce a dal je ze sebe dolů. "ale ty si mě nepustila nikdy ke slovu!" obhajoval se. "Navíc mám za to, že jsem se o tom jednou dokonce i zmínil. Jenže jakmile někdo řekne Mark-"
"Aww Markie!" zašvitořila jsem. Přiložila jsem si dlaně k tvářím a začala jsem se culit jako měsíček na hnoji, zatímco jsem zasněně hleděla někam nahoru na oblohu.
"Vidíš? O tomhle mluvím." zasmál se mi Joey. Probrala jsem se ze svého transu. Konečně mi začalo docházet o čem mluví. Odkašlala jsem si, abych zamaskovala své ztrapnění.. ačkoliv to už stejně všichni viděli. "A čekal bych, že ti to i dojde, když se jmenuju Joey TUAN." zdůraznil své příjmení.
Otevřela jsem pusu, ale hned ji zase zavřela. Tuan. Měla jsem to celou dobu před sebou a nedošlo mi to. Plácla jsem se do čela.
"Pabo-ya." cvrnkl mě se smíchem do čela. "Ale teď, abych dostál svému druhému slibu..." došel k Markovi a dostrkal ho ke mně. "Brácho, tohle je Summer. A Summer, tohle je můj brácha Mark." představil nás i přesto, že to asi ani nebylo třeba.
"Rád tě konečně poznávám, Summer." natáhl ke mně Mark ruku a sladce se na mě usmál.
"Ani nebudu mluvit o svých momentálních pocitech." pronesla jsem a chytla jeho ruku, abych si s ním potřásla. Mark jemně stiskl mou ruku v té své tiše se zasmál mým slovům. Sníh nám dopadal na hlavu, ale zdálo se, že to nikomu z nás nevadí. Dál jsme tam stáli a usmívali se na sebe.
Možná nakonec i Vánoce můžou přinést něco dobrého...
~~~~~~
Soooo~? Jak se vám povídka líbila? ^-^
Jen jsem Vám chtěla ještě jednou popřát.. Šťastné a veselé~! <3

Btw. A kdyby někoho z vás zajímalo, jak vypadá Markův brácha Joey...






















Ady děkuju :) to byla opravdu nádherná povídka strašně moc mě potěšila koukám,že máme se Summer stejného biase taky mám moc ráda Marka :)