close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Just a Game || Girls Day, VIXX || Hyeri x N

26. prosince 2015 v 0:00 | Ady |  Oneshots
Heyyy~
Končí nám 25. prosince, já jsem zase o rok starší a přichází 26. prosince a s ním i další povídka. Ano ano, opravdu další. Potřetí za sebou.. to je můj rekord, guys. :D Ale když jsou ty Vánoce, tak jsem si říkala, že by to mohl být pěkný surprise. ^^
Abych se ale přiznala.. Tahle povídka není dokončená~ Mám k ní napsaný jen úvod (ale dlouhý, to je důležité podotknout! :D). Celou dobu si tu lámu hlavou - zveřejnit nebo ne? Protože bych to opravdu chtěla dodržet a i 26. přesně v 00:00 něco vydat. (Tohle je přednastavený článek, který vlastně píšu odpoledne 25. :D) Problém je, že já už nemám nic dokončeného. Mám toho hodně rozepsaného a myslela jsem, že aspoň něco stihnu dopsat. Dokonce jsem to měla všechno promyšlené. Jenže včera nebyl vůbec čas a dneska taky ne, protože se tu pomalu začínají sjíždět příbuzní na oslavu... Teď se mi povedlo si udělat chvilku času na napsání tohohle, ale tolik času abych mohla dopsat nějakou povídku není .-. Takže mian~ Doufám, že vás potěší aspoň tahle rozepsaná. ^^ a snad se pak někdy dokopu k jejímu dopsání

Název: Just a Game
Fandom: Girls Day, VIXX
Pairing: Hyeri x N
(vybrala jsem je úplně náhodně, protože jsou to moji biasové.. nic víc v tom není xD plánuji ale napsat něco ale ještě na obě skupiny zvlášť)
Summary: "Oni si vážně myslí, že spolu chodíme. Hey a vlastně... Proč ne?"
"Cože?"
"Choďme spolu."
*****
Annyeo, já jsem Lee Hyeri a je mi 16. Yay, mám konečně boyfrienda!
Kecám. Je to jen hra...
nebo ne?



"Hyeri-ah~" ozvalo se, hned jakmile jsem zvedla telefon. Venku se zdála být ještě poměrně tma.
"Aish, Hakyeone..." rozespale zamumlám a dívám se na hodiny. 6:30... Sakra, 6:30! "Děláš si ze mě srandu?! Co po mě chceš v takhle nekřesťanskou hodinu?!" okřiknu ho. Tohle pro mě byla pořád půlnoc. Ugh... Tohle si s ním ještě vyřídím.
"Copak ty jsi zapomněla?" zakňourá. Přisahám, že přitom poutnul! Úplně jsem ho viděla před očima.
"Je nehorázně brzo a právě si mě vzbudil, co čekáš." ušklíbnu se. Protáhnu se v posteli a promnu si rozespalé oči. Tiše zamlaskám a přemýšlím nad tím, co po mě asi chce. "Oh!" blikne mi najednou žárovka. "Tvoje narozeniny."
"Bingoooo~" zaslechnu lusknutí prstů. "Popřej mi!"
"To fakt voláš jen kvůli tomu?" Snažím se krotit, jinak bych po něm vyletěla. Takhle mě budit.
"Budeš první. Víš, jakou čest ti dělám?"
"Fajn." protočím očima. Ach bože, proč se kamarádím s takovým pabem. "Saeng-"
"Počkej! Napiš mi přání na Timeline." zastaví mě dřív než to stihnu doříct.
"Co? Proč?" nechápavě se ho ptám.
"Přece, aby to všichni viděli." odpovídá. Stejně nechápu, proč by to měli všichni vidět.
"To nemůžeš počkat až se vzbudím?" povzdychnu si. Vážně... Tenhle kluk má, ale móresy.
"No tááák, jagiya~" řekne svým aegyo hlasem.
"Odkdy jsem tvoje jagiya?" uchechtnu se.
"Odjakživa." odpověděl zase normálním hlasem, ale hned na to znovu spustil. "Baby~"
"Dobrá dobrá." ustupuju nakonec. Dávám telefon na reproduktor a najíždím na jeho profil. "Stejně nechápu, proč to dělám." zamumlám, zatímco se pouštím do psaní.
"Protože mě miluješ a chceš, aby to všichni věděli!" hrdě na to hned Hakyeon zareaguje.
"Samozřejmě." odkývám mu to a tiše se zasměju. "Tak... Hotovo." dopisuju poslední slovo a své přání odesílám ve znění:
Hey Hakyeonie, bestie a mé milované zlatíčko~ ♥
Všechno nejlepší! Pořádně to spolu oslavíme. Budou to jedny z nejlepších narozenin v tvém životě. Samozřejmě, když je prožiješ se mnou. ˇ^ˇ Jsem přece ten nejúžasnější, nejkrásnější a prostě nejbožejší dárek ever, že? Kkk~ >:3
Těším se na tu party. Ale dneska to oslavíme spolu. Uvidíme se odpoledne, oslavenče. ^^
Doufám, že ti nemusím opakovat, jak moc pro mě znamenáš a jak moc tě mám ráda. Ale pro jistotu...
NEOMU SARANGHAE JAGIYA!!! ♥♥♥
(I když jsi mě vyrušil z mého dokonalého spánku -.-)
"Spokojený?" ptám se, abych se ujistila. I kdyby se mu to nelíbilo, stejně bych to už nezměnila. "A dlužíš mi za to pizzu." zakřením se. Miluju pizzu! Tuhle frázi používám vždycky, když pro něj něco udělám. A nebo, když něco udělá. Jako například probudí mě. >< Ale nikdy to nemyslím vážně. Ale on je hodná duše a čas od času mi jí vážně koupí. Jako třeba dneska.
"Arasso. Tak odpoledne?" souhlasí a krátce se zasměje.
"Samozřejmě!" Netrávit spolu narozeniny jednoho z nás? Konec světa! Ne, to by fakt nešlo. Vždyť jsme spolu pomalu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jako... Sice se s Hakyeonem neznáme tak dlouho, ale občas mi přijde jako by jsme se znali celý život. Tohle střelený pako nejde nemilovat.
"Přijdu pro tebe... Dobrou~" popřeje mi se smíchem.
"Brouky brou." zamumlám ospale se smíchem. Típnu náš hovor a vracím se k té božské činnosti - spaní. Musím se pořádně vyspat, protože přece nemůžu být na jeho narozeniny nevyspalá a nepříjemná. Pak jsem schopná vyletět jen kvůli maličkosti. Klidně i na něj. Mám ho ráda, ale... On dokáže být občas dost otravný a to v kombinaci s nevyspalým já.. Nope. Ale pššt, nikdy jsem to o něm neřekla.
*****
"Hyeri, Hyeri, Hyeri." mlaskne naoko pohoršeně Hakyeon, když vyjdu z domu. "Víš, jak dlouho už tu čekám?" povytáhne jedno obočí. No co~ Tak mi to trochu trvá.
"Mian, znáš mě." zasměju se. Zamknu za sebou dveře a skočím před něj se zářivým úsměvem. "Saengil chuckha!" zvolám poněkud hlasitěji.
"Gomawo." pohladí mě ve vlasech a zazubí se. "Kde mám dárek?" nafoukne tváře a zvědavě se na mě podívá. Začne se ochomýtat kolem mojí tašky.
"Yah! Yah!" okřiknu ho se smíchem a ucouvnu. Založím si ruce v bok. "Říkala jsem, že ten dárek jsem já." vypláznu na něj jazyk. Samozřejmě pro něj mám dárek. Ale dám mu ho až později. Koupila jsem mu plyšáka. Když ho stiskne, tak promluví a pronese větu, kterou jsem nahrála: "Hakyeonie~ Hyeri loves ya." To, aby na to nikdy nezapomněl.
"Počkej... Ty jsi to myslela vážně?" zarazí se a překvapeně na mě zamrká.
"Copak ti nestačím?" hodím po něm smutný očka.
"Ahh.. Aniya." začne rychle kroutit hlavou. "Ty mi stačíš bohatě." zazubí se a vlepí mi pusu na tvář. Rozběhne se pryč, protože čeká, co následuje.
"Yah! Kolikrát jsem ti říkala, ať to neděláš!" ohrnu spodní ret a položím si ruku na tvář.
"Mám ti dát snad pusu někam jinam?" uculí se a nenápadně si prstem poťuká na své rty.
"Andwae!" zavrtím rázně hlavou. Moje nevinné rtíky... Nikdy! To radši ta tvář. Nafouknu tvářičky a kouknu se na něj s ublíženým výrazem.
"Ale no tak." zasměje se. "Nedostaneš pizzu, jestli si nepohneš."
V tu ránu se rychlostí blesku, rozbíhám za ním. Doběhnu ho a skočím mu na záda. "Žádná pizza beze mě. Let's go~" ukážu směrem před nás. Hakyeon se musí začít smát mému chování. Jo, ví co na mě vždycky zabere. Chytne mě, abych mu nepadala ze zad a vyráží se mnou směrem do města. Cestou musí poslouchat můj pizza song. Ale on se tomu jen směje a dokonce se přidá ke mně. Musíme vypadat velice zajímavě. Ale co... Tohle jsme prostě celí my.
Dorazíme do naší oblíbené pizzerie a hned si sedáme k našemu obvyklému stolu. Popadnu to ruky menu a začnu si ho pročítat. I když popravdě... Znám ho celé nazpaměť. Chodíme sem hold asi až moc často. Néé, vůbec za to nemůže moje nekonečná láska k pizze~ o:) Dokonce i obsluha nás tu už zná. Jen co nás viděli, věděli hned naší objednávku. Netrvalo dlouho a my jsme se dočkali svých pizz. Hlavně já se dočkala. Už jsem tu za tu chvilku stihla čenichat jako pes a nasávala tu líbeznu vůni, zatímco Hakyeon se mi jen smál.
"Mohli by tu zařídit i nějakou narozeninovou pizzu." pohlédla jsem na něj a zakousla se do prvního kousku. Přivřela jsem oči a slastně mlaskla.
Hakyeonovi se rozzářily oči a nadšeně tleskl. Věděla jsem, co to symbolizuje. Určitě přijde zase s nějakým inteligentním nápadem. "Uděláme si vlastní pizzu!" vypadne z něj nadšeně.
"Jako... My dva? Ty a já?" vyvalím na něj oči a snažím se zadržet smích. Jenom si představit nás dva v kuchyni. To už dopředu větří katastrofu.
"A proč ne? Přijď dřív na mojí oslavu a uděláme pizzu." pronesl úplně vážně. Vzal si kousek pizzy a spokojeně se do něj zakousl. Wait... On si fakt nedělá srandu?
"To myslíš vážně? Jako vážně vážně?" vyhrknu s plnou pusou a zůstanu na něj zírat.
"Naprosto vážně." pokývne a uculí se na mě. Chytne mě jemně za bradu a zatahá mě za ní. "A nemluv s plnou pusu." Nakrčím nos a zakřením se na něj. Tentokrát čekám až spolknu své sousto, aby zase neměl kecy.
"Uvědomuješ si, že to nebude k jídlu?" povytáhnu na něj obočí. "Ne počkej, chceš snad vyhodit váš dům do povětří?"
"Yah, nemůžeš trochu věřit našem schopnostem?" podívá se na mě. "Třeba se povede." řekl, ale bylo vidět, že si tím sám není jistý.
"Kolika procentní šanci máme na úspěch?" tázavě na něj pohlédnu. Jelikož jsme oba antitalenti, co se týče vaření... Snad ani 1%, že by se nám opravdu povedla.
"No.. Možná.. Tak.." zamumlal něco tak rychle a tiše, že jsem mu ani nerozuměla. Otevřela jsem pusu a chystala mu říct něco ve stylu "Hah, tak vidíš!" Jenže to on moc dobře čekal. Popadl kousek pizzy a začal mi jí rvát do pusy. "Žer a buď ticho." smál se.
"Ajkcksksvml." začala okamžitě jsem nesrozumitelně protestovat a držela v sobě smích, protože by to pak bylo ještě horší. Už teď bylo divu, že jsem se nezačala dusit. Lidi kolem na nás koukali, ale těm jsme vůbec nejevili pozornost.
"Nežvaň pořád a kousej!" napomenul mě a s jeho rádoby přísným pohledem se na mě podíval.
Zaksichtila jsem se na něj, ale nakonec jsem se musela vzdát. Jinak by skončily kousky pizzy všude kolem. Pak by se mi zase vysmál, že sem prase. Od nápadu, že si uděláme vlastní pizzu, radši ustoupil. Moc dobře věděl, že by to dopadlo podle mých slov. Dojedli jsme pizzu, zaplatili za ní a pak vyrazili ven. Hned jak jsme vyšli ven, pověsila jsem se na něj a skočila mu zase na záda.
"Aigoo už jsem ti někdy říkal, že jsi nehorázně těžká?" zašklebil se na mě, ale stejně se mě nesnažil setřást ze zad. Místo toho mě chytl a celou cestu mě nesl.
"Ticho nebo tě sním!" okřikla jsem ho a naoko jsem dělala, že se mu zakousávám do hlavy.
"Ahhh monstrum se mě snaží sníst!" začal volat jakoby o pomoc a rozběhl se se mnou na zádech. Automaticky jsem se ho chytla pevně kolem krku, abych nespadla.
"Woohooo~" vypískla jsem nadšeně, zatímco on dál běžel. Sem a tam se se mnou začal i točit na místě. Oba jsme se přitom smáli. Zničehonic se však zastavil. Zůstal se dívat někam před sebe. "Děje se něco?" zeptala jsem se, když jsem viděla jeho upřený výraz. Podívala jsem se tím samým směrem a pak mi to došlo.
"Zmrzlinááá!" vykřikli jsme oba najednou. Nějaká stará paní se na nás otočila a pohoršeně nad námi zavrtěla hlavou. Omluvně jsme na ní kývli a Hakyeon se pomalu se mnou na zádech rozešel vpřed. Když jsme byli dál od ní, vyprskli jsme smíchy.
"Měli bychom se začít krotit." konstatoval stále se smějící Hakyeon.
"Radši." zasmála jsem se. Seskočila jsem mu ze zad a popadla ho za ruku. "Ale zmrzlina první!" ani jsem to nedopověděla a už jsem ho táhla k zmrzlinovému stánku. Samozřejmě se mu tenhle návrh líbil. Když jsme si každý koupili zmrzlinu, šli jsme do parku. Sedli jsme si na jednu lavičku tam.
"Hmm." zvedla jsem ukazováček na volné ruce a znovu si lízla zmrzliny. Rozhodla jsem se, že bych mu ten dárek už mohla dát. "Zavři oči." přikázala jsem mu.
"Aby si mi mohla sníst mojí zmrzlinu? Ani mě nehne!" založil si ruku na hrudi a zakroutil hlavou.
"Yah, já ti jí nebudu jíst!" ušklíbla jsem se. "Prostě je zavři." pobídla jsem ho znova.
"Dobře dobře, ale jestli mi zmizí zmrzlina, tak si mě nepřej." varoval mě se smíchem. Nakonec svoje oči zavřel.
"A nepodvádět!" napomenula jsem ho, kdyby ho to náhodou napadlo. Udělala jsem před ním pár ksichtů, abych si zkontrolovala, že se opravdu nedívá. Když se nezačal smát jako obvykle, vylovila jsem ze své tašky plyšového medvídka. Schovala jsem si ho za záda a natáhla jsem obličej těsně k jeho zmrzlině než jsem mu řekla, že je může otevřít. "A ham!" cvakla jsem schválně zuby těsně u zmrzliny. Okamžitě ucukl a střelil po mě pohledem. "Mine." zavrčel, ale hned nato se začal smát.
"Ne." zavrtěla jsem hlavou a natáhla před něj ruku s medvídkem. "Tohle je tvoje!" pronesla jsem s úsměvem.
Podíval se na medvídka a pak zpátky na mě. "Hyeri... Ty čaruješ?" pronesl vážně a vystrašeně zamrkal očima. "Dělám si srandu." zasmál se a volnou rukou mě chytl kolem krku. Přitáhl si mě k sobě a pevně mě objal. "Gomawo, jagiya~!"
Oplatila jsem mu objetí a dávala jsem pozor, abych na něj nekydla tu zmzrlinu. "Doufám, že se ti líbí."
"Připomíná mi tebe." pomalu se ode mě odtáhl a vzal si ode mě medvídka. "So kawaii." uculil se a otřel čumáček plyšáka o můj nos.
"Chceš mi tím říct, že vypadám jako medvěd?" nafoukla jsem tváře.
"Pabo." cvrnkl mě do čela a zasmál se. Stiskl medvídka a překvapeně nadskočil, když najednou začal mluvit. "Hakyeonie~ Hyeri loves ya." řekl a on se začal culit. Podíval se na mě a rychle mi dal pusu na tvář než stihnu začít protestovat. Měla jsem radost, že se mu můj dárek líbí, tak jsem tentokrát nic neříkala. "Víš, jak moc tě mám rád, že?" usmál se na mě.
"Myslím, že ano." uculila jsem se. "Taaaaakhle moc?" roztáhla jsem ruce tak daleko od sebe, jak jen jsem uměla.
S úsměvem přikývl. "A ještě víc než to." zašeptal a pocuchal mi vlasy. Oplatila jsem mu úsměv. Přisedla jsem si blíž k němu a bez dalšího slova jsme začali dojídat svou zmrzlinu než se rozteče. Nastalo mezi námi ticho, ale nebylo to trapné. Bylo to to příjemné ticho, kdy si užíváte jen přítomnost toho druhého.
"A víš na co je čas teď?" zeptal se mě, když jsme oba dojedli svou zmrzlinu.
"Hmm?" pohlédla jsem na něj, ale hlavu jsem měla stále opřenou o jeho rameno.
"No přece... Selca time!" nadšeně prohlásil a vytáhl z kapsy svůj telefon. Natáhl ruku před sebe hned nás vyfotil. Tiše jsem se nad tím zasmála. Věděla jsem, že Hakyeon miluje focení. Začala jsem dělat různé ksichty a on mě následoval. Udělali jsme těch fotek snad tisíce.
"Tak se podíváme." pronesl po nějaké době, co jsme skončili s tím nekonečným focením. Položila jsem si bradu na jeho rameno a sledovala obrazovku jeho telefonu. Smáli jsme se nad některými našimi ksichty. "Hele, tahle je dobrá." zastavil se u jedné a uchechtl se. Dával mi na ní pusu na tvář... zase.
"Yah!" plácla jsem ho přes hruď. "To neznamená, že když jsem ti to dovolila jednou, že to teď budeš moct dělat pořád."
"Jasně, jasně." zamumlal, ale nevypadalo to, že by mi nějak věnoval pozornost. Zrovna totiž zveřejňoval onu fotku. Nestihla jsem si přečíst jaký k tomu napsal popisek.
"Co si tam napsal?" narovnala jsem se a podezřívavě ho spražila pohledem. "A jak to, že jí tam dáváš bez mého povolení?"
"Shhh~" dal mi prst na rty a musel se zasmát mému výrazu. "Jestli to chceš vědět, tak se podívej."
Rychle jsem vytáhla svůj telefon a šla se podívat. Hned na mě vyskočila ta naše fotka. Přečetla jsem si jeho popisek k tomu: With my sweetheart~ Thank you for this awesome day, jagiya. You're mine forever. Saranghae ♥♥
"To zní skoro jako kdybych byla tvoje holka." konstatovala jsem potom a nakrčila nos. Uznávám, že jsme se možná tak občas chovali. Občas se nás dokonce lidi ptali, jestli spolu chodíme. Ale ne, nikdy nás nenapadlo, že by jsme spolu vážně něco měli. Nebo aspoň mě ne.
"A co? Tak ať si to lidi myslí." pokrčil mírně rameny a zazubil se. Bylo vidět, že je mu úplně jedno, co si budou lidi myslet. Jemu to bylo vlastně vždycky jedno.
"To ti nevadí, že budu označována za tvojí holku? Že o tebe přestanou holky mít zájem, protože si budou myslet, že si už zadaný?" pozvedla jsem obočí.
"Mě by stačila jen jedna jediná holka." zamumlal tiše až jsem ho skoro ani neslyšela.
"Cože? Kdo, kdo, kdo?" začala jsem ho šťouchat do boku a zvědavě vyzvídat.
"Nikdo. A nebuď zvědavá." odsekl rychle a vyplázl na mě jazyk.
"Víš, že mi to můžeš říct." nevzdávala jsem se. Pověsila jsem se za jeho ruku a udělala na něj puppy eyes.
"Nic ti neřeknu, nesnaž se." složil si ruce na hrudi a rázně zavrtěl hlavou, abych věděla, že to myslí opravdu vážně.
"No t-" chtěla jsem něco říct, když mi zapípal telefon. Podívala jsem se a všimla si zprávy od Minah, jedné z mých kamarádek. Panebože! Ty chodíš s Hakyeonem?? stálo v ní. Ukázala jsem to Hakyeonovi.
V tu chvíli přišla zpráva i jemu a ten se s ní hned podělil se mnou. Psal mu jeho kamarád Hyuk. Bro, odkdy chodíš s Hyeri a jak to, že si mi to neřekl?!
"Já to říkala!" pronesla jsem a zasmála se oboum zprávám. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a začala psát odpověď Minah, abych jí to všechno vysvětlila.
"Oni si vážně myslí, že spolu chodíme." zasmál se Hakyeon, ale pak najednou zvážněl. "Hey a vlastně... Proč ne?"
Šokovaně jsem vzhlédla od telefonu a podívala se na něj. Zůstala jsem na něj koukat s pusou dokořán. "C-Cože?" dostala jsem ze sebe po nějaké době, stále udivená z jeho slov.
"Choďme spolu." odvětil hned. Nemohla jsem z jeho výrazu vyčíst, jestli si tu ze mě teď dělá srandu nebo ne. Ale zdálo se, že to myslí úplně vážně.
"T-Tím chceš říct..." vykoktala jsem a zírala na něj s vykulenýma očima. Srdce najednou zrychlilo svůj tlukot.
"Chtějí, abychom spolu chodili... mají to mít." zaculil se.
"Takže jí mám napsat, že spolu chodíme?" nejistě jsem se zeptala a ukázala prstem na svůj telefon.
"Když už si to stejně většina myslí. Splníme jim akorát jejich přání." na tváři se mu objevil škádlivý úsměv. "Nebo ty nechceš?" dodal, když stále viděl můj váhavý výraz.
Pohlédla jsem na svůj telefon a pak zpátky na něj. Usmála jsem se svým evil způsobem a rychle vyťukala odpověď Minah. "Okey, boyfriende." zdůraznila jsem to oslovení. Nevím, co mě donutilo na to nakonec přistoupil. Možná mé nadšení z trollení lidí, což máme s Hakyeonem společné. Nebo v tom bylo něco jiného. Tak nebo tak, přikývla jsem mu na to.
"Aww~ My lovely girlfriend." uculil se na mě a zatahal mě za tvář.
A takhle to začalo.


~~~~~~~~~~
A to je vše, co pro zatím mám. Snad se vám i přesto bude tenhle kousek líbit. ^^
Užijte si zbytek svátků! :33 ♥
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Meshiki Meshiki | Web | 26. prosince 2015 v 12:40 | Reagovat

To byla krásná povídka a doufám, že se ti podaří dopsat pokráčko. Byla bych za něj ráda :) No zvláštně vybraný pár ikdyž já mám co říkat, jelikož poslední dobou záhadně shipuju JaeJoonga s Yoonou, MyungSoova s Hyunou, Suha s Lunou nebo Xiaha s HyoRin, Krise se Seohyun nebo Kaie s Krystal :)

2 Ady Ady | 27. prosince 2015 v 21:57 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti líbila. ^^ Už mám tuhle povídku rozepsanou dlouho a nějak mě přešel ten "hype" do jejího psaní, ale třeba se mi povede ji v budoucnu dopsat.
Tak já to vybrala fakt náhodně, jenom protože to jsou moji biasové. Jinak to neshippuju :D

3 EL EL | E-mail | 28. prosince 2015 v 11:53 | Reagovat

Yay! To byla zase skvělá povídka a rozhodně chci pokračování. Cha Hakyeon je také můj bias( kdo by ho neměl rád, že ?)Ty jsi měla narozeniny? V tom případě ti přeji všechno nej nej nej:) ráda bych ti něco darovala, ale po kapsách mám jen obaly od bonbonů:D

4 Meshiki Meshiki | Web | 28. prosince 2015 v 15:38 | Reagovat

[2]: no uvidíš jak se ti bude chtít. Ale bylo to moc hezky sepsané :)

5 Ady Ady | 28. prosince 2015 v 22:41 | Reagovat

[3]: Děkuju moc :3 Pokusím se o pokračování, ale uvidím. Tak tak, Hakyeona nejde nemilovat :D
Jéj, děkujuuu ♥ Měla jsem, 25. prosince - that's ma day :D A dobrý, nic mi dávat nemusíš :DD

[4]: Yup, uvidím. Ale díky :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.