close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Apology (Pt. 1)

14. února 2016 v 22:52 | Ady |  Apology
Happy Valentine's Day! (≧◡≦)♡
Nebo spíš to, co z něj zbývá... ani ne dvě hodiny. Well nevermind. Jakožto forever meloun je mi všechno kolem Valentýna ukradený, takže popravdě jsem ani nevěděla, že dneska je. :'D A i po tom zjištění no fucks were given. Ale pak jsem si tak sedla, že bych mohla dopsat první část Yundong jak jsem slíbila a najednou jsem byla úplně "Aww to bude tak sweet, že tyhle dva vydám na Valentýna." Takže když jde očividně o mé shipy, je najednou Valentýn hned zajímavý. xD Ale když prostě.. YUNDONG!!! ♥
*radši se zase znovu klidní než začne hodiny kecat o tom jak jsem jsou Yundong a všechny ostatní couples v iKON dokonalý* Takže ehm.. První část mé Yundong fanfic. Hope you'll like it~! ^^


"Tak jo, kluci." seskočil jsem ze zídky na které jsem spolu s ostatními seděl. "Já se s vámi loučím. Musím si ještě něco zařídit." zašklebil jsem se na ně.
"Eyy~ Za holkama, co?" škádlivě se uchechtli. "Tak si to užij, Casanovo." mrkli na mě a nahodili významné pohledy aka "You know what I mean."
"Dementi." zasmál jsem se. Mávl jsem jim na pozdrav a vyrazil pryč. A ne, vážně jsem nešel za holkou. Těžko, když jsem žádnou ani neměl.
Ani ne do 10 minut jsem stál na svém cílovém místě. Nebylo to moc daleko, ale možná jsem i celkem dost spěchal. Nemohl jsem se totiž dočkat až tu andělskou tvář uvidím. Zastavil jsem se na prahu dveří. Rychle jsem se ještě poupravil než jsem stiskl zvonek. "Hned jsem tam." ozval se zevnitř nádherný hlásek, který mi automaticky vyvolal úsměv na tváři. O chviličku později se dveře otevřely a v nich stála ta nejdokonalejší osoba, co znám. "Dongdongie~" Nečekal jsem už ani chvilku a přitáhl si ho k sobě do něžného polibku. Říkal jsem sice, že nemám holku... ale o klukovi jsem nic neříkal.
Po chvilce jsem se od jeho sladkých rtíků odtáhl. Měl jsem chuť ho znovu políbit, protože jsem zkrátka tu sladkou třešňovou příchuť jeho rtů miloval. Ale to bychom toho moct neudělali, kdybych ho jen líbal. Opřel jsem si čelo o to jeho a něžně ho pohladil po tváři. Usmál jsem se a mohl jsem se zbláznit, jak mi začalo bít srdce, když mi úsměv opětoval. "Chyběl jsi mi." zašeptal jsem.
"Yah~ Vždyť se vídáme každý den ve škole." podotkl Yunhyeong a tiše se zasmál. "Dokonce i dneska jsme se viděli."
"Já vím, ale tam nemůžu dělat tohle." chytil jsem jeho tvář do dlaní a dal mu pusu na čelo. "Ani tohle." tentokrát jednu na nos. "A ani tohle..." chystal jsem se ho znovu políbit na rty, ale on mi dlaní zakryl ústa, ještě než jsem tak mohl učinit. "Dobrá, pochopil jsem. Nemusíš už nic předvádět." vyplázl na mě jazyk a škodolibě se zasmál, protože věděl, jak moc jsem toužil po tom polibku. "Jestli tu takhle budeme stát, vystydne nám jídlo." chladně se otočil a zamířil dovnitř, ani se za mnou neohlédl a nechal mě tam zaraženě stát na místě. U dveří se však zastavil. Natočil se ke mně a opřel se zády o jejich trám. "No co ten výraz?" zasmál se mému kyselému výrazu. Chtěl jsem něco podotknout, ale to už u mě byl zase Yoyo. Obmotal si ruce kolem mého krku a uvěznil mé rty v polibku. "Jen jsem žertoval... Taky si mi chyběl." zašeptal mi do ucha a zaculil se. Sjel mi prsty něžně po paži než mě chytl za ruku a propletl si se mnou prsty. "Tak pojď~"
Spokojeně jsem se usmál, když se mi konečně dostalo požadovaného polibku. Bez protestů jsem se jím nechal odvést dovnitř. Jakmile jsem vkročil dovnitř, udeřila mě nádherná vůně jídla. Až se mi z toho začínaly sbíhat imaginární slinky. "Mmm~ Voní to skvěle." olízl jsem si mlsně rty. "To si vařil ty?"
Stočil ke mně hlavu a naklonil jí malinko do strany. "A kdo jiný?" zatvářil se jakoby to byla t nejsamozřejmější věc na světě. Tiše jsem zasmál nad tím jeho pohledem a jeho odpovědí. Pravda, že to bylo jasné. Yoyo nikdy jídlo neobjednával. Vždycky prskal, když jsem navrhoval, že si něco objednáme. Radši vařil sám. Miloval vaření. Taky mu to na rozdíl ode mě šlo. Začal jsem si v hlavě představovat, jaké to bude za pár let. Yoyo jako žena v domácnosti, čekajíc na mě každý den s teplým jídlem než se vrátím domů z práce...
"Země volá Dongieho, vnímáš?" luskal mi Yoyo prsty před obličejem, aby si získal mou pozornost a já se tak musel vrátit do reality.
"Co?" zamrkal jsem vyjukaně, čímž jsem ho rozesmál. Pomalu jsem se vzpamatovával a zaháněl tu myšlenku, alespoň prozatím. Nevím, jak by se to Yoyovi líbilo. Heh.
"Nemyslíš mi tu doufám na nikoho jiného?" naoko nahodil Yoyo podezřívavý pohled, kterým mě sjel. Naklonil jsem se k němu a zahleděl se do jeho očí. "To nikdy~" zašeptal jsem s letmým úsměvem. Krátce jsem ho políbil a pak jsme konečně usedli ke stolu.

Seděl jsem na gauči a sledoval film běžící v televizi. Yoyo ležel s hlavou položenou v mém klíně a soustředěně se díval na film. Neubránil jsem se a mnohdy jsem místo filmu sledoval spíš jeho. Přemýšlel jsem, jak může být někdo tak dokonalý. Už po několikáté jsem pohledem opět zabloudil k němu. Koutky se mi skoro až automaticky zvedly k úsměvu. Jak jen tak ležel... vypadal skoro jako anděl. Pohladil jsem ho po tváři, čímž jsem vyrušil jeho soustředění. Vzhlédl od televize ke mně. "Copak?" zaculil se na mě.
"Jen jsem si tak říkal, jak může existovat někdo tak dokonalý jako ty." přejel jsem mu prstem po špičce nosu, zatímco jsem nedokázal přestat obdivovat jeho krásu. Stále mi vyrážela dech jako když jsem ho spatřil poprvé.
"Neplácej hlouposti." cvrnkl mě do čela. Jeho tváře však nabraly lehký odstín červené, což dělaly pokaždé když jsem mu složil kompliment. Ale to ho dělalo ještě roztomilejším.
"Já nikdy." zavrtěl jsem hlavou s letmým úsměvem. Sklonil jsem se k němu a otřel se svými rty o ty jeho. "Víš, že už to za chvilku bude půl roku?" malinko jsem se poodtáhl. Tvář jsem měl však stále jen centimetr od jeho, takže se naše nosy lehce dotýkaly.
Přikývl hlavou a sladce se na mě usmál. "Copak si vážně myslíš, že bych zapomněl?" tázavě povytáhl obočí. Musel jsem se narovnat, protože se Yoyo zvedl do sedu. Natočil se čelem ke mně. "Že bych zapomněl na to, že máme výročí?" natáhl se ke mně, takže jsme měli obličeje zase těsně u sebe, až jsem cítil jeho příjemný teplý dech. "Jen díky tobě to byl ten nejhezčí půlrok v mém životě." zašeptal mi na rty a hned nato je uvěznil v dlouhém polibku.
Nakonec jsme se od sebe museli odtáhnout, kvůli nedostatku kyslíku. Zadíval jsem se hluboko do jeho kouzelných očí. "Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat." hlesl jsem. Na jazyku jsem měl, ale víc než jen to. Chtěl jsem říct ta dvě slůvka: Miluju tě. Ale neudělal jsem to. Ještě ne. Plánoval jsem mu to říct na naše výročí. Popravdě bude to poprvé. Ani jeden jsme si ta slova navzájem neřekli. Nebylo to tak, že bychom to ani jeden tak necítili. Spíš jsme ještě nenašli odvahu a tu správnou chvíli to udělat. Ale i ta všemožná malá gesta, kterými jsme si tu lásku dokazovali, stačila ne? Alespoň nám to stačilo k tomu, abychom si byli jistí o citech toho druhého.
Vypadalo to, že i Yoyo chce něco říct. Nakonec se na mě však jen znovu usmál, tak jak to uměl jen on. Věnoval mi další polibek než se ke mně přitulil a my tak mohli dokoukat zbytek toho filmu.

"Dávej na sebe pozor. A napiš mi hned, jak dorazíš domů." starostlivě mi říkal, když jsme se o pár hodin později loučili. Venku už byla dávno tma.
"Nejsem malý kluk, nemusíš se bát. Nic se mi nestane." zasmál jsem se nad jeho starostlivostí, ale svým způsobem mě to těšilo. Přejel jsem mu palcem po hřbetu ruky. "Zítra ve škole?"
"Huh?" lehce se zamračil a zmateně na mě pohlédl. "Víš, že ve škole přece nesmíme. Kdyby někdo-"
"Já vím." přerušil jsme ho s hlubokým povzdechem. "Myslel jsem, jakože se tam jen uvidíme.. zahlédneme.." Štvalo mě to. Ve škole jsme se museli chovat, jako by jsme se ani neznali. Kdykoliv jsem prošel kolem něj, přemáhal jsem nutkání přitáhnout si ho k sobě. Ale bylo mi jasný, že jinak by to mělo špatné následky. Naše škola byla plná homofobů - včetně mých kamarádů.
Yoyo si tiše povzdechl a objal mě. Položil si hlavu na mé rameno. Věděl jsem, že se mu hlavou honí to samé, co mě. Ale taky se bál možných následků, snad i víc než já. "Nepřijdou na nás, že ne?" špitl.
"Přece už jsme o tom mluvili." stiskl jsem ho ochranitelsky ve svém objetí. "Ať se stane cokoliv, vždycky tě budu chránit. To ti slibuju." dal jsem mu pusu do vlasů a následně si opřel bradu o jeho hlavu. Popravdě mě by bylo i jedno, kdyby se to o mně někdo dozvěděl. Ale měl jsem strach o Yoya. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se mu něco stalo. Poodtáhnul se ode mě a pohlédl mi do očí. "Vždycky?" ujišťoval se.
"Vždycky." políbil jsem ho na čelo. "A ať se na místě propadnu, jestli svůj slib nedodržím." zasmál jsem se, myslel jsem to však smrtelně vážně.
"Pabo." zasmál se Yoyo, ale viděl jsem na jeho výrazu, že ho to potěšilo a trochu i uklidnilo. Obmotal si ruce kolem mého krku a díval se na mě s tím jeho sladkým úsměvem, hlavu malinko nakloněnou do strany. Nešlo nerozplývat se nad jeho dokonalostí. V tu se však zničehonic Yoyo zarazil, zvážněl a začal se rozhlížet kolem.
"Co se děje?" zeptal jsem se ho zmatený z jeho náhlého chování. Neodpověděl mi hned. Se soustředěným výrazem sledoval okolí, než nakonec sklopil pohled k zemi a lehce zavrtěl hlavou. "Asi se mi něco zdálo..." zamumlal. Zvedl hlavu zpátky ke mně a hned měl na rtech zase ten svůj úsměv. "Měl by si už jít. Začíná být vážně pozdě a nechci, aby se ti něco stalo."
"Araso." pousmál jsem se na něj. Ukradl jsem si ještě polibek na cestu a jeden navíc na dobrou noc. "Moc mi neponocuj, napíšu ti až dorazím domů." Přikývl na má slova a úsměv mi opětoval. "Dobrou." pohladil jsem ho ukazováčkem po tváři a pomalu zamířil k odchodu.
"Dobrou." zašeptal. Přicupital ještě rychle ke mně, aby mi dal pusu na tvář a pak jsme se už doopravdy rozloučili.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NanaTatsumi NanaTatsumi | Web | 21. února 2016 v 22:08 | Reagovat

Milujem ship YunDong!! A som úplne rada že naň niekto začal niečo písať <3 iKon shipi sú úplne úžasné ale každý píše len Double B  or BinHwan čo je celkom škoda, pretože je tam kopa ďalších úžasných shippov :3
Poviedka bola skvelá a už sa teším na pokračovanie~ Aj keď mám trošku strach... *fuck homophobia*

2 Ady Ady | Web | 22. února 2016 v 18:04 | Reagovat

[1]: Same, Yundong je perfect!! <3 Yeap, je to škoda. Chce to víc povídek na ně i na ostatní shipy v iKON, protože všechny jejich shipy jsou boží :3
A děkuju moc. Pokusím se přidat další část, co nejdřív. ^^

3 ladypsychotronia ladypsychotronia | Web | 26. února 2016 v 18:20 | Reagovat

You're such a devil! Chudák Yun jak se bojí!!!! Brečím za něj a bojím se, že  co pak přijde T-T

4 Ady Ady | Web | 26. února 2016 v 22:46 | Reagovat

[3]: Devil is my second name, kkk. >:33

5 Ante Ante | E-mail | Web | 1. března 2016 v 12:31 | Reagovat

A teď...co se tam sakra děje?! (I LOVE THIS SHIP! *YunDong feels*)

6 JaeRa JaeRa | Web | 1. června 2017 v 22:12 | Reagovat

Juchůůů, jsem tak šíleně ráda, že nejsem jediná, kdo na tyhle miláčky píše!! Už jsem si pomalu začínala myslet, že se toho ani nedočkám a popravdě - kdo má furt číst v angličtině, když je rád, že umí rusky :D
Ok, zpět k povídce... dokonalý! Já ten pár prostě miluju, i když se přiznám, že bych role spíše otočila, protože ten bojácnější je podle mě spíš Dongie, ale to nic nemění na mé spokojenosti z povídky... jen se bojím, co bude dál!
Díky, že na ně píšeš :)

7 Ady Ady | Web | 8. června 2017 v 19:33 | Reagovat

[6]: Yeheyy, to si piš! Já Yundong úplně miluju! Jak bych taky nemohla, když jsou to taková zlatíčka :D
Děkuju moc♥ Já už ani nevím, proč jsem vybrala ty role takhle, ale tak... co už. :D A ještě jednou děkuji za čtení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.