close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

X or O? - 2. kapitola: He's back..

30. června 2016 v 5:00 | Ady |  X or O?
Slíbila jsem, že přidám kapitoly, co už mám napsané.. Tak tady je jedna z nich. Takže po dlouhé době X or O? je zpět. Bylo na čase, co? I know.
Každopádně ještě bych měla dotaz.. Plánuji jednu povídku a mám ji i rozepsanou. Akorát mám jeden velký, celkem zásadní problém. Nevím na jaký pár. Chtěla bych zase po dlouhé době napsat něco hetero, ať to trochu prostřídám. Jenže jediný takovýhle ship, který mám je Myungstal a na ty chystám něco jiného. Zase nechci psát dokola jeden a ten samý pár. A vím, že dlužím povídku Meishiki (Yoona x Jaejoong) a jednu pro El (Henry x Amber). Sice na ně mám vymyšlené něco jiného, ale klidně to můžu napsat na jeden z těhle dvou párů, pokud budete chtít. A museli byste počítat s tím, že by nešlo o úplně nejveselejší povídku... Pokud máte ale ještě jiné návrhy, tak sem s nimi! ^^
Jinak.. Jak jste přežili konec školy? Doufám, že v pohodě. Tak si užijte prádzniny!


Minyen's POV
Nevzdával se. Opravdu ne. Dál se snažil se mnou spřátelit. Chodil za mnou, snažil se se mnou bavit, doprovázel mě do školy i ze školy, tu a tam se se mnou podělil i třeba o čokoládu. Sujong se nad tím rozplývala a říkala, jak je to sladký. Dobře, uznávám, že to bylo celkem milé. Ale sladký? Ani náhodou! Každopádně, ačkoliv jsem ho všemožně odstrkovala a chovala se k němu hnusně, jeho to stejně neodrazovalo. Jako by úplně ignoroval můj odpor a dál si dělal své. Pomalu mi docházely nápady, jak si ho udržet od těla.
"Yay, konečně! Pátek, pátek, pátek!" prozpěvovala jsem si o jednou po škole, zatímco jsme se Sujong mířili ke skřínkám.
"Máš hezký hlas." vynořil se odněkud zčistajasna Taehyung.
"Yah! Neděs mě!" okřikla jsem ho a leknutím sebou škubla. On i Sujong se dali do smíchu. "To není vtipný." ušklíbla jsem se na ně.
"Aww. Omlouvám se, baby." zazpívá tím svým krásným hlasem Taehyung a zezadu mě obejme. Stuhnu a zůstanu zaraženě stát. Všichni ví, že nenávidím skinshipy. Ale na druhou stranu.. něco na tom jeho objetí.. bylo příjemné a uklidňující. Já- Sakra, co to se mnou děláš Kim Taehyungu?!
"Ahh!" vykřikla jsem a rychle se se vzpamatovala. Rychle jsem se od něj odtáhla. "Už to víckrát nikdy nedělej." varovala jsem ho.
"Nemá to ráda. Objímání a tak." vysvětlila se smíchem Sujong zmatenému Taehyungovi.
"Přímo to nenávidí." dodává Jimin, který právě přichází k nám i s Jungkookem.
"Narozdíl tady od Sujongie." přistupuje k ní Jungkook a objímá jí, tak jako mě předtím Taehyung. Hned nato ho Jimin okamžitě odstrkuje a přivine si Sujong k sobě. Ta se okamžitě začala červenat jako rajče. Eyy, jealous Jimin~
"Nechcete jít na bubble tea? Zvu." navrhl Jungkook po chvíli trapného ticha, které způsobil Jimin.
"No.." váhal Jimin a mezitím pomalu Sujong zase pouští. "Nevím, jest-"
"Já jdu!" skáče mu Sujong do řeči a s úsměvem nadšeně souhlasí s Jungkookovo návrhem.
"Tak já jdu taky." hned nato okamžitě souhlasí i Jimin. Hah, ať se mi jen opováží tvrdit, že vůbec nežárlí na to, jak teď Sujong tráví hodně času s Jungkookem.
"Super." pousměje se Jungkook. "A co vy dva?" otočí se na mě a Taehyunga. Všímám si, že se na mě Taehyung otáčí s tázavým výrazem. Čeká až něco řeknu.
"Já nemůžu, musím domů. Mamka chce, abych dneska přišla z nějakého důvodu brzo. Ale díky za pozvání." vdečně se na něj usměju.
"Tak já nepůjdu, doprovodím Minyen." odpovídá Taehyung. Ale to ne.. Už zase!
"Zvládnu to sama, nejsem malá holka. Jdi s nimi." odháním ho. Opravdu jsem nepotřebovala jeho doprovod. Opět.
"Ne, jdu s tebou a bez diskuze." popadá moji tašku, druhou rukou mě chytá za tu mou a táhne mě pryč. "Mějte se!" ohlédne se ještě za nimi a rozloučí se.
"J-Já.. C-co" zmateně se dívám z jednoho na druhého, zatímco už pomalu míjíme školní bránu. "Ahoj!" zavolám na ty tři ještě než mi úplně zmizí z dohledu. "Yah, Kim Taehyungu!" otáčím se čelem k němu.
"Líbí se mi, jak mě vždycky oslovuješ celým mým jménem." mrkne na mě a zazubí se. Vím, že mě chce zase jen provokovat. To dělal hodně často.
"Jasně." ušklíbnu se a vysmekávám se z jeho sevření. "Dej mi mojí tašku." natáhnu k němu svou ruku.
"Nope." zavrtí hlavou nesouhlasně. "Ponesu ti ji."
"Dej mi-"
"Ne." vyplázne na mě jazyk dřív než to vůbec stačím doříct a chytne mě namísto toho opět za ruku. "Pojď, autobus je tady." odtáhne mě až tam a já využívám první příležitosti, abych se ho pustila. Ještě bych se cítila fakt jako malý mimino, kdyby mě celou cestu vodil za ruku. Nastupujeme do autobusu a on si samozřejmě sedá ke mně. Celou dobu mi něco vypráví a snaží se se mnou navázat konverzaci. Uznávám, že je s ním celkem sranda. A naše rozhovory už z mojí strany nejsou tak hrozné. Už se do nich zapojuji více. Občas s ním prohodím pár slov, ale stejně jich stále moc není. Většinou jde jen o krátké, jednoduché věty. Každopádně, přiznávám, že je fajn společnost na nudné cesty autobusem.
Po nějaké době znovu kráčíme po naší ulici bok po boku. On, který si pořád trval na tom, že mi ponese mou tašku, mi stále povídal o tomhle a pak zase o tamtom. Přeskakoval z jednoho k druhému, že se dost často v těch jeho vyprávěních ztrácím. Například v jednu chvíli mi povídal nějakou jeho příhodu s Jungkookem a najednou začal mluvit o slepicích a že by chtěl vidět vejce ve tvaru kostky. Uhm jakože.. wtf. Weirdo.
Když jsme byli skoro u našeho domu, všimla jsem si z dáli nějakého cizího auta, zaparkovaného přímo před naším domem. Zatímco Taehyung dál mluví, já přemýšlím nad tím, jestli to auto poznávám. Nepřijde mi povědomé. Nicméně, návštěva musela být nejspíš důvod, proč jsem měla být dřív doma. Otvírají se přední dveře auta a jeho řidič z něj pomalu vystupuje. Hned si všímám, že je to muž. Mladý, ne o moc starší než já. Na očích měl sluneční brýle a oblečený byl opravdu stylově. Asi se zajímá o módu. Co tu někdo takový, ale dělá? Pozorněji si ho prohlížím.
Ne..
Ne, ne, ne, ne, ne, ne a prostě NE!
Nemůže to být on!
Nesmí to být on!
Beze slova se téměř okamžitě otáčím a utíkám pryč. Nevím kam. Vím jen, že musím pryč od něj. Nechci ho vidět a už vůbec ne s ním mluvit. Ne teď. Běžím a nezastuvuju se ani když na mě Taehyung volá. Proč se jen musel vrátit? Teď, když je mi fajn a smířila jsem se s tím, že do mého života nepatří! Zase se mi hrnou slzy do očí. Jako by se mi znovu otvíraly všechny rány, které mi tenkrát svým odchodem způsobil.

Jiyong's POV
"Jiyong-ah, chce s tebou mluvit Minyenina mamka." slyším, jak na mě zdola volá moje mamka. Minyen. Její jméno jsem neslyšel už dlouho. Vlastně, celkově jsem o ní už neslyšel už takovou dobu. Nemluvili jsme spolu, nepsali jsme si. Nic. Ano, byl jsem to já, kdo to zavinil. Ale měl jsem k tomu své důvody. Věděl jsem, že kdybych se s ní dál vídal, akorát bych se do ní víc a víc zamilovával. Jenže ta dálka mezi námi, pak taky málo času.. Čím dál víc jsme se od sebe vzdalovali. Bylo to jen otázkou času. Pak by to bolelo ještě víc. A já jí nechtěl jsem ublížit. Proto jsem se radši rozhodl se s ní přestat vídat. Ale i když roky uběhly.. stále ji mám rád.
"Tetička Minhwan? Páni, s tou jsem už dlouho nemluvil." sbíhám schody dolů a přebírám od mamky telefon. "Ahoj!" zdravím ji vesele. Naše rodiny si byly vždycky blízké. Však jsme se s Minyen znaly už jako batolata. I potom, co jsme se odstěhovali, si naše mamky často volaly.
"Nazdárek, Jiyongu. Jak se máš?" uslyšel jsem po dlouhé době její milý hlas. "Tebe jsem viděla naposled ani nepamatuju. Určitě si pořádně vyrostl, viď?"
"Mám se dobře a jo, řekl bych, že jsem vyrostl." zasmál jsem se. "Taky tě rád slyším. A co ty? Jakpak se máš?" Na chvilku jsem zaváhal, ale přece jen jsem se nakonec zeptal na to, co jsem chtěl vědět ze všeho nejvíc: "A co Minyen?"
"Ale jo, máme se dobře. Minyen je pořád stejný paličák." směje se. Ani já se neubráním slabému uchechtnutí. Hádám, že se teda moc nezměnila. "Poslyš, tvoje maminka říkala, že budeš studovat zase tady v Seoulu."
"Rád bych. Je to tam pro mě lepší." odpověděl jsem jí. "Musím si ale vyřídit ještě všechny papíry, sehnat si někde bydlení-"
"Tak pojď k nám!" skočila mi do řeči, dřív než jsem to mohl vůbec doříct.
"C-Cože?" ujišťoval jsem se, že jsem slyšel dobře.
"No samozřejmě než si něco najdeš. Ale do té doby bys mohl zůstat u nás. Přece si tu v podstatě i vyrůstal."
"Děkuju, ale to je dobrý. Nechci vás obtěžovat, najdu si něco jiného. Kamarád mi nabízel-"
"Ne, jdeš k nám." skočila mi opět do řeči. "A konec diskuze. Jasné?" slyším, jak se tiše zasmála.
"Uhm.. Tak dobře." souhlasím nakonec a po rozloučení s tetičkou Minhwan vracím telefon mamce. Tak se zdá, že zase uvidím Minyen...
*****
"Mami, tak já jedu." hážu si poslední tašku do kufru auta. Zabralo ten týden než jsem si vyřídil všechny papíry ve své staré škole o přestupu a pak jsem si musel zařídit několik dalších věcí. Ale teď jsem byl konečně připraven vyrazit.
"Hlavně si koukej rychle najít nějaký byt, ať u Minyen nejsi moc dlouho." upozorňovala mě ještě mamka.
"Rozumím." přikyvuju a objímám jí na rozloučenou. "Opatruj se."
"Ty taky." oplácí mi objetí a dává mi pusu na tvář. "Nezapomeň mi každý den volat!" naposledy se loučíme a já poté odjíždím. Je to tu. Dneska se znovu shledám s Minyen.
Po několika hodinách přijíždím. Vypadá to tu úplně stejně, přesně tak jak jsem si to pamatoval. Vůbec se to tu nezměnilo. Koukám se na hodinky, bylo teprve pár minut po třetí. Neprve jsem napsal zprávu mamce a hned poté mému nejlepšímu kamarádovi - Seungrimu. Před nedávnem se sem přestěhoval, kvůli studiu. A jelikož já jsem jeho "hodný hyung, který ho v tom nenechá" (jeho slova), tak se přidávám k němu, aby nebyl chudáček alone. Stejně nechápu, jak jsem se k tomu od něj mohl nechat ukecat.
Já: Seungri-ah, jsem v Seoulu~!
Seungri pabo: Jinjja? Už? Wohoo!.. Sejdeme se? ^-^
Já: Ok. Jen se přivítám s Park family, odnesu si tam věci a ozvu se až budu moct. :)
Seungri pabo: Dobře. Ale pospěš si! ><
Já: No jo. :P
Seungri pabo: A hyung?
Já: Uhm?
Seungri pabo: Aj miš jůůůů~ *wink wink*
Musím se nad tím zasmát. Jeden z mnoha důvodů, proč ho mám v kontaktech uloženého jako "Seungri pabo", hehe. Uklízím telefon zpátky do kapsy a otvírám dveře svého auta. Je celkem horko a sluníčko mi svítí přímo do očí. Nasazuji si proto sluneční brýle a koženou bundu si přehazuji jen přes rameno. Rozhlížím se kolem a v hlavě se mi promítají vzpomínky na mé dětství, které jsem zde strávil. Jak mi to tady chybělo.
"Minyen!" otáčím se jakýmsi klučičím hlasem, který tohle jméno vykřikl. Neznám ho. Ten kluk si mě chvíli prohlíží, díváme se jeden na druhého. Pak se však otáčí a se zvoláním "Minyen, počkej!" ho vidím, jak se rozbíhá za nějakou holkou.
Je to možná jen náhoda.. Ale co když je to ta moje Minyen?

Taehyung's POV
Co je to za kluka? Proč Minyen utekla hned, jakmile ho uviděla? Chvíli si ho prohlížím, ale pak se rozbíhám za ní. "Minyen, počkej!" volám na ní, ale ona se samozřejmě nezastavuje a já tak musím běžet dál. Popravdě, nesnáším běh. Ale co jiného jsem měl dělat? Ona stále běžela dál a ani na chvíli se nezastavila. Zaběhla do parku, zatímco já se pomalu vlekl za ní. Po chvilce jsem tam doběhl i já. Sakra, ztratil jsem jí z očí! Rozhlížím se. Opodál stál nějaký postarší pár. Vyrážím k nim. "Annyeonhaseyo." ukláním se zdvořile. "Neviděli jste tu takovou mladou dívku? Dlouhé černé vlasy, školní uniforma jako mám já-"
"Nemyslíš tamtu?" odpovídá muž a ukazuje nějakým směrem. Koukám se tam. Na lavičce sedí dívka, hlavu skloněnou a obličej schovaný v dlaních. Byla to Minyen.
"Ano, to je ona." odpovím tiše a přikyvuji, přičemž Minyen nespouštím z očí. "Děkuji." ukláním se jim.
"Mladý muži." zastavuje mě žena ještě než se stihnu rozběhnout za Minyen. Otáčím se k ní. "Měl byste ji pořádně obejmout. Myslím, že to teď potřebuje nejvíc." letmo se na mě pousměje. Přikývnu a znovu se ukloním. Vyrážím za Minyen.
"Minyen-ah.." tiše ji oslovuji. "Jsi v pořádku?" sedám si opatrně vedle ní. Nepatrně pokývne hlavou, ale ruce si z obličeje nesejme. Zaslechnu, jak tiše popotahuje. Bez dalšího váhání si ji přivinu k sobě do objetí. Čekám, jestli se odtáhne, ale ona se nebrání. Pevně ji sevřu ve svém objetí. Její slzy mi smáčí tričko, ale kdo by to teď řešil. Něžně ji hladím ve vlasech a snažím se ji utěšit. Je hrozné ji takhle vidět. Ničí mi to srdce. Dostávám nápad. Otvírám pusu a začínám ji tiše zpívat do ucha. "Baby don't cry tonight~ eodumi geochigo namyeon. Baby don't cry tonight~ eobseotdeon iri dwel geoya."
Během mého zpěvu cítím, jak její vzlykot ustává. Při posledních slovech se už ode mě odtahuje, utírá si slzy a dívá se na mě. "Gomawo." slabě se na mě usměje, když skončím úplně. Usměju se na ní. Doufám, že jsem jí aspoň trochu zlepšil náladu. "Ehm.. Taehyungu.. Myslíš, že by to mohlo zůstat jen mezi námi?" pohlédne na mě nervózně.
"Samozřejmě." přikývnu. "Zůstane to naším tajemstvím." slíbím jí. "A mohla bys mi třeba na oplátku dát šanci? Neodstrkovat mě?" neubránil jsem se a musel jsem využít situace. Počítal jsem, že mě s tím možná pošle do háje. Ale to se nestalo.
"Pokusím se." zasměje se jen nad tím. "Ani nevím, proč jsem to dělala. Jsi fajn." bouchne mě jemně pěstí do ramene.
"Díky." zazubím se na ní. "Ty jsi zase zvláštní, myslím to v dobrém. Jsi jiná a to se mi na tobě líbí."
"Děkuju." špitne tiše a skloní hlavu. Všímám si, že se lehce červená. Tiše se uchechtnu, so cute. Po chvilce si odkašle a zvedne hlavu. "Máš nádherný hlas, mimochodem."
"Vážně si to myslíš?" rozzářím se. "Chtěl bych se jednou stát zpěvákem, vlastně jsem už byl na několika konkurzech, ale zatím bez výsledku."
"Hmm.. Ale Chen má lepší." vyplázne na mě jazyk a zasměje se. "Ale jinak, hodně štěstí. Jsem si jistá, že jednou se ti to povede. To by byla sakra škoda, kdyby nevybrali takhle úžasný hlas." usměje se na mě. "Půjdeme?" zvedne se z lavičky.
"Jop." vyskakuju na nohy a pomalu se s ní vydávám směrem domů.
"Ehm Tae..." zaráží se zničehonic a prohlíží si mě. "Kde je moje taška?"
Stuhnu. Koukám se na svoje prázdné ruce. "Do prkýnka." tiše pronesu a začnu se od ní radši vzdalovat. "Minyenie, promiń. Omlouvám se, promiň. Vážně promiň, nezabíjej mě!" vykřiknu, zatímco se ona rozbíhá za mnou. "KIM TAEHYUNGU? KDE SI SAKRA NECHAL MOJÍ TAŠKU?!"

Minyen's POV
Po víc než hodině jsme tu tašku konečně našli. Ten idiot ji pohodil někde na ulici! -.- Měl štěstí, že se mi z ní nic neztratilo. Myslela jsem ale, že ho zabiju. Když jsem skončila se všemi možnými nadávkami, bylo už okolo 6 hodin večer. Proto mi nabídl, že mě vezme na večeři. A jídlo se přece neodmítá, keke.
Teď už je 7 večer a mi teprve až teď míříme domů. No, a to jsem měla být dneska brzo doma.. stává se. Psala jsem mamce, že se zdržím, tak snad nebudou mít pak doma kecy. A musím se nějak vyhnout Jiyongovi. Nepotřebuju s ním mluvit. Ale co tu sakra dělá?
"Minyen?" vytrhává mě Taehyung z přemýšlení.
"Hmm?" otáčím se letmo na něj, zatímco stále pokračujeme v cestě.
"Co to bylo za kluka? Ten, před kterým si utíkala. Nemusíš-"
"V pohodě." pousměju se na něj. V tu chvíli šokuju sama sebe. Chystám se o něm říct Taehyungovi! Proč to dělám? Co to vůbec sakra dělám?! Nikdy o tom přece s nikým nemluvím. Než si to však rozmyslím, moje pusa už sama od sebe mluví a tak není cesty zpět. "Býval to můj nejlepší kamarád. Bydlel tam, kde teď Sujong. Trávili jsme spolu všechen náš volný čas. Už jako nemluvňata jsme byli pořád spolu. A byl taky moje první láska.." poslední slova říkám už tišeji. Stáčím pohled k zemi a přinutím se k malému úsměvu při vzpomínce na ty staré dobré časy. Popravdě mi to občas chybělo. Jenže minulost je minulost. Nemůžu jí jen tak vrátit zpátky. Tiše jsem si povzdechla. "Jenže pak se odstěhoval. Slíbili jsme si, že se mezi námi nic nezmění. Ale změnilo. Začal se chovat... jinak. Odtažitě. Už se se mnou tolik nebavil a ani si se mnou moc nepsal. Nechápala jsem proč. Zeptala jsem se ho na to. On se nad tím jen zasmál a znovu mě ujistil, že mě nikdy nepřestane milovat. Věřila jsem mu. A pak, jako lusknutím prstu, bylo všechno pryč. Celý náš vztah, ať už mezi námi bylo cokoliv. Lhal mi a porušil náš slib. Od té doby jsem začala nenávidět všechny kluky, protože pro mě byli všichni jako on."
"Proto.. Si byla vůči mě tak odtažitá? A počkat, co Jimin?"
"Jimina znám už od školky. Chodíval se mnou a s ním, vždycky se s námi chtěl kamarádit. Jenže to víš, my jsme byli prostě nerozlučná dvojka Minyen a Jiyong, nikdo další. Pak odjel a mě tu zůstal aspoň Jimin. Taky kvůli němu se bavím se Sujong. Měl ji rád od první chvíle." uculím se při zmínce těch dvou. My ship is sailing from the very beginning.
"Tak jako já tebe." usměje se Taehyung a já se musím začít červenat. Sakra, co mi to dělá?!
"A jsem doma." konstatuji, když stojíme před naším domem. "Užij si víkend!" loučím se s ním a rozbíhám se k naším dveřím.
"Minyen?" zavolá ještě na mě a já se otáčím. "Mě věřit můžeš."
"Doufám v to." vděčně se na něj usměju. Naposledy mu zamávám a vejdu dovnitř. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu mě zavaloval takový příjemný pocit štěstí.
"Minyen, to je dost, že si doma!" vykřikne můj bráška Minwoo a přibíhá ke mně. Následuje ho o dva roky starší Minhyun. Chytají mě za ruku a táhnou mě do obýváku. "Budeš mít radost, koukej kdo tu je!"
Sedí tam. Dívá se na mě. Cítím, jak moje radost pomalu mizí a s ní i můj úsměv na tváři. Opravdu to je on. Na nic se nezmůžu. Jen na něj tupě zírám. Odkašle si a zvedá pravou ruku. "Ahoj." malinko se usměje. Pořád má ten svůj dokonalý úsměv.
Mám vyschlo v puse. Nedokážu nic říct, tak jen přikyvuju. Opravdu inteligentní odpověď, Minyen. Vážně brilantní. Pak nastává trapné ticho, přičemž na sebe jen mlčky koukáme. "Ehm.. Půjdu do svého pokoje." špitám po chvilce. Vyprošťuju se ze sevření svých bráchů a odcházím.
"Minyen, čekej!" to je Jiyong. Než se naděju, ocitám se v jeho objetí. Vnímám jeho příjemnou vůni. "Chyběla si mi." pošeptá mi do ucha. Nevím, jestli mám jeho slovům zase věřit. Odtahuju se a přinutím se k jen k slabému rádoby úsměvu. Otáčím se a odcházím. Vím, že se na mě dívá. Slyším, jak si povzdychl. Zastavuju se, ale neotáčím se k němu čelem. A než si to uvědomím, vychází mi z úst tři slova. "Ty mě taky."
Nevím, jestli to slyšel. Ale vím, že jsem to doopravdy řekla. A asi to tak i opravdu cítila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 1. července 2016 v 13:42 | Reagovat

To bylo super a moc se těším na pokráčko téhle povídky. Mám za sebou první den brigády a moc jsem si při čtení tohohle dílu odpočinula. Moc mě zajíma jak to bude dál a k té tvé otázce já nevím mohla by jsi třeba napsat něco napsat na pár Kris a Sulli nebo třeba na Xiaha a Hyorin či třeba JaeJoong a Tiffany? Moc se těším na tu povídku na JaeJoonga a Yoonu :)

2 EL EL | E-mail | 5. července 2016 v 20:37 | Reagovat

Úžasné, úžasné, úžasné ^^ moc se mi tahle část líbila a už se nemohu dočkat pokračování.
Úspěšně jsem přežila prvák a teď mě čekají prax. No a co ty? K tvé otázce ... hmm... já zrovna nikoho moc neshipuji, takže ti asi nepomohu, ale jestli chceš můžeš použít Henry x Amber, pokud se ti tam hodí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.