Poslední část My Type, enjoy~

Hanbin's POV
Postavili jsme se na své místa a brzy na to jsme uslyšeli první tóny naší písničky My Type. Pohlédl jsem do hlediště a hned uviděl spoustu našich fanoušků, kteří mi okamžitě vykouzlili úsměv na tváři. Miloval jsem stát tady na pódiu pro ně a dělat jim tím radost, protože potom to činilo šťastného i mě. A pak začal Bobby zpívat svou část. "Neoneun nae chwihyangjeogyeok..." V tu chvíli jsem se zarazil. Něco se mi vybavilo. Jakási vzpomínka. Na mě a na Bobbyho. Jak mě tiskne k sobě a do ucha mi šeptá, jak moc pro něj znamenám. A že mě miluje. To o čem jsem si celou dobu myslel, že to byl jen sen. Ale teď jsem věděl, že to tak není. Nebyl to jen sen. Byl jsem si tím naprosto jistý. Doopravdy se to stalo. Ten večer, co jsem se opil.
"Hanbine." tiše po mě sykl Yunhyeong a vytrhl mě tak z mých myšlenek. Zmateně jsem stočil pohled na něj a chvilku zůstal koukat na to, jak tancuje. Až pak mi docvaklo, že já bych měl vlastně taky tancovat. Rychle jsem se chytl a začal tancovat. Snažil jsem se tvářit jakože nic, i když jsem cítil jak mi ztrapněním začínají hořet tváře. Nepomáhalo tomu ani to, jak se Yun snažil zadržet smích. A ke všemu mi v hlavě stále zněl můj vlastní hlas, který mi opakoval, že to nebyl sen. Moje část následovala hned krátce po Bobbym. Zatímco jsem kráčel do popředí, minul jsem se s ním a na malý moment se tak naše pohledy setkaly.
Upřímně se divím, že se mi povedlo odrapovat svou část bez toho, aby se mi zapletl jazyk. Ani jsem se pořádně nesoustředil na to, co vlastně říkám. Nešlo to. Do toho se ještě muset soustředit na choreografii, když kousek od vás tancuje člověk, kterého nadevše milujete. A teď víte, že on vás taky. Poté přišla část, kde spolu děláme srdíčko. "Nebyl to sen, že ne?" zašeptal jsem nenápadně. Musel jsem prostě využít té příležitosti, nemohl jsem čekat až do konce vystoupení. Jiwon se na mě podíval, na tváři mu přitom hrál úsměv. A něco na tom úsměvu... na tom, jak se na mě podíval... ujistilo mě to ještě víc, že to mezi námi se skutečně stalo.
S těžkostí se mi poté znovu vracelo k vystoupení, ale neměl jsem na výběr. Po celý zbytek vystoupení jsme se několikrát vyměnily pohledy a já se pokaždé, když se tak stalo, neubránil malému úsměvu. Nakonec jsme se přece jen dostali ke konci písničky. Zakončil jsem naše vystoupení jako obvykle srdíčkem a obdaroval naše milované iKONICs svým zářivým úsměvem. Ačkoliv bych si moc přál tu s nimi ještě zůstat, měl jsem teď hlavu plnou myšlenek na jednu jedinou osobu. Jiwon.
Spolu s ostatními jsem se uklonil a naposledy zamával našim fanouškům než jsem se vydal z pódia. Rozhlédl jsem se po Bobbym, čekajíc, že půjde někde za mnou. Jenže on už byl dávno vepředu. Pff... Ani na mě nepočkal. "Yah hyung!" zavolal jsem za ním, jakmile jsem se ocitli už v backstage. On ale nejspíš neslyšel, protože pokračoval v cestě do šatny. "Jiwon-ah!" zkusil jsem to znovu a tentokrát se za ním i rozběhl. Povedlo se mi ho dohnat. Chytil ho za ruku, čímž jsem ho zastavil, a otočil ho čelem k sobě. Ohlédl jsem se po ostatních členech, protože jsem čekal až zalezou do šatny. Chtěl jsem teď mít s Bobbym soukromí. Ostatní to hned pochopili a proto nechtěli radši zaclánět. Prošli mlčky kolem nás dvou, i když jsem nemohl přehlédnout ten jejich provokativní úšklebek na tváři. "Huš!" ohnal jsem po nich a naoko jim pohrozil rukou, i když jsem to samozřejmě nemyslel vážně a vlastně se tiše i zasmál. Yunhyeong se na nás ode dveří naposledy podíval a s úculkem zahýbal obočím, než za sebou dveře od šatny zavřel.
"Pabo." zamumlal jsem na jeho adresu a uchechtl se. Zaslechl, jak se tomu Jiwon zasmál. Rozbušilo se mi srdce - měl tak nádherný smích, který byl jako pohlazením pro mé uši. Mohl bych mu naslouchat celé dny. Stočil jsem svůj pohled na něj a zadíval jsem se do těch jeho krásných tmavě hnědých očí, které mě už dávno okouzlily. Nešlo se do nich nezamilovat. "Proč si mi nic neřekl?" promluvil jsem nakonec a přerušil tak ticho mezi námi.
Bobbyho koutky úst se pomalu zvedly do jeho obvyklého bunny úsměvu, přičemž mírně pokrčil rameny. "Chtěl jsem se ujistit, že to nebyly jen opilecké řeči."
Opilecké řeči. Hah. Jako bych někdy o citech k němu mohl žertovat. Vždycky jsem k němu byl upřímný. Ať už střízlivý nebo opilý. Udělal jsem malinké krůčky blíže k němu. Sjel jsem dlaněmi po jeho pažích a propletl si s ním prsty. "A teď už jsi si jistý?" povytáhl jsem tázavě obočí a oplatil mu ten jeho sladký úsměv.
Naklonil hlavu malinko do strany a přiblížil se svým obličejem k tomu mému, takže se naše nosy téměř dotýkaly. "Myslím, že ano." zašeptal těsně předtím než své rty přitiskl na ty mé. Položil si ruku kolem mého pasu a natiskl mě více na sebe. Něžně pohnul rty proti těm mým a já mu ihned začal jeho polibky oplácet. Jak dlouho jsem o tomhle okamžiku snil. Bál jsem se, abych nebyl moc nemotorný, vzhledem k tomu, že šlo o mojí první pusu. Ale teď najednou jako bych na všechny ty obavy zapomněl. Jediné, co jsem dokázal vnímat, byly ty jeho sladké rty. Popravdě jsem už dlouho uvažoval o tom, jak asi musí chutnat jeho rty. Ale všechny mé představy měly od reality daleko. Nemohl jsem se jich nabažit. Proto jsem v duchu proklínal nedostatek kyslíku, kvůli kterému jsme se od sebe nakonec museli nakonec odtáhnout. Bobby si opřel své čelo o to mé a zahleděl se mi dlouze do očí. "Neoneun nae chwihyangjeogyeok~" vydechl na mé rty a pohladil mě hřbetem prstů po líci.
Připadalo mi to všechno jako jeden z mých snů. Ale tohle byla ale skutečnost. Až neuvěřitelně nádherná. "Nae chwihyanjeogyeok~" zašeptal jsem s letmým úsměvem. Položil jsem mu ruku na zátylek a za něj si ho přitáhl do dalšího dlouhého polibku.
*****
And little bonus, hehe~
"Co říkají teď? Říkají vůbec něco?" sykl Junhoe, který se snažil ukořistit si aspoň malé místo u dveří. Všichni ostatní už zabírali jednu část a s našpicovanýma ušima se snažili pochytit co nejvíc z toho, co tam venku ty dva prováděli.
"Yah! Ticho buď!" okřikl ho tiše Jinhwan, který si pro sebe syslil to nejlepší místo hezky u klíčové dírky. Přiložil ucho ke dveřím doufajíc, že zaslechne aspoň kousek z jejich rozhovoru. K jeho zklamání však nezaslechl nic. "Aish, nic neslyším." zamumlal a nakrčil nos. Zahájil tedy plán B. Přikrčil se na úroveň klíčové dírky, i když už tak byl dost malý, a podíval se skrz ní. Neviděl však absolutně nic. "Nic ne-" Nestačil doříct svou větu, když se dveře šatny otevřely dokořán a trefily tak celou pětici zvědavců. Nejvíc to však schytal právě on, takže se teď válel na zemi jako brambora. Ostatním se povedlo rychle se vyhrabat na nohy dřív než se dvojice rozkouká. Hanbin a Bobby zůstali zaraženě stát ve dveřích, když spatřili ty čtyři pokusy o strašně nevinný výraz. A pak si všimli i toho pátého, Jinhwana, rozvaleného na zemi.
"No Jinhwan hyung!" spustil rychle Chanwoo káravým hlasem, dřív než mohl jeden z těch dvou něco říct, a snažil se tak si tím zachránit krk. Založil si ruce v bok a zavrtěl hlavou, zatímco Jinhwana probodl naoko vyčítavým pohledem a pohoršeně mlaskl rty. "Že se nestydíš!"





















Oh gosh, tak tohle bylo vážně sladké! Sice moc nemusím, že každý vše hned řeší s alkoholem, ale do povídky to pasovalo, takže s tím nemám sebemenší problém. Bylo to roztomilé. Ale za to ten konec mě opravdu rozesmál. Nakonec to to nejstarší trdlo odneslo za všechny ostatní. :D ♥