Hey guys~
Měla jsem zkrátka nutkání na tohle něco napsat. Youngjae je moje zlatíčko. A ty kecy o tom, že má "nadváhu" a takové věci jsou prostě kravina. Kdykoliv si něco takového na něj přečtu, strašně mě to vytočí. A pak jsem z toho akorát smutná. A potom je tu to, jak mu ostatní členové stále připomínají, jak precious je. To prostě... It's making me so sad. I want him to know how precious he is, I want him to ignore the stupid haters. He has to know how beautiful he is. He's perfect just the way he is. I hope other members say it to him enough so he can get more confident about himself. T-T

the way you are | GOT7 | 2jae | 575 slov | Ady
"Kluci, jídlo!" zavolal Jinyoung na ostatní členy, aby je svolal ke stolu. Byl čas večeře. Dva nejmladší byli okamžitě u stolu a už nedočkavě vyhlíželi jídlo. Hned v závěsu za nimi se dostavil leader s Jacksonem. Všichni se usadí, čekajíc jen na zbývající dva.
"Nemáme čekat na Youngjaeho, prý už jedl." řekne Mark, když se objeví ve dveřích a omluví tak nepřítomnost zmíněného člena. Posadí se ke stolu na volné místo. "Tak dobrou chuť." pronese s úsměvem. Hned se začne natahovat po jídle a nabírat si do své misky. Nikoho nemusí pobízet dvakrát, protože všichni už mají strašný hlad. Strávili celý den tréninkem, ostatně tak jako vždycky. Proto byli rádi, že si mohli konečně v klidu sednout a pořádně se najíst.
Avšak jeden člověk u stolu se jídla zatím ani nedotkl. Hleděl zamyšleně na dveře jednoho pokoje, přemýšlejíc o chlapci, který se v něm právě nachází. Něco se mu tady na tom nezdálo. "Co jedl Youngjae?" obrátil se tázavě na Marka.
"Nevím." pokrčil mírně rameny, zatímco si dával kousek masa do pusy. "Říkal, že si koupil něco po cestě domů. Takže se nejspíš stavil u nějakého stánku s nudlemi nebo tak." usoudil.
"Blbost." zamumlal Jaebum a zamračil se. Jel ve stejném autě s ním a po cestě nikde nestavěli. Nemohl si nic koupit. Bez jediného slova se zvedl a zamířil za mladším do pokoje. Ani se neobtěžoval klepat a prostě vrazil dovnitř. Popadl zmateného Youngjaeho za ruku, ignorujíc všechny jeho protesty ho dotáhl do kuchyně. Odsunul židli od stolu a gestem ruky mu naznačil, aby se posadil.
"Hyung-" snažil se mladší něco namítnout, ale byl přerušen ostrým "Sedni!" Překvapením lehce nadskočil a radši staršího poslechl. Jaebum popohnal Bambama, který seděl vedle, aby si našel jiné místo. Nikdo z přítomných se neodvážil nic říct. Nechtěli nic riskovat. Pokoušet naštvaného Jaebuma nikdy nekončilo dobře.
Jaebum nabral mladšímu plnou misku rýži a přidal mu k tomu několik dobrých kousků masa a zeleniny. Položil misku před něj. Vyzývavě na Youngjaeho pohlédl, čekajíc až začne jíst. "Jaebum hyung, já ale nemám hlad." řekl mladší s opatrností v hlase, jelikož věděl, že by tím mohl staršího vytočit. A popravdě lhal. Umíral hlady. Ale nemohl si nic dát. Nesměl. Jaebum mu na tohle nic neřekl. Nenechal ho však jít. Vzal lžíci, sám mu ji nabral a dal mu ji před pusu. "Vážně? To mě hodláš krmit jako malé dítě?" povytáhl Youngjae obočí. Měl nutkání se tomu zasmát, ale nebyl si jistý, jestli to bylo v tuhle chvíli vhodné.
Přesně v tu chvíli využil starší příležitosti a strčil mladšímu lžíci do otevřené pusy. "Pokud je to jediná možnost, jak tě přinutit jíst, tak ano. Budu tě krmit jako malé dítě." odpověděl mu Jaebum už o něco příjemnějším hlasem, zatímco mu nabíral další lžíci. Tentokrát už Youngjae neprotestoval a téměř okamžitě ji snědl. Ostatní členové je s úsměvem pozorovali, ti dva spolu byli vždycky sladcí.
"A příště.." promluvil Jaebum opět po chvíli během krmení mladšího. "Opovaž se zase někdy vynechat jakékoliv jídlo, kvůli nějaké debilní dietě. Žádnou nepotřebuješ." zvedl hlavu a něžně pohlédl mladšímu do tváře. "Jsi nádherný takový jaký jsi."
Youngjae se zarazil, nechávajíc jeho krásná slova doznít. Nebyl si jistý, zda-li to myslí vážně. Jakmile se však jeho oči setkaly s těmi staršího, viděl v nich upřímnost a lásku. Cítil, jak se mu dojetím hrnou slzy do očí. Nedokázal teď nic říct a tak se na Jaebuma pouze s velkou vděčností usmál. Věděl moc dobře, jak moc pro něj tato slova znamenají.





















Taktéž mě štvou řeči o tom, že má někdo nadváhu nebo nějaké to kilo navíc a přitom když se na ně zadívám, tak se mi zdají štíhlí už tak. Jenže některý lidi prostě nepochopím, nepochopím jejich myšlení a logiku. o_O Nicméně tohle bylo pěkné, sladké. A Jaebum se zachoval správně.
(v jistých věcech mi tato povídka připomíná i mě)(třeba mi pomůže k tomu, abych se sama probrala)
Děkuju za povídku!