close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

X or O? - 3. kapitola: Triangle

10. prosince 2016 v 18:27 | Ady |  X or O?
Protože po comebacku BIGBANG už nebudu schopná nic jiného přidat..
Surprise, surprise~ To byste tu nečekali, co? Hah.. já taky ne.
Smutný je, že jsem to chtěla přidat už jak dávno. Slibovala jsem to někdy o prázdninách, ne? Hahaaa. Jsem hrozná, já vím. Popravdě se teď nemůžu vymluvit na to, že jsem měla moc práce nebo tak. Jako zčásti to pravda je, ale taky to bylo protože jsem byla strašně líná to přepisovat. Tak jsem si, ale konečně řekla, že už jako dost a dokopala se k tomu. Ještě mi zbývá přepsat jedna kapitola, tak snad mi to tentokrát nebude trvat tak dlouho. But who knows. Pak už ale oficiálně tuto povídku pozastavuji. A nevím, jestli ji někdy dopíšu. Nějak jsem ztratila nápad a chuť do jejího psaní. Celkově jste si museli všimnout, že už nepíšu nic na BTS. To z toho důvodu, že mě na ně už nebaví psát. Takže.. Asi tak.
Jo a taky varuji, že to je strašně cheesy. Právě proto jsem si nebyla jistá ani tím, jestli to chci přidávat a nebo ne. Takže jako berte v potaz, že jsem to psala nějaký ten rok zpátky. Teď když prostě tyhle věci čtu zpětně, tak mi přijou hrozný. So sorry if it's gonna be too bad.


Jiyong's POV
Celý víkend zůstala zalezlá v pokoji. Kdykoli vyšla ven, snažil jsem se jí odchytit, abychom si mohli promluvit. Stačilo mi jen pár minutek s ní. Párkrát se mnou prohodila pár slov, ale ve většině případů mě jízlivě odpálkovala. Taky nevypadala zrovna dvakrát nadšeně při zjištění, že budeme chodit na stejnou školu. To se to mezi námi zvrtlo až tak moc? Samozřejmě jsem nepočítal s tím, že se automaticky s mým příjezdem naše přátelství obnoví. Ale i tak.. Doufal jsem, že bychom mohli nějakým způsobem navázat na to, kde jsme skončili.
Pondělí ráno. Můj první den na nové škole. Byl jsem z toho celkem nervózní. Tak kdo by taky nebyl, že? Uklidňovalo mě však, že tam aspoň někoho znám. Minyen slíbila, nebo spíš ji k tomu rodiče donutili, že půjde se mnou. Navíc tam pak na mě měl čekat Seungri.
Jelikož jsem teprve přijel, ještě jsem neměl šanci sehnat si uniformu. Nechtěl jsem se oblékat nějak výstředně nebo zkrátka nějak, abych na sebe upozornil. Proto jsem na sebe prostě hodil první oblečení, které jsem vytáhl ze skříně - bílé triko, černé džíny a přesto svojí koženou bundu. K tomu jsem si vzal svoje sluneční brýle, abych svůj outfit nějak doplnil.
Stál jsem v hale a čekal na Minyen. Při zjištění, že už je 7:35 jsem začal být poněkud netrpělivý. Podle všeho nám měl každou chvíli jet autobus, tak kde vězí? "Minyen?" zavolal jsem nakonec na ní. "Už jdeš?" To i její malí bráchové jsou rychlejší než ona. Ještě bych chápal, kdyby se jako ostatní holky malovala, ale to ona nedělá.
"Už běžím." ozve se nakonec konečně a hned nato ji vidím vybíhat z pokoje. Zarazí se, když však vzhlédne a spatří mě. Mlčky si mě prohlíží.
"Co je? Mám na sobě něco?" zeptám se, když ze mě stále nespouští pohled a začnu se prohlížet. Nic však nevidím. Zvednu pohled zpátky na ní a s úšklebkem se ptám "Nebo jsem snad až tak sexy?" Ani nevím, proč jsem to řekl. Prostě to ze mě vypadlo. Dřív jsme se takhle škádlili pořád. Jenže jakmile jsem to řekl, došlo mi, že teď to mezi námi není jako předtím. Tudíž ani její reakce nemohla být stejná. Nemohl jsem čekat, že se začne smát jako dříve.
"Ježiši." otráveně obrátila oči v sloup a sklonila se, aby se obula. "Nejsi ani trochu sexy, abys věděl." dodala. Bez jediného dalšího slova nebo pohledu na mě vyšla ven. Tiše jsem si povzdechl a následoval ji, i když by mě ona nejspíš nejradši nechala tady. Před domem někdo stál a usoudil jsem, že na ni, protože se za nimi hned s nadšením rozběhla. Stála tam nějaká holka a ten kluk, přišel mi povědomí. A pak jsem jsem si vzpomněl. Ten kluk z pátku. Pomalu jsem se za nimi dovlekl, i když to vypadalo, že mě bude Minyen naprosto ignorovat a dělat, že mě nezná.
"Ey, co je to za fešáka?" ozvala se však její kamarádka, čímž nejspíš pokazila Minyen její plán. S úsměvem jsem se podíval na její kamarádku, která mi ho oplatila. Ten kluk mě však provrtával pohledem. Vsadil bych se, že kdyby mohl, zabil by mě pohledem. Zajímalo by mě, co jsem mu udělal.
"Tohle?" krátce na mě pohlédne Minyen, ale okamžitě se zase otočí na ty dva. "Sujong, Taehyungu, to je Jiyong. Jiyongu, to je Sujong a Taehyung." představil nás. Nemohl jsem si nevšimnout, že na mé jméno dala prapodivný důraz a koukla významný pohled na Sujong.
"Oooh..." překvapeně s pusou otevřenou dokořán Sujong přikývla, ale nic víc neřekla. Jenom jí opětovala ten pohled, který jsem nechápal, co znamená.
"Honem, za chvilku jede autobus." skočí do toho Taehyung, čímž přeruší naše trapné tiché stání. Popadne Minyen za ruku a vyráží s ní pryč. Co přesně je mezi těma dvěma?
Snažím se bavit aspoň se Sujong. Ta, ačkoliv se na mě ze začátku tvářila mile, se najednou chovala divně odtažitě. Místo toho radši nenápadně přidávala do kroku, aby dohnala ty dva a mohla si povídat s nimi a ne se mnou. Cítil jsem se jako páté kolo u vozu. Brzy dorážíme na zastávku, kde náš autobus už čekal. Nastupuji až jako poslední. Rozhlížím se po nějakém volném místě. Minyen a Taehyung sedí spolu, jak jinak. Sujong sedí s nějakým jiným klukem. Nevšímají si mě, ani jeden. Povzdychl jsem si. Tak teď jsem jim tu opravdu dělal křena.
Ani ne do čtvrt hodinky jsme naštěstí dorazili ke škole. Vystoupil jsem jako první, tak jsem se rozhodl na ně počkat. "Hey, bro!" vynořuje se zničehonic odněkud Seungri, za což jsem rád. Konečně nejsem alone. Dává mi ruku kolem ramen. "Ready? Tvůj první den." bouchne mě přátelsky do ramene.
"Seungri!" s radostí ho objímám. Nejradši bych mu teď hned nadšeně začal děkovat za jeho společnost, protože mě zachránil před další trapnou chvíli s těmi třemi, kdy by si mě ani jeden z nich nevšímal.
"Oh, jsem potěšený, jak rád mě vidíš." uchechtl se Seungri pobavený z mého chování. Vzápětí mi však moje objetí oplatil.
"Jungkookie~" zaslechnu Sujong volat sladkým hláskem a vzápětí ji vidím běžet za nějakým klukem. Ohlížím se. Hádám, že je to další člověk v jejich partě. Kolik jich ještě bude? V závěsu za Sujong se řítí ten druhý kluk se kterým seděla v autobuse. Jak jsem si ho teď mohl pořádně prohlédnout, připadal mi sakra povědomí. Jen jsem si za boha nemohl vzpomenout odkud. Pomalu za nimi kráčeli Minyen a Taehyung. Spolu. Zase. O něčem si povídali a chechtali se. Rychle jsem odvrátil zrak, abych se na to nemusel dívat. Cítil jsem takový divný nepříjemný pocit.
"Ty.." zaráží se ten kluk z autobusu u mě. Překvapeně na něj zamrkám a tázavě se na něj podívám, zatímco on si mě prohlíží. "Jiyong?"
"My se známe?" zmateně se ptám, když vysloví moje jméno. S přivřenýma očima ho sleduju, jestli si vzpomenu, proč mi přijde tak povědomí.
"Oh jo." přichází k nám v tu chvíli ty dva a Minyen se tedy ozve. "Zapomněla jsem ti to říct, Jimine, promiň. Jiyong je zpátky." řekne úplně lhostejně. Celkem mě to ranilo, ale rozhodl jsem se s tím radši nezabývat.
"Jimine?" vyvalil jsem překvapením oči a znovu si ho prohlédl. Až teď jsem ho poznal. Tak proto mi byl tak povědomý. "Páni, změnil si se! I když do výšky zrovna ne." zašklebil jsem se na něj se smíchem. Už jako malý byl vždycky prcek a já si z něj za to vždycky dělal srandu.
"Hahaha." odsekl mi sarkasticky, ale nakonec se i on začal smát. Přistoupil ke mně, aby mě objal. Přece jen to už bylo vážně dávno, co jsme se viděli naposledy.
"Nerad ruším vaše dojemné znovu shlédání, ale měli bychom asi už jtt." přerušil nás Seungri. "Za chvíli bude zvonit."
"A ty jsi kdo?" odseknou mu jak Sujong, tak i Minyen, které si ho nejspíš do téhle chvíle nevšimli, a obě to řeknou najednou.
"Oh, jak milé od vás dvou." ušklíbne se Seungri a zatváří se strašně dotčeně nad jejich tónem otázky. "Seungri, jméno mé." představí se přecejen nakonec.
"Aha." přikývnou obě zase naráz. Přísahám, že kdybych je neznal, troufal bych si říct, že jsou jako nějaká dvojčata. Každá se mu pak představila.
"Ahááá." dlouze to slovo Seungri protáhl potom, co se mu představila Minyen a tajemně se uculil. "Takže ty jsi ta Minyen, huh?" zacuká obočím. V tu chvíli mi to dochází. On ví všechno o mně a Minyen. I o mých citech k ní. Ta huba jedna ukecaná, zase mluví předtím než přemýšlí! Nenápadně mu dupnu na nohu. "Auuu." zakňučí bolestí, ale rychle sklapne, když ho spražím pohledem. V tu chvíli mu dochází, co právě způsobil. "Ups." jediné, co k tomu řekne.
Minyen si nás oba zkoumavě prohlíží. Už jsem se v duchu připravoval, co jí řeknu za výmluvu, aby nevyznělo divně, že jsem mu o ní vyprávěl. "Co to říkal?" zeptá se však Minyen a já si tak tiše si oddychnu. Zdá se, že nás nevnímala. Naštěstí.
"Uhm.. Nic, nic." vyhrkne rychle Seungri a tváří se jako úplný neviňátko. Až na to, že mu to nikdo nevěří. "Rychle nebo přijdeme pozdě!" zvolá a okamžitě jako splašený běží ke škole. Vážně si myslí, že mu takhle všichni uvěří, že nic? Vážně? This kid really... ._. K mému štěstí to ostatní ale taky hážou za hlavu, hlavně Minyen, a vykročí směrem do školy. Nakonec se všichni rozcházíme, zatímco mě vede Seungri a Jimin do třídy, protože s nimi budu chodit do třídy. Spolu s nimi i s Jungkookem a, bohužel, Taehyungem. Ten kluk mě ani pořádně nezná a už se tváří jakoby mě chtěl zabít. A to jsem se k němu chtěl chovat přátelsky.
Začíná hodina a do třídy vchází náš třídní učitel pan Lee. Zdravíme ho zdvořilou mírnou úklonou. "Tak studenti, rád bych vám představil našeho nového žáka. Kwon Jiyong." Volá si mě k sobě a tak se postavím vedle něj. Pobízí mě k tomu, abych se představil. Tak to tedy udělám. "Annyeong, jmenuji se Kwon Jiyong. Jak už jste slyšeli. Narodil jsem se tady, ale pak jsme se přestěhovali do Busanu. No.. A teď jsem zase tady." zazubil jsem se a tak ukončil svoje představování. Slyším, jak si holky začínají špitat a hihňat. Zatímco Taehyung jen obrátil oči v sloup.
"Dobře, tak kam tě posadíme.." rozhlédne se učitel po volných místech ve třídě. "Oh, tak třeba tam." ukáže na jedno z volných míst. A teď si všímám, co je to vlastně za místo. Ze všech možností, vybere zrovna TO. Na místo vedle NĚHO. "Jen běž." popohání mě učitel, když stále stojím na místě. "Posaď se vedle Taehyunga." Necohotně si tam tedy sedám. Otáčíme se s Taehyungem na sebe a vzájemně si vyměnujeme nenávistné pohledy. Tohle bude ještě něco.

Minyen's POV
Taehyung a já jsme po cestě autobusem probírali můj víkend a jaké to bylo s Jiyongem. Neřekla jsem mu však vše. O svých citech k Jiyongovi jsem mlčela. Na jednu stranu jsem ho nenáviděla, beze slova mě odkopl a skončil celé roky našeho přátelství. Nebo spíš jsem ho chtěla nenávidět. Protože na druhou stranu.. Stále jsem měla při pohledu na něj divné motýlky v břiše. Tak jako dnes ráno, když jsem ho viděla tam stát a čekat na mě v hale. Že bych.. ho možná měla stále ráda? Ne, nemám! To určitě nic není, nemůže být! ><
"Koukám, že se někdo přestal bránit." směje se mi Sojung, když jsme se odpojily od kluků a vyrazily do naší třídy. Za její poznámku ji bouchnu lehce do ramene. "Au, moje rameno!" zaskuhrá naoko a chytne se za něj, přesto, že jsem jí zase takovou ránu nedala.
"Tak se nesměj!" vypláznu na ni jazyk. "Ale ano.. přestala." dodávám tišeji a stydlivě odvrátím zrak k zemi. Snažím se svá slova zamaskovat kašláním, ale ona už mě stejně slyšela a tak se mému marnému pokusu jen zasměje.
"A co tu dělá Jiyong?" zeptá se nakonec a změní tak téma. Naštěstí. I když vlastně ani ne. Bavit se o Taehyungovi nebo Jiyongovi.. Nevím, co bylo lepší. "Musím říct, že je hezký. Ale nevím... Vypadá jako takový ten heart breaker, který sbalí každou."
Smutně se pro sebe pousměju a pokývnu. Já už si od něj jednou srdce zlomit nechala. A stále jsem nezapomněla. "Nemám ani tušení, co tu dělá." promluvím nakonec, abych zodpověděla její otázku. "Přišla jsem domů a on tam prostě byl."
"A jak to probíhalo? Bavili jste se spolu?" ptá se mě dál. Pak se odmlčí a po chvilce tišším a opatrným hlasem ptá "Máš ho pořád ráda?"
"Co?!" vyhrknu. "Ne! Ne, ne, ne, absolutně ne!" odpovídám zaskočeně. Pravda byla, že jsem si tím nebyla tak jistá. A ona to samozřejmě poznala. Podívala se na mě pohledem "Vážně?", čímž mi dala jasně najevo, že mi to nevěří. Odvracím se od ní a zrychlím krok. "Nekoukej tak na mě!" spražím ji. "Řekla jsem, že ne. A dělej." snažím se nějak změnit téma, aby se mě na víc nevyptávala. Přesně z tohohle důvodu jsem o něm nechtěla mluvit.
"Ale to, že si ho řekla tolikrát mění celou situaci. Kdybys ho řekla jednou, tak ti to možná uvěřím. Ale víckrát... To už je podezřelé." namítá. Všechno to si uvědomuju. Je mi jasné, že jsem tou přemírou ne udělala chybu.
"Sujong!" zasyčím, abych jí nějak umlčela. V tu chvíli dostanu jako záchranou nápad. Něco, co bych mohla zase já vytáhnout proti ní. "Hmm.. Ale co tvůj trojúhelník? Jimin vs. Jungkook?" povytáhnu na ní obočí a ušklíbnu se. Trefa.
"Yah!" schytávám od ní pohlavek. Nenápadně se uchechtnu, abych to od ní neschytala ještě jednou. "Já a Jimin... a já a Jungkook.. je to komplikovaný." její hlas je s každým slovem tišší až ji skoro neslyším.
"Komplikovaný?" nenechávám se jen tak odbýt. Nakloním se k ní. "Jak komplikovaný?" škádlím jí a nepřestávám s všetečnými otázkami.
"Aish. Můžeš mi dát někdy pokoj a přestat se mě vyptávat na můj milostný život?" povzdechne si se smíchem a zavrtí lehce hlavou.
"Počkej, nech mě přemýšlet.. Uhm.." přiložím si prst k bradě a nahodím strašně zamyšlený výraz. "Samozřejmě, že.. NE." zazubím se a cuknu obočím.
"Pff." odfrkne si a zvedne ruce na znamení, že se vzdává. "Fajn. Mám ráda Jimina. Hodně. Víc než jen jako kamaráda." V duchu poskočím, protože: yassss, já to věděla! "A cítím to tak už hodně dlouho. Jenže si nemyslím, že on to vnímá stejně. A Jungkook.. to je zlatíčko! Je strašně sladký. Je na mě hodný a milý, fakt jsem si ho zamilovala." pousměje se. Nato však sklopí hlavu s povzdechem. "Jenže Jimina miluju pořád víc a ať se snažím sebevíc, nemůžu své city změnit. I když vím, že on mě vidí spíš jen jako kamarádku nebo sestru."
"Sujong!" nevěřícně zakroutím hlavou. To je opravdu tak slepá? "Jako myslíš, že by o svojí sestře říkal, že je to jeho holka? Že by žárlil pokaždé, když by byla s jiným klukem?" mohla bych vyjmenovat tisíc dalších důvodů, proč je do ní Jimin úplně jasně zamilovaný.
"A tohle mě na něm štve nejvíc!" nedala si však Sujong říct. "Takhle se chová před lidmi. Ale jakmile jsme spolu jen my dva nebo my tři, mluví tamhle o kdejaké holce. Akorát mi dává plané naděje, aby je pak mohl zase zničit." smutně poutne.
"Kdejaké holce? Ehm.. Nevím, jestli sis toho všimla, ale myslím, že ta holka, kterou popisuje jsi vždycky ty." stojím si já za svým, protože pro jednou s naprostou jistotou vím, že mám pravdu. "Krátké hnědé vlasy, snapback, hoodie. Promiň, ale to jsi celá ty."
"Takových holek může být tisíce." namítá a tvrdí si dál své. "Může to být kdokoliv na této škole nebo bys to klidně mohla být i ty, co já vím."
"Která nemá ráda zimu? Miluje sledování filmů, sushi a vůbec jídlo všeobecně? Tancuje, když si myslí, že na ní nikdo nekouká, protože pak by se styděla? Při práci si neustále pobrukuje? Hodně mluví a hlavně o věcech, které má ráda? Není to prostě dokonalý popis Choi Sujung aka tebe?"
"Tisíce, Minyen. Tisíce!" zopakuje akorát svou předchozí odpověď a nad všemi mými důkazy jen zavrtí hlavou.
"Proč si to prostě nepřiznáš? Vždyť to přímo křičí, že jsi to ty!" nevzdávám to a snažím se jí přesvědčit.
"Protože to tak prostě nevidím. Nepřijdu si pro něj dost dobrá a nevím, proč by mě měl mít rád víc jako kamarádku."
"To neříkej." nesouhlasně zavrtím hlavou. "Znáš můj názor a já jsem si naprosto jistá, že tě má rád tak jako ty jeho. Tak proč se mu prostě nevyznáš?"
"Co kdyby mě odmítl? Pak to mezi námi bude akorát divné a já bych o něj přišla. Radši s ním zůstanu jako kamarádka a budu svoje city skrývat než aby se se mnou přestal bavit úplně." povzdechne si. "A navíc je to divný, když se holka vyzná jako první."
Zamyslela jsem se, snažíc se přijít na jiný způsob. Jsem přece ředitelkou SuMin couple fanklubu. Musela jsem je dát dohromady. "Tak co kdybych tedy Jiminovi nějak nenápadně naznačila-"
"Minyen, nech to být." skočí mi do řeči, dřív než stihnu vůbec podat svůj návrh. "Je to od tebe hezké, ale prostě to nebude fungovat. Když jsme spolu sami chová se ke mně jen jako k sestře, nic víc. A kdyby mě měl rád, tak jako já jeho, už by se dávno vyznal. Mluvíme tu přece o Jiminovi." Chci ještě něco říct, ale při pohledu na její skleslý výraz si to rozmyslím. Dojde mi, jak moc jí to trápí. A zčásti chápu jaké to pro ni musí být. Proto ji nechci nutit o tom nadále mluvit.
"Hey.. Viděla jsi už ten poslední díl Weekly idol?" ptám se tedy a už se ani slovem nezmiňuji o Jiminovi. Sujong hned znovu ožívá a já vidím, jak se jí zase vrací radost a z jejích očí mizí smutek. To je ta Sujong, kterou znám! ^_^

Taehyung's POV
Ten Jiyong je přesně takový, jak jsem si myslel. Namyšlený, tvrdohlavý a ignorantský debil. Už od pohledu vypadá jako strašný děvkař. Všechny holky z něj totálně šíleli. Začali mu říkat "flower boy" nebo tak nějak. Celý den jsem musel poslouchat to jejich chichotání a žvatlání o něm. A furt oppa sem a oppa tam. "Omo oppa, máš někoho? Líbí se ti někdo? A líbím se ti já? Jsi dokonalý!" Ugh, tak otravný! -.- Proč musíme mít ve třídě takové slepice. Nemůže být víc holek jako Minyen?
A víte, co je ještě horší? Mám teď strašnou smůlu a když děláme něco ve dvojicích, pokaždé skončím s ním. Jako by nestačilo, že ho posadili vedle mě. Takhle jsme dneska dostali za úkol udělat projekt na angličtinu. Chtěl jsem být s Kookiem, jak jinak. Ale učitelka nás ani nenechala si vybrat a tak jsem skončil s ním. Hodili jsme po sobě pouze vražedné pohledy a do konce hodiny jsme každý dělal své. Možná si říkáte, že se ukvapuju, ale já si prostě nedokážu pomoct. Nedokážu ho mít rád. Ne potom, co zlomil mojí Minyen srdce. (Počkat.. Řekl jsem právě... x.x) Zlomil jí srdce a moc dobře to ví. A teď se vrátí, chová se jako kdyby se nikdy nic nestalo a dělá, že je všechno okay. Kretén. Ještě, že ten den utekl rychle.
"Sujongie~" nahodí Jimin ten jeho proslulý eye-smile. "Minyenie~" rozbíhá se nadšeně za nimi. Přivine si Sujong zase do objetí, tak jak to má ve zvyku. Ona se od něj však dneska odtahuje a já si všímám jejího pohledu, kterým mu říká, aby to nedělal. Minyen se na ni chápavě podívá a pokývne. Co to s nimi dneska je? Proč se chovají tak divně a tajemně?
"Nazdárek." přistoupím k nim s úsměvem. Snažím se přitom nemyslet na to, co ty dvě skrývají. Minyen se na mě otočí s tím jejím nádherným úsměvem.
"Guys, už mám hlad. Rychle, rychle!" vynoří se u nás v tu chvíli i Kookie a se smíchem nás začne popohánět. Nastaví Sujong rámě. K mému překvapení, a nejspíš i k překvapení ostatních, ho ale nepřijme. Místo toho dělá, že nic a jen kolem něj projde. Vidím, jak se Jimin vítězoslavně zazubí a nastaví jí ho s nadějí on. I jeho však míjí a naprosto ho ignoruje. Tohle bylo vážně divné.
"Minyen? Můžu s tebou mluvit?" chytám ji lehce za ruku a odtahuji ji stranou, ani nečekám na její odpověď. Musím zjistit, co se děje.
"A-ale.." vykoktá zaskočeně. Snaží se protestovat, ale ví, že to v tomhle případě nemá cenu. Ohlíží se za Sujong, která na ni nervózně hledí. Zatáhnu ji do jedné z volných tříd. Všichni teď byli na obědě, takže nás nikdo nebude otravovat. Stejně za námi zavírám dveře. Opřu se lavici za mnou a založím si ruce na hrudi. Zvednu pohled na Minyen, která stojí se sklopenou hlavou u dveří. "Tak povídej, co se děje?"
"Nic." odpoví okamžitě, skoro automaticky. Ani se na mě však nepodívá a pohled má zarytý do země.
"Minyen." narovnám se a přistoupím k ní. Opatrně ji chytám za bradu a donutím ji se na mě podívat. "Myslíš si, že nepoznám, že lžeš? Jsi špatná lhářka."
"To není pravda." ohradí se a zamračí se. Odstoupí ode mě a zadívá se mi přímo do očí. "Vážně se nic neděje, tak si nedělej starosti." Tentokrát bych jí na to skoro skočil. Skoro. "A myslím, že bychom už měli-"
"Yah!" zastavím ji, protože se chystala odejít. Chytím ji za ruku a přitáhnu ji k sobě. Možná až moc blízko k sobě. Naše obličeje jsou jen několik milimetrů od sebe, že cítím její dech. Nezřetelně polknu a snažím se zachovat klid. "Vím, že tě něco trápí. A očividně to souvisí se Sujong." Zadívám se do jejích očí a chvíli mám pocit, jako bych mohl vyčíst všechno. Ale vím, že to není pravda. Minyen byla až moc záhadná. Jenže právě to se mi na ní líbilo. Minyen dál mlčí a neřekne ani slovo. Hledí mi však nadále do očí. Naše rty jsou až nebezpečně blízko u sebe. Cítím, jak začínám ztěžka dýchat. Srdce mi tluče o sto šest. Pomalu se přibližiji svými rty k těm jejím. Nedokážu odolat. Všímám si, že Minyen zatajuje dech a pomalu zavírá své oči. Neodstrkuje mě a ani se neodtahuje. V hlavě mám prázdno, myslím pouze jen na ni. V břiše cítím příjemné motýlky. V tu chvíli mi to dojde... Zamiloval jsem se. Miluju Minyen.
Naše rty už dělí ani ne milimetr. Na kratičký okamžik zaváhám, ale moje touha po jejích rtech je větší-
"Sujong!" vráží do dveří Jimin s Kookiem. Rychle se od sebe odtahujeme a hodíme po sobě rychlý pohled. Oba předstíráme, jakože nic. Ačkoliv to se dělá vážně špatně. Viděli nás? Ani jeden však na naši adresu nic neřekne. Na tváři mají ustaraný výraz. "Neviděli jste Sujong?"
"C-co se stalo?" vykoktá Minyen starostlivě. Všímám si, jak se snaží vyhýbat se mému pohledu.
"No já dělal jsem si srandu, jako vždycky. Však to znáš." vysvětluje Jimin a nervózně se kouše do rtu. "Řekl jsem, že je to moje holka. Obvykle to přeci nekomentuje. Ale teď se zeptala, jestli toho může nechat. Tak jsem řekl, že je to přece jen sranda. A pak na mě vyjela, že ji mám nechat být. A.. a teď nevíme, kde je."
"Ach jo, Jimine!" ztěžka si povzdechne Minyen a plácne se do čela. "Ty a ty tvoje vtípky." dává důraz na slovo vtípky a zpraží ho pohledem. "Jdeme." řekne rázně. Chytne ho za ucho a táhne ho ven. "Počkejte, půjdu s vámi!" vykřikne Kookie a vyběhne za nimi.
"Ne, Jungkooku. Ty zůstaň." zastaví ho Minyen, které pořád drží skuhrajícího Jimina za ucho. S prosebným výrazem se podívá na mě a já pochopím oč mě žádá. Pokývnu. Ona se vdečně pousměje a zamíří s Jiminem pryč.
Chytnu Kookieho než stihne vyrazit za nimi. "Pojď, dáme jim prostor." snažím se ho odtáhnout pryč. Ale neúspěšně. Kookie je neoblomný.
"Hyung!" odstrkává mě Kookie od sebe. Pohlédne mi do tváře. "Já tam musím jít. Potřebuju za Sujong. Chci se ujistit, že je v pořádku. Já totiž.." zarazí se než vysloví následující tři slova. "Mám ji rád." svěří se mi. A než na to stačím něco říct, už je pryč. Nerozběhnu se však za ním. Protože ho chápu. Já bych se Minyen běžel taky.

Jimin's POV
"Jimine, ty tupče!" slyším od Minyen snad už posté. Drží mě stále za ucho a táhne mě na střechu za Sujong. Jsme si na 100% jistí, že tam je.
"Au, au, au!" skuhrám a snažím se jí od sebe odstrčit, protože to ucho už mě fakt bolí. Možná se to nezdá, ale ta holka má zatraceně velkou sílu. "Tak za prvé, už mě nech. A za druhé, proč sakra?" snažím se zjistit důvod jejího chování a proč mi neustále nadává.
"Proč?" uchechtne se a silou mě cvrnkne do čela. Vsadím se, že tam teď budu mít úplně rudý flek. "Pabo!" dá si ruce v bok a přísně na mě pohlédne. Popravdě.. Nahání mi celkem strach.
Polknu, sbírám odněkud odvahu a ptám se s opatrností v hlase. Vím, že mě totiž po tomhle nejspíš odstřelí. "Já fakt nevím, tak proč?"
"Panebože, Jimine!" frustrovaně si vjede rukama do vlasů. Dá si prsty na kořen nosu a zavře oči. Zdá se, že se snaží zhluboka dýchat, aby se uklidnila. Po chvilce je zase otevře a probodne mě pohledem. "Odpověz upřímně.. Co cítíš k Sujong?" promlouvá na mě už s klidným hlasem.
Sklopím hlavu k zemi a skousnu si spodní ret. "J-je pro mě jako mladší sestřička." zalžu. Vím, že k ní doopravdy chovám úplně jiné city. Ale nechci to říct. Nikdy jsem tohle nikomu nepřiznal. Pomalu ani sobě ne...
"Jděte už do háje s těmi řečmi o sestře a bla bla bla!" vyhrkne Minyen a já od ní schytávám pohlavek.
"Au." přejede si po udeřeném místě na hlavě. Zamračí se na mě a já pochopím, že nemá cenu něco nadále tajit. "Fajn, fajn." ustoupím nakonec. "Myslím, že ji mám rád. Mnohem víc než jako kamarádku a mnohem víc než dávám najevo." přiznávám ostýchavě.
"JÁ TO VĚDĚLA!" vypískne Minyen a začne poskakovat na místě. Povytáhnu na ní tázavě obočí a musím se zasmát. Jop, tohle je ta holka, která se snaží být strašně badass. Přestane skákat a nahodí zpátky zase pokerface. Vyvalí na mě oči. "Tak co tu ještě děláš? Běž za ní!" popohání mě gestem ruky. Rychle se vzpamatuju a vyběhnu hned na střechu,
Je tu. Sedí na zídce a hledí někam do dáli. "Sujongie." oslovuji ji opatrně. Trhá sebou a otáčí se. Vidím v jejích očích smutek. Zvedá se a bez toho, aby se na mě podívala, svižným krokem odchází pryč. "Počkej!" chytám ji za ruku a bráním jí tak v odchodu. Snaží se ode mě odtáhnout, ale já ji nehodlám pustit.
"Omlouvám se." objímám ji zezadu. Nic neříká. Po chvilce zaslechnu její vzlyky. Trhá mi to srdce. Otáčím jí čelem k sobě. Hlavu má skloněnou a zírá do země. Chytám ji opatrně za bradu a zvedám její pohled na mě. Pláče. Smutně ji pohladím po tváři. "Omlouvám se. Nevěděl jsem to." tiše pronesu. Pomalu se k ní skloním a lehce se otřu svými rty o ty její. "Miluju tě, Sujongie. Od první chvíle ses mi líbila."
Popotáhne a zvedne opatrně pohled na mě. "J-jinja?" zeptá se váhavě, ujišťujíc se o pravdivosti mých slov.
Přikývnu a palce jí utírám slzy, které ji stékají po tváři. "Myslím to smrtelně vážně. Opřu své čelo o to její a podívám se do těch jejích nádherných očí. "Can I be your boyfriend?" usměju se na ni tím nejupřímnějším úsměvem.
Rozzáří se. Opět se jí na tváři vykouzlí ten dokonalý úsměv do kterého jsem se tak zamiloval. "Ano, ano, ano!" přikyvuje. Vrhá se mi kolem krku. "Taky tě miluju, Jimine." poodtáhne se, tak abychom si viděli do tváře. Naše rty se spojí do dlouhého sladkého polibku.

Jungkook's POV
Rozbíhám se za Minyen a Jiminem. Chvíli to trvá, protože nevím, kam běželi. Ale nakonec zahlédnu Minyen. Schází s úsměvem ze střechy. "Minyen, kde je Jimin? Našli jste Sujong?" přibíhám udýchaně k ní.
"O-oh?" otáčí se na mě překvapeně a probudí se z jakéhosi transu. "Neměl bys být s Taehyungem?"
"Odpověz mi na moji otázku." syknu na ni. Proč mi nechce odpovědět? A kvůli čemu měla takovou radost?
Háže na mě jeden z jejích pohledů. Už chápu proč se o ní říká, že je děsivá. Ale já se zastrašit nenechám. Povytáhnu na ni obočí, když jí trvá než mi odpoví. Už se dokonce chystám zeptat se jí znovu a trochu naléhavěji. "Fajn." podá se však dřív než tak učiním. Ukáže prstem nahoru. "Jsou na střeše. Ale nechodila bych tam." Samozřejmě jsem ji neposlechl a ihned se rozběhl pryč. "Yah, Jungkooku! Jeon Jungkooku! Yah!" volá za mnou, já se však nezastavuju. Otvírám dveře. Rozhlédnu se a hned oba dva zahlédnu. Už se chystám něco říct, zavolat na ně, ale pak...
"Taky tě miluju, Jimine." Zarazím se. Pusu zase zaklapnu, skoro jako ryba na suchu. Jsem svědkem toho, jak se ti dva líbají. Nevěřím tomu. Cítím ostrou bolest v srdci. Nedokážu se přimět k odchodu, i když chci. Nechci se na ně dívat. Bolí to.
Někdo mě chytá za ruku a potichu mě táhne pryč, zpátky dovnitř. Stále hledím směrem, kde ti dva stáli. Slyším tichý povzdech. "Ty jsi jí měl taky rád, viď?" promlouvá ta osoba po chvilce. Otáčím se na ni. Je to Minyen.
Skousnu si dolní ret. Nevím, jak se mám cítit. Mám vztek, že mě Jimin předběhl a vyznal se jí jako první. Ale hromadí se ve mně i bolest. Propásl jsem svou šanci. Přišel jsem o ni. Jenže zároveň chci, aby byla šťastná. A to očividně s Jiminem byla. A pokud bude šťastná ona, budu i já. I když to bude sčásti stále bolet. Sakra, proč jen jsem si jí musel tak rychle zamilovat! Jinak by to tolik nebolelo.
"Je mi to jasný." dojde ke správnému závěru, když vidí, jak mlčím. K mému překvapení mě objímá. Pokládám si hlavu na její rameno. Objetí jsem teď opravdu potřeboval. "Vím, že to bolí. Ale přejde to. Věř mi." utěšovala mě a já se snažil jejím slovům věřit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Meshiki Meshiki | 24. prosince 2016 v 11:26 | Reagovat

To byl moc pěkný díl. Škoda, že povídku pozastavuješ, ale chápu, že když tě na bts nebaví psát, že by to nemělo smysl. Jinak přeji šťastné a veselé Vánoce a příjemné prožití vánočních svátků :)

2 Ady Ady | Web | 24. prosince 2016 v 15:03 | Reagovat

[1]: Ještě se můžeš těšit na jeden díl, než povídku úplně pozastavím^^ Nevím sice, kdy ji přidám... ale někdy to bude. :D A děkuji. Tobě taky krásné Vánoce:)

3 Meshiki Meshiki | 24. prosince 2016 v 18:14 | Reagovat

[2]: Tak to je fajn. A moc děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.