close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

⋆ stargazing ⋆ | Monsta X | Kihyun [drabble]

13. dubna 2017 v 23:30 | Ady |  Oneshots
Hey guys~
Víte, že tohle mám ve skutečnosti napsané už od listopadu? Nevím, proč jsem to do téhle doby ještě nevydala. Nějak se mi prostě doteď nechtělo. A teď jsem se náhodou ocitla znovu v podobné náladě, jako když jsem tohle psala... Proto jsem se rozhodla to konečně zveřejnit.
Než se dáte do čtení, ráda bych upozornila, že nejde zrovna o veselou povídku. Nemůžu přece stále psát happy věci... Nevím, kde jsem vzala nápad tohle napsat. Prostě se stalo. A taky nevím proč jsem vybrala zrovna Kihyuna. Z nějakého důvodu jsem si při psaní tohohle představovala jeho. Ale v podstatě si z toho můžete udělat příběh na kohokoliv chcete, protože jeho jméno tam není nikde zmíněno. So yeah.. it's up on you.
Enjoy this weird thing.
stargazing | Monsta X | Kihyun | 454 slov


Otočil se na bok zády ke dveřím a předstíral spánek. Věděl, že ho rodiče přijdou zkontrolovat ještě předtím, než si sami půjdou lehnout. Dělali to tak každý večer. Zaslechl pootevření dveří a tichý šepot. Ihned semkl víčka k sobě a předstíral pravidelné oddechování. Nato se dveře opět zavřely. Byly slyšet vzdalující se kroky. A pak ticho. To znamenalo, že rodiče už šli spát.
Opatrně se posadil na posteli. Zabolelo ho v plicích a začalo se mu hůře dýchat. Tiše zasýpal. Na tohle byl však již zvyklý. Natáhl se pro inhalátor, který měl právě pro tyhle případy přímo u postele. Několikrát se nadechl a zase vydechl, dokud nepocítil zlepšení. Stále ho každý nádech bolel, ale aspoň už mohl normálně dýchat. Otevřel šuplík nočního stolku a vytáhl z něj zapalovač, aby s ní mohl zapálit svíčku položenou na stolku. Pokoj zalilo její světlo.
Vstal a zamířil k oknu. Dělal jeden pomalý krůček za druhým. Už jen kvůli bolestem, které mu chůze způsobovala. Ale hlavně nechtěl vzbudit rodiče. Kdyby to věděli, nikdy by ho nenechali. A přitom po nich nechtěl moc. Jen ještě jednou se moct dívat celou noc na hvězdy. Nic víc. Ale to mu dovolit nechtěli. Stále mu říkali, co má a nemá dělat. Štvalo ho to, ale na druhou stranu jim nic nemohl vyčítat. Báli se o něj. Chtěli, aby ležel a odpočíval. Prý se takhle brzy vyléčí. Stále měli naději. Doufali, že se ještě uzdraví. Nechtěli přijmout ten fakt, že jemu už není pomoci. Jeho život už dávno skončil. On s tím byl smířený. Čekal, že každým dnem zemře. Už se ani nesnažil bojovat. Proč taky. Neměl za co. Radši si přál smrt, než aby musel prožít celý zbytek svého života v těch ohavných bolestech.
Jakmile došel k oknu, neváhal a otevřel ho. Zafoukal chladný vánek. Neodolal a na chvilku zavřel oči. Zhluboka se nadechl a nechal vítr ochlazovat mu tváře. Byla mu zima, ale to mu nijak zvlášť nevadilo. Protože za ten výhled to stálo. Klidně bude mrznout, jen ať se může konečně podívat na hvězdy. Pomaličku opět otevřel oči. Posadil se do křesla, které měl už z dřívějška schválně natočené k oknu. Miloval večerní oblohu. Vždycky mu dodávala jakýsi klid. Při pohledu na ní se cítil tak nějak svobodný. I teď tomu tak bylo. Jako by byl zase volný a nic ho nemuselo trápit. Necítil žádnou bolest. Žil.
Opřel se zády o křeslo a upřel pohled na noční oblohu. Na měsíc a hvězdy, jež rozsvěcovaly černočernou tmu. Připomínalo mu to, že i v temnotě lze nalézt světlo. Spokojeně vydechl. "Tak nádherné.." špitl tiše a na tváři se mu objevil jemný úsměv.
A zatímco svíčka na stolku zvolna zhasínala, jeho dech se zpomaloval a tělo chladno. Ale úsměv na rtech mu nemizel...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
to love is to receive a glimpse of heaven.